Apostelgeschichte 28 | Slovo na cestu

Na Maltě je Pavel uštknut hadem

1 Od lidí, kteří se seběhli k místu naší záchrany, jsme se dozvěděli, že jsme na ostrově Malta. 2 Byli k nám neobyčejně laskaví. Pršelo a bylo zima, a tak nám rozdělali velký oheň a vůbec se o nás starali. 3 Pavel také pomáhal sbírat chrastí. Jak je však přikládal na oheň, vylezla z jeho otýpky zmije vypuzená horkem a zakousla se mu do ruky. 4 Mezi domorodci se ozvalo: „Ten člověk je jistě vrah! Zachránil se z moře, ale božské spravedlnosti neutekl.“ 5 Pavel však klidně hada setřásl do ohně a nic zlého se s ním nedělo. 6 Lidé čekali, že opuchne a zemře. Když však byl Pavel i po hodné době v pořádku, začali si lidé šeptat, že je to asi nějaký vtělený bůh. 7 Zachránili jsme se na pomezí statků Publia, římského správce ostrova. Přijal nás a tři dny přátelsky hostil. 8 Publiův otec stonal – byl postižen horečnatou úplavicí. Pavel ho navštívil, modlil se nad ním a pak ho dotekem rukou uzdravil. 9 Rozkřiklo se to po ostrově, a tak ze všech stran přicházeli za Pavlem nemocní a on je uzdravoval. 10 Za to si nás ohromně vážili a před odjezdem nás zahrnuli všemi potřebnými věcmi.

Pavel je eskortován do Říma a uvězněn

11 Trvalo to však tři měsíce, než jsme mohli pokračovat v cestě. Vzala nás loď, která měla domovský přístav v Alexandrii a jejímž znamením byla dvojčata Kastor a Pollux, ochránci námořníků. 12 Přistála nejprve v Syrakusách na Sicílii, kde jsme se zdrželi tři dny. 13 Pak jsme přepluli úžinu do Regia a s jižním větrem v zádech jsme se po dalších dvou dnech dostali do přístavu Puteoli. 14 Tam tedy skončila naše pohnutá plavba do Itálie. Na prosby tamních křesťanů jsme zůstali v Puteolech celý týden. 15 Odtud jsme se pěšky vydali do Říma. Mezitím se o nás dozvěděli bratři v Římě a někteří nám přišli naproti sedmdesát kilometrů, až na Appiovo tržiště, jiní alespoň ke Třem hospodám. Když se s nimi Pavel setkal, děkoval Bohu a šel dál s novou odvahou. 16 V Římě byl potom umístěn v soukromém bytě – vždy s jedním vojenským strážcem. 17 Tři dny po příchodu do Říma si Pavel k sobě pozval tamní významné židy. Když přišli, řekl jim: „Bratři, nijak jsem se neprovinil proti našemu národu, ani proti našim tradicím. Přesto jsem byl v Jeruzalémě uvězněn a předán Římanům. 18 Ti mě vyslýchali a byli by mě propustili, protože jsem neudělal nic, zač bych zasluhoval smrt. 19 Jeruzalémští židé však proti mně byli zaujatí, a tak jsem nakonec nucen odvolat se k císaři. Nehodlám tu však žalovat na svůj národ. 20 Proto jsem si přál setkat se s vámi a vysvětlit vám to. Pro naši společnou víru v Mesiáše mám tato pouta!“ 21 Odpověděli mu: „My jsme o tobě z Judska nedostali žádnou zprávu nebo žalobu, ani písemně, ani ústně. 22 Chtěli bychom však slyšet tvoje názory. Víme totiž, že vaše sekta se všude setkává s odporem.“ 23 Dohodli se tedy na dalším setkání a pak se jich u něho sešlo mnohem více. Pavel jim celý den vykládal o tom, že Boží království přišlo mezi lidi v osobě Ježíše Krista. Snažil se je o tom přesvědčit důkazy a předpověďmi ze Starého zákona. 24 Některé získal, jiní však odmítali uvěřit. 25 Odcházeli takto rozdvojeni a Pavel těm zatvrzelým řekl: „Přesně tak to Duch svatý předpověděl vašim předkům ústy proroka Izajáše: 26 ‚Jdi k tomu lidu a řekni mu: Budete naslouchat a naslouchat, a přece neporozumíte. Budete se dívat a dívat, ale nic neuvidíte. 27 Máte totiž otupělé srdce, zacpané uši a zavřené oči, aby se vám snad nestalo, že byste viděli, slyšeli a srdcem pochopili; to byste se totiž ke mně obrátili a já bych vás uzdravil.‘ “ 28 „Proto se nedivte,“ dodal Pavel, „že zprávu o Boží záchraně hlásáme pohanům. Ti ji dychtivě přijímají.“ 30 Celé dva roky byl Pavel ve svém soukromém římském vězení a směl přijímat všechny návštěvy. 31 A tak svobodně a bez překážek hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu.

