Český ekumenický překlad (236 Treffer)

1Mo 25,22 Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: „Je-li tomu tak, co mě čeká?“ A šla se dotázat Hospodina. 1Mo 30,26 Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a já půjdu. Sám přece víš, jakou službu jsem ti prokázal.“ 1Mo 33,1 — Setkání s Ezauem - Jákob se před Ezauem pokoří a oba bratři se smíří. Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň. 1Mo 33,2 Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu. 1Mo 33,5 Pak se Ezau rozhlédl a spatřil ženy a děti. Tázal se: „Koho to máš s sebou?“ Jákob odvětil: „To jsou děti, jimiž Bůh milostivě obdaroval tvého otroka.“ 1Mo 33,7 Pak přistoupila i Lea a její děti a poklonily se. Naposled přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se. 1Mo 33,13 Ale on mu odvětil: „Můj pán ví, že děti jsou útlé a že mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechny ovce uhynou. 1Mo 33,14 Nechť se prosím můj pán ubírá před svým otrokem a já potáhnu pomalu, jak může jít stádo, které je přede mnou, a jak mohou děti; pak přijdu k svému pánu do Seíru.“ 1Mo 34,29 Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich jmění, vše, co bylo v domě. 1Mo 36,25 A toto jsou Anovy děti: Dišón a Oholíbama, dcera Anova. 1Mo 42,36 Otec Jákob jim řekl: „Připravujete mě o děti. Nemám Josefa ani Šimeóna, a Benjamína mi chcete vzít. To všechno na mne dolehlo!“ 1Mo 43,14 Sám Bůh všemohoucí ať vás obdaří před tváří toho muže slitováním, aby propustil vašeho druhého bratra i Benjamína. Teď zůstanu úplně bez dětí!“ 1Mo 45,19 Přikazuji ti, abys jim řekl: Učiňte toto: Vezměte z egyptské země pro své děti a ženy povozy, dovezte svého otce a přijďte. 1Mo 47,24 Pětinu z úrody budete odevzdávat faraónovi a čtyři díly vám zůstanou k osetí pole a pro obživu vaši a vašich domů a pro obživu vašich dětí.“ 1Mo 48,6 Děti pak, které zplodíš po nich, budou tvé; ve svém dědictví se budou nazývat jmény svých bratrů. 1Mo 50,21 Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci. 2Mo 2,6 Otevřela ji a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: „Je z hebrejských dětí.“ 2Mo 10,24 Farao povolal Mojžíše a řekl: „Odejděte! Služte Hospodinu! Zanechte tu jenom svůj brav a skot. Také vaše děti mohou jít s vámi.“ 2Mo 12,37 Izraelci vytáhli z Ramesesu do Sukótu, kolem šesti set tisíc pěších mužů kromě dětí. 2Mo 21,4 Jestliže mu dal jeho pán ženu, která mu porodila syny nebo dcery, zůstane žena a její děti u svého pána, a on odejde sám. 3Mo 25,41 Pak od tebe odejde a s ním i jeho děti a vrátí se ke své čeledi; vrátí se k vlastnictví svých otců. 3Mo 25,45 Také si je můžete koupit z dětí přistěhovalců, kteří u vás pobývají jako hosté, a z čeledi těch, kteří jsou u vás, z dětí, které zplodí ve vaší zemi; ti budou vaším vlastnictvím. 3Mo 26,22 Pustím na vás polní zvěř. Ta vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a ztenčí vaše řady; vaše cesty zpustnou. 4Mo 14,3 Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?“ 4Mo 14,31 Ale vaše děti, o nichž jste tvrdili, že se stanou kořistí, do ní uvedu, takže poznají zemi, kterou jste zavrhli. 4Mo 31,9 Midjánské ženy a jejich děti však Izraelci zajali a všechen jejich dobytek, všechna stáda a veškeré bohatství uloupili. 4Mo 31,17 Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním. 4Mo 31,18 Všechny děti ženského pohlaví a ženy, jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe. 4Mo 32,16 Přistoupili k němu a prohlásili: „Vystavíme zde ohrady pro svá stáda a města pro své děti. 4Mo 32,17 My však potáhneme ve zbroji v čele Izraelců, dokud je neuvedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v městech opevněných proti obyvatelům této země. 4Mo 32,24 Vystavějte si města pro své děti a ohrady pro své ovce a dodržte, co jste slíbili.“ 4Mo 32,26 Naše děti, ženy, stáda a všechen dobytek budou zde v gileádských městech. 5Mo 2,34 V oné době jsme dobyli všechna jeho města, vyhubili jsme každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali jsme nikoho vyváznout. 