Offenbarung 9 | Slovo na cestu

1 Tu se ozvala polnice pátého anděla. Z nebe spadla na zem jiná hvězda. Dostala klíč od propasti, 2 otevřela její jícen a z propasti se vyvalil dým jako z velké pece, zakryl slunce a za-mořil vzduch. 3 Z dýmu se pak vyrojila mračna hmyzu s jedovatými žihadly. Byly to kobylky, jež však nenapadaly rostliny, ale lidi, kteří neměli Boží znamení na čele. 5 Nesměly je usmrcovat, ale mohly je pět měsíců trápit. Bodání toho hmyzu bude tak bolestivé, že mnozí se budou chtít sami zabít, avšak nepodaří se jim to, budou toužit po smrti, ale marně. 7 Zblízka ty kobylky vypadaly jako koně vystrojení do boje. Jejich hlavy ozdobené zlatými korunami měly lidské tváře, 8 hřívy vlající jako rozpuštěné ženské vlasy, zuby jako lev. 9 Hruď měly jako okovanou pancířem a zvuk jejich křídel připomínal rachot útočící vozby. 10 Ocasy měly jako štíři a v nich žihadla, která po pět měsíců trápila lidi. 11 Vedl je král propasti zvaný hebrejsky Abaddon, řecky Apollyon, to znamená Zhoubce. 12 Zdálo se, že první hrůza končí, ale už se valí další. 13 Zatroubil šestý anděl a od čtyř rohů Božího oltáře se ozval hlas. 14 Poručil šestému trubači: „Rozvaž pouta čtyř démonů od velké řeky Eufratu!“ 15 Tak byli osvobozeni čtyři spoutaní démoni, kteří čekali na svou hodinu, aby vyhladili třetinu lidstva. 16 Vyrazili s jízdou v počtu dvě stě miliónů jezdců (to číslo mi bylo přesně sděleno): 17 Jezdci měli na sobě ohnivě rudé, hyacintově modré a sírově žluté pancíře. Hlavy jejich koní byly jako hlavy lvů a z tlam jim šlehal oheň, vycházel kouř a čpěla síra. Právě tím – ohněm, kouřem a sírou – zabíjeli. 19 Vražedná moc těch koní nevycházela jenom z jejich tlam, ale i z ocasů; měli totiž místo nich jedovaté hady a ti lidi kousali. 20 Avšak lidé, kteří přežili tyto katastrofy, se přesto nezměnili a nečinili pokání. Boha nectili, ale dál uctívali svoje zlaté, stříbrné, měděné, kamenné nebo dokonce jen dřevěné modly, slepé, hluché a bezmocné. 21 Ne, lidé se vůbec nezměnili, nepřestali se vraždit neustoupili od svých pověr, cizoložství a krádeží.

Nádej pre kazdého

1 Tu zatrúbil piaty anjel. Videl som, ako z neba spadla na zem ďalšia hviezda. Mala kľúč od pažeráka priepasti. 2 Len čo sa priepasť otvorila, vyvalil sa z nej dym ako z obrovskej vyhne a zastrel slnko i všetko povetrie. 3 Z dymu sa vyrojili na zem kobylky a dostali moc, akú majú pozemské škorpióny. 4 Ale mali príkaz neškodiť tráve na zemi ani zeleni stromov, iba ľuďom, ktorí nemajú na čele Božie znamenie. 5 Ale nesmeli ľudí usmrcovať, iba trápiť päť mesiacov. Bolesť, čo spôsobujú, sa podobá uštipnutiu škorpióna. 6 Vtedy budú ľudia túžiť po smrti, ale márne, budú si žiadať zomrieť, ale smrť od nich utečie. 7 Kobylky sa podobali koňom vychystaným do boja. Hlavy sa im jagali, akoby mali na nich zlaté vence, a mali ľudský výzor. Hrivy im povievali ako ženské vlasy a ich zuby boli levie. 9 Prsia akoby mali okované železným pancierom a zvuk ich krídel pripomínal rachot vozov tiahnúcich do boja. 10 A chvosty mali ako škorpióni a v nich žihadlá, aby nimi trýznili ľudí päť mesiacov. 11 Ako kráľ nad nimi vládol anjel priepasti. Po hebrejsky sa volá Abaddon, po grécky Apollyon – Zhubca. 12 Ale to ešte nie je koniec. Prvá pohroma prešla a už sú tu dve ďalšie.

Šiesta poľnica

13 Zatrúbil šiesty anjel. Počul som akýsi hlas od štyroch rohov zlatého oltára, ktorý je pred Bohom. 14 Ten hlas rozkázal šiestemu anjelovi, čo mal poľnicu: „Rozviaž štyroch anjelov spútaných pri veľkej rieke Eufrat.“ 15 Tu boli rozviazaní tí štyria anjeli, pripravení na hodinu, deň, mesiac a rok, kedy majú pobiť tretinu ľudí. 16 V ich obrovskom vojsku bolo dvesto miliónov jazdcov; dozvedel som sa ich presný počet. 17 A potom sa mi zjavil takýto obraz: Videl som jazdcov, ako sa nesú na koňoch a majú ohnivočervené, fialovomodré a sírovožlté panciere. Hlavy koní boli ako hlavy levov a z tlám im sršal oheň, dym a síra. 18 Touto trojitou pohromou – ohňom, dymom a sírou z tlám – usmrtili tretinu ľudí. 19 Vražedná moc tých koní nevychádzala iba z tlám, ale aj z ich chvostov, ktoré boli ako jedovaté hady a nimi ľudí štípali. 20 Avšak ľudia, ktorí prežili tieto pohromy, nerobili pokánie a neodvrátili sa od výtvorov svojich rúk. Neprestali sa klaňať démonom a modlám zo zlata, striebra, medi, kameňa a dreva, ktoré sú slepé, hluché a nemôžu sa pohybovať. 21 Nie, ľudia sa vôbec nezmenili, neprestali sa vraždiť, nezanechali čarovanie, smilstvo a krádeže.

Offenbarung 9 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého

Šiesta poľnica