5Mo 3,6 Vyhubili jsme je jako klatá, jako jsme učinili chešbónskému králi Síchonovi; vyhubili jsme každé město jako klaté, muže, ženy i děti. 5Mo 3,19 Jen vaše ženy, děti a stáda, vím, že máte četná stáda, zůstanou ve vašich městech, která jsem vám dal. 5Mo 20,14 Ale ženy, děti a dobytek i vše, co bude v městě, všechnu kořist z něho si ponecháš jako lup. Budeš užívat kořisti po svých nepřátelích, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh. 5Mo 28,55 aby nemusel některému z nich dát z masa svých dětí, které pojídá, ze strachu, že by jemu nezbylo nic v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve všech tvých branách. 5Mo 28,57 i na své plodové lůžko, které z ní vychází, i na své děti, které porodí. Tajně je sní pro nedostatek všeho v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve tvých branách. 5Mo 29,10 vaše děti, vaše ženy i tvůj host, který je ve tvém táboře, i tvůj drvoštěp a nosič vody, 5Mo 31,12 Shromáždi lid, muže i ženy a děti i hosta, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. Jos 1,14 Vaše ženy, děti a stáda nechť zůstanou v zemi, kterou vám dal Mojžíš v Zajordání. Ale vy ostatní, udatní bohatýři, vojensky seřazeni přejdete před svými bratřími řeku a budete jim pomáhat, Jos 8,35 Nebylo jediného slova přikázaného Mojžíšem, které by Jozue nepřečetl před celým shromážděním Izraele, včetně žen a dětí i těch, kdo žili mezi nimi jako hosté. Ri 18,21 Nato se obrátili k odchodu. Děti, dobytek i cenný majetek umístili dopředu. Ri 21,10 Pospolitost Izraele tam ihned vyslala dvanáct tisíc mužů, chrabrých bojovníků. A přikázali jim: „Jděte pobít obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, i ženy a děti. Rut 1,5 Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. 1Sam 1,2 Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla. 1Sam 15,33 Samuel řekl: „Jako tvůj meč zbavoval ženy dětí, tak ať je tvá matka bezdětná nad jiné ženy.“ A Samuel rozsekal Agaga na kusy před Hospodinem v Gilgálu. 1Sam 30,22 Tu se mezi těmi muži, kteří šli s Davidem, ozvali všichni zlí a ničemové: „Protože s námi nešli, nedostanou nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý pouze odvede svou ženu a děti a ať jdou!“ 2Sam 6,23 A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti. 2Sam 15,22 David tedy Itajovi odvětil: „Pojď, přejdi potok.“ I přešel Itaj Gatský a všichni jeho muži a všechny děti, které byly s ním. 2Kön 2,24 On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. 2Kön 4,1 — Elíša se zastává vdovy - Vdova utiskovaná věřitelem najde pomoc u Elíši. Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: „Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky.“ 2Chr 31,18 Seznamy platily i pro všechny jejich děti, ženy, syny a dcery, pro celé shromáždění, pokud se věrně posvětili, aby byli svatí. Esr 10,1 — Očista lidu - Provinilci doznávají svou vinu a propouštějí pohanské manželky. Zatímco se Ezdráš modlil, vyznával hříchy a v pláči se před Božím domem vrhl k zemi, shromáždilo se k němu z Izraele převeliké shromáždění mužů, žen i dětí a lid se dal do usedavého pláče. Esr 10,3 Uzavřeme nyní smlouvu se svým Bohem, že propustíme všechny ženy cizinky i jejich děti podle rozhodnutí Panovníka i těch, kdo se třesou před příkazem našeho Boha. Ať se stane podle Zákona! Neh 5,5 A přece jsme se svými bratry jedno tělo, naše děti jsou jako jejich děti. Jenže my musíme své syny a dcery prodávat do otroctví, některé z našich dcer se již otrokyněmi staly, a nemůžeme nic proti tomu dělat. Naše pole a vinice patří jiným.“ Neh 12,43 V onen den také obětovali veliké oběti a radovali se, neboť jim Bůh připravil převelikou radost. I ženy a děti se radovaly, takže se radostné veselí Jeruzaléma rozléhalo dodaleka. Neh 13,24 Jejich děti pak mluvily zpoloviny ašdódsky, ale nedovedly mluvit židovsky. Hovořily jazykem toho či onoho lidu. Est 3,13 Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech králových krajin, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíc adar; a kořist po nich aby si vzali jako lup. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]Toto je opis listu: „Veliký král Artaxerxés knížatům a místodržícím sto dvaceti sedmi krajin od Indie až po Etiopii píše toto: Když jsem ovládl mnohé národy a zmocnil se celé země, rozhodl jsem se, ne sveden smělou mocí, ale jednaje vždy co nejmírněji a s laskavostí, že budu spravovat životy poddaných za všech okolností bez bouří, že obnovím v království pořádek a bezpečnost cest až k hranicím a že zajistím všem lidem vytoužený mír. Dotázal jsem se svých rádců, jak by se to dalo dokonale provést; muž, vynikající u nás svou rozvážností, osvědčený nekolísavou oddaností i pevnou věrností, zastávající druhou hodnost v království, jménem Haman, nás upozornil, že ve všech kmenech po světě je přimíšen jakýsi nepřátelský lid, který je svými zákony v rozporu s každým národem a stále obchází královská ustanovení, takže se naše společná vláda, bezvadně námi vedená, nemůže upevnit. Uvážili jsme tedy, že tento jediný národ vůči každému člověku zaujímá stále nepřátelský postoj, že vede cizí způsob života podle svých zákonů, že se v nepřátelském smýšlení proti našim zájmům dopouští nejhorších zločinů, takže království nemůže dojít klidu. Proto jsme vám nařídili, abyste ty, kdo budou uvedeni v dopisech od Hamana – který je naším druhým otcem a je pověřen těmi záležitostmi –, všecky s ženami i dětmi do kořene vyhubili nepřátelskými meči, bez slitování a bez výjimky, čtrnáctého dne dvanáctého měsíce adaru tohoto roku. Dávní i nynější nepřátelé ať jsou v jediném dnu násilím donuceni sestoupit do podsvětí, aby nám pro budoucí čas ponechali naše záležitosti trvale klidné a bez otřesů.“[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] Hi 21,11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí. Jes 8,18 Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli znameními a zázraky od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijónu. Jes 29,23 uzří svoje děti, dílo mých rukou, ve svém středu. Budou dosvědčovat svatost mého jména, budou dosvědčovat svatost Svatého Jákobova, budou se třást před Bohem Izraele. Jes 47,8 Proto slyš teď toto, požitkářko, jež trůníš v bezpečí a v srdci si namlouváš: „Nade mne už není! Já nebudu sedět jako vdova, nepoznám, co je to ztratit děti.“ Jes 49,21 V srdci si řekneš: ‚Kdo mi zplodil tyto syny? Byla jsem bez dětí, bez manžela, přestěhovaná a zapuzená. Kdo je vychoval? Zůstala jsem zcela sama, kde se tito vzali?‘“ Jes 57,4 Komu se tak škodolibě posmíváte? Komu že se pošklebujete? Na koho vyplazujete jazyk? Což nejste děti nevěrnosti, potomstvo zrady? Jes 57,5 Rozpalujete se u mohutných stromů, pod každým zeleným stromem, v roklích, pod skalními útesy zabíjíte děti. Jer 6,11 Jsem naplněn Hospodinovým rozhořčením, marně se snažím je ztlumit. „Vylej je na děti v ulicích i na skupiny jinochů; polapen bude zároveň muž i žena, stařec i ten, kdo dovršil své dny. Jer 9,20 Našimi okny vstoupila smrt, vnikla do našich paláců. Vyhubila děti v ulicích, jinochy na náměstí.“ Jer 15,7 Převěju je lopatou na obilí v branách země, o děti připravím, zahubím svůj lid: od svých cest se neodvrátili. Jer 18,21 Proto vydej jejich syny hladu, vydej je napospas meči, jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé a muže ať skosí smrt, jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem. Jer 40,7 — Gedaljáš ustanoven správcem Judska - Správcem Judska je ustanoven Gedaljáš. Jišmael osnuje proti němu spiknutí. Když uslyšeli všichni velitelé vojsk, kteří byli se svým mužstvem v poli, že babylónský král ustanovil správcem země Gedaljáše, syna Achíkamova, a že mu svěřil muže, ženy a malé děti a z chudiny země ty, kteří nebyli přestěhováni do Babylónu, Jer 41,16 Pak Jóchanan, syn Káreachův, se všemi veliteli vojsk, kteří byli s ním, vzal celý pozůstatek lidu z Mispy, který přivedl zpět od Jišmaela, syna Netanjášova, poté co zabil Gedaljáše, syna Achíkamova: muže, bojovníky, ženy, děti i dvořany, a odvedl je z Gibeónu. Jer 43,6 muže, ženy i děti, královské dcery i všechny, které Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, zanechal s Gedaljášem, synem Achíkama, syna Šáfanova, i proroka Jeremjáše a Báruka, syna Nerijášova. Kla 4,10 Ženy, které bývají tak milosrdné, vařily vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu. (Kaf) Hes 5,17 Pošlu na vás hlad a dravou zvěř, a budeš bez dětí; projde tebou mor a krev, uvedu na tebe meč. Já, Hospodin, jsem promluvil.“ Hes 9,6 Starce, mladíka, pannu, děti i ženy zabíjejte, šiřte zkázu. Nepřistupujte však k nikomu z těch, na nichž je znamení. Začněte od mé svatyně!“ I začali od starších, kteří byli před domem. Hes 36,12 Uvedu na vás lidi, Izraele, svůj lid, a ten vás obsadí, stanete se jejich dědictvím a nebudete je už připravovat o děti.“ Hes 36,13 Toto praví Panovník Hospodin: „Protože o vás říkají: ‚Ty, země, požíráš lidi a svůj vlastní národ připravuješ o děti,‘ Dan 12,13 Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu.“ [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] ZUZANA - Dva nešlechetní soudcové - V Babylónu bydlel muž jménem Jójakím. Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná. Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona. Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější. Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: „Vyšla svévole z Babylónu od starších, soudců,“ kteří byli považováni za správce lidu. Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při. Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže. Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní. Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží. Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením. Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní. Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli. Jednou řekli jeden druhému: „Pojďme domů, je čas k obědu.“ Vyšli a rozešli se, ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili si důvod toho, přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou. Úklady proti Zuzaně - Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě. Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali. Zuzana řekla služkám: „Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat.“ Učinily, jak jim řekla, zavřely dveře zahrady a odešly postranními dvířky, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti. Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní a naléhali: „Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli! Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík, a že jsi proto poslala služky pryč.“ Zuzana zabědovala: „Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu vašim rukám. Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem.“ Začala hlasitě křičet, ale oba starší ji překřičeli. Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady. Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo. Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno. Křivé obvinění - Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plni zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt. Řekli před lidem: „Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu.“ Poslali pro ni. Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní. Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu. Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej. Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli. Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu. Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu. Starší pak vyprávěli: „Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila. Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní. My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl. Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík, ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme.“ Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti. Zuzana hlasitě zvolala: „Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane, ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli.“ Daniel prokáže Zuzaninu nevinu - Hospodin vyslyšel její hlas. Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel. Ten hlasitě zvolal: „Já jsem čist od její krve!“ Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: „Co znamenají slova, která jsi promluvil?“ On stál uprostřed nich a řekl: „Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru. Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě.“ Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: „Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří.“ Daniel jim řekl: „Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu.“ Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: „Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy. Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: ‚Nezabiješ nevinného a spravedlivého!‘ A teď mluv! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?“ On odpověděl: „Pod lentiškem.“ Řekl mu Daniel: „Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!“ Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: „Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce. Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaši svévoli. Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?“ Odpověděl: „Pod dubem.“ Daniel mu řekl: „Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch. Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí.“ Vděčnost Hospodinu - Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají. Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu. Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev. Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného. Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu. BÉL A DRAK - Daniel odmítá klanět se Bélovi - Když král Astyagés byl uložen ke svým otcům, převzal po něm království Peršan Kýros. Daniel stoloval s králem a byl nejváženější ze všech jeho přátel. Babylóňané měli modlu jménem Bél a každý den jí obětovali dvanáct měřic bílé mouky, čtyřicet ovcí a šest nádob vína. Král ji uctíval a každý den se jí přicházel poklonit. Daniel se však klaněl svému Bohu. Král se ho zeptal: „Proč se neklaníš Bélovi?“ Odpověděl mu: „Neuctívám modly udělané rukou, nýbrž živého Boha, který stvořil nebe i zemi a panuje nad vším tvorstvem.“ Král mu řekl: „Myslíš si, že Bél není živý bůh? Nevidíš, kolik toho každý den sní a vypije?“ Daniel s úsměvem odpověděl: „Nebuď na omylu, králi, ten je uvnitř z hlíny a na povrchu z kovu. Nikdy nic nejedl ani nepil!“ Král se rozhněval, zavolal kněze Bélovy a řekl jim: „Jestliže mi neřeknete, kdo pojídá tak velké oběti, zemřete! Dokážete-li však, že to pojídá Bél, zemře Daniel, protože se Bélovi rouhal!“ Daniel řekl králi: „Staň se podle tvého slova.“ Bélových kněží bylo sedmdesát, kromě žen a dětí. Král vešel s Danielem do Bélova domu a Bélovi kněží mu navrhli: „My vyjdeme ven a ty, králi, polož pokrm a víno smíšené s vodou na oltář. Potom zavři dveře a zapečeť je svým prstenem. Neshledáš-li ráno, až přijdeš, že Bél všechno snědl, zemřeme. Jinak zemře Daniel, že o nás lhal.“ Mluvili sebevědomě, protože pod oltářem měli udělaný skrytý vchod, kterým vstupovali dovnitř a brali si oběti. Když odešli, král předložil pokrm Bélovi. Daniel odhalí podvod Bélových kněží - Daniel však nařídil svým služebníkům, aby přinesli popel a rozsypali jej jen v přítomnosti králově po celém chrámě. Potom vyšli, zavřeli dveře, zapečetili je královským prstenem a odešli. V noci jako obyčejně přišli kněží i s ženami a dětmi a všechno snědli a vypili. Král i Daniel vstali časně ráno. Král se zeptal: „Danieli, jsou pečeti neporušené?“ Odpověděl: „Neporušené, králi!“ Jakmile byly otevřeny dveře, král okamžitě pohleděl na oltář a zvolal velikým hlasem: „Veliký jsi, Béle, nelze ti dokázat ani ten nejmenší podvod!“ Daniel se zasmál, zadržel krále, aby nevešel dovnitř a řekl: „Pohleď na podlahu, podívej se, čí jsou to stopy!“ Král řekl: „Vidím stopy mužů, žen i dětí!“ Velmi se rozezlil, dal hned shromáždit všechny kněze i jejich ženy a děti a museli mu ukázat skryté dveře, jimiž vcházeli, aby snědli, co bylo na oltáři. Potom je dal král popravit a Béla vydal na pospas Danielovi, který ho zničil i s jeho svatyní. Daniel zničí babylónského draka - Byl tam také veliký drak a Babylóňané ho uctívali. Král řekl Danielovi: „O něm nemůžeš říci, že to není živý bůh, pokloň se mu!“ Daniel odpověděl: „Já se budu klanět jen Hospodinu, Bohu svému, jen on je živý Bůh! Dej mi, králi, svůj souhlas a já zabiji toho draka bez meče a kopí.“ Král řekl: „Souhlasím.“ Daniel potom vzal smůlu, tuk a chlupy, všechno uvařil, nadělal placky a dal do tlamy drakovi. Ten to sežral a pukl. Daniel řekl: „Podívej se, čemu jste se klaněli!“ Daniel vhozen do lví jámy - Když o tom uslyšeli Babylóňané, velmi je to rozčililo. Shlukli se proti králi a volali: „Král se stal židem, Béla dal zničit, draka zabít, kněze povraždit!“ Vešli až ke králi a žádali: „Vydej nám Daniela! Nevydáš-li ho, zabijeme tebe s celou tvou rodinou!“ Když král viděl, jak hrozivě na něj dorážejí, z donucení jim Daniela vydal. Hodili ho do lví jámy, kde byl šest dní. V té jámě bylo sedm lvů a každý den dostávali dvě lidská těla a dvě jehňata. Toho dne nedostali nic, aby sežrali Daniela. Daniel zachráněn prorokem Abakukem - V Judsku byl prorok Abakuk. Ten připravil pokrm, vložil do košíku chleby a šel na pole, aby to donesl žencům. Hospodinův anděl řekl Abakukovi: „Pokrm, který máš, zanes do Babylónu Danielovi do lví jámy!“ Abakuk namítl: „Pane, Babylón jsem nikdy neviděl a o žádné lví jámě nevím!“ Hospodinův anděl ho tedy uchopil za kštici, držel ho za vlasy a prudkostí svého ducha jej donesl do Babylónu nad jámu. Abakuk zvolal: „Danieli, Danieli, vezmi si pokrm, Bůh ti jej posílá.“ Daniel řekl: „Ty sis na mne vzpomněl, Bože! Neopouštíš ty, kdo tě milují.“ Potom vstal a najedl se. Abakuka však anděl Boží dopravil ihned zpátky do jeho domova. Sedmého dne přišel král oplakávat Daniela. Přišel k jámě, pohleděl dolů a uviděl Daniela, jak tam sedí. Zvolal mocným hlasem: „Veliký jsi, Hospodine, Bože Danielův, není jiný Bůh kromě tebe!“ Dal jej vytáhnout a do jámy poručil vhodit ty, kdo ho chtěli zahubit. V mžiku byli rozsápáni před jeho očima.[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] Hos 1,2 Začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi řekl: „Jdi, vezmi si nevěstku a ze smilstva měj děti. Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina.“ Mi 2,9 Ženy mého lidu zapuzujete z jejich rozkošného domova, jejich děti chcete navěky připravit o důstojnost, kterou jsem jim dal. Mt 2,18 ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ Mt 3,9 Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Mt 10,21 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Mt 11,16 Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: Mt 14,21 A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. Mt 15,38 Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. Mt 18,3 a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Mt 19,13 — Ježíš a děti Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. Mt 19,14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ Mt 19,29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. Mt 21,15 Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se Mt 22,24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Mt 23,37 — Nářek nad Jeruzalémem Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Mt 27,25 A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ Mk 7,27 On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Mk 9,37 „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“ Mk 10,13 — Ježíš a děti Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Mk 10,14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Mk 10,29 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,