Nádej pre kazdého

Na ostrove Malta

1 Keď sme boli v bezpečí, dozvedeli sme sa, že sme na ostrove Malta. 2 Tamojší ľudia sa k nám správali neobyčajne láskavo. Keďže pršalo a bolo chladno, rozložili veľký oheň a ujali sa nás. 3 Pavol nazbieral za náruč raždia a prikladal na oheň. Vtom vyliezla z raždia zmija, ktorá utekala pred horúčavou, a zahryzla sa mu do ruky. 4 Keď domorodci videli, ako mu z ruky visí zmija, vraveli si medzi sebou: „Ten človek je určite vrah! Pred utopením sa zachránil, no pred božou spravodlivosťou neutečie!“ 5 Ale Pavol pokojne striasol hada do ohňa a správal sa, akoby sa nič nestalo. 6 Ľudia čakali, že opuchne, alebo odrazu spadne mŕtvy. Ale keď uplynul dosť dlhý čas a videli, že je celkom v poriadku, začali si šeptať, že Pavol je akiste nejaký boh. 7 Neďaleko toho miesta mal svoj majetok náčelník ostrova, ktorý sa volal Publius. Prijal nás a tri dni nás priateľsky hostil. 8 Publiov otec bol práve chorý – drvila ho zimnica a úplavica. Pavol zašiel za ním, pomodlil sa, položil na neho ruky a uzdravil ho. 9 Hneď sa to rozchýrilo po celom ostrove, chorí začali za Pavlom prichádzať zo všetkých strán a on ich uzdravoval. 10 Za to si nás nesmierne vážili a pred odchodom nás zahrnuli všetkým, čo sme len potrebovali.

Príchod do Ríma

11 Prešli tri mesiace, kým sme mohli pokračovať v ceste. Vzala nás loď, ktorá vyplávala z Alexandrie a na ostrove prezimovala. Ako znak mala Blížencov Kastora a Poluxa, ochrancov námorníkov. 12 Pristála najprv v Syrakúzach na Sicílii, kde sme sa zdržali tri dni. 13 Odtiaľ sme sa plavili popri pobreží a dostali sme sa do Regia a s južným vetrom, 14 ktorý nám vial do chrbta, sme po dvoch dňoch pristáli v Puteoloch. Tam sme sa stretli s bratmi a na ich naliehanie sme sa zdržali u nich celý týždeň. Odtiaľ sme sa pobrali pešo do Ríma. 15 Medzitým sa o nás dozvedeli bratia v Ríme a niektorí nám prišli naproti až sedemdesiat kilometrov na Appiovo námestie, iní aspoň k Trom krčmám. Len čo ich Pavol zazrel, ďakoval Bohu a s novou odvahou hľadel do budúcnosti. 16 V Ríme mu potom dovolili bývať v súkromnom byte, ale vždy s jedným vojenským strážcom. 17 Tri dni po príchode do Ríma si Pavol pozval k sebe tamojších popredných Židov. Keď sa zišli, povedal im: „Bratia, ničím som sa neprevinil proti nášmu národu ani proti našim náboženským obyčajom. A predsa ma v Jeruzaleme zatkli a spútaného odovzdali Rimanom. 18 Tí ma po výsluchu chceli prepustiť, lebo som nevykonal nič, za čo by som si zasluhoval smrť. 19 Ale Židia sa proti tomu rázne postavili, a tak mi nezostalo nič iné, iba sa odvolať k cisárovi. Nemienim tu však žalovať na svoj národ. 20 Preto som túžil stretnúť sa s vami a pozhovárať sa o tom. Pre našu spoločnú vieru v Mesiáša nosím tieto reťaze!“ 21 Odpovedali mu: „My sme nedostali z Judska o tebe nijakú správu, ani nikto nehovoril o tebe nič zlé. 22 Ale radi by sme vedeli, aké sú tvoje názory, lebo vieme, že sa táto sekta všade stretáva s odporom.“ 23 Dohodli si teda ďalšie stretnutie a zišlo sa ich uňho ešte omnoho viac. Pavol im celý deň hovoril o tom, že Božie kráľovstvo prišlo medzi ľudí v osobe Ježiša Krista. Usiloval sa ich o tom presvedčiť dôkazmi z Mojžišovho zákona a z prorockých kníh. 24 Niektorí sa dali jeho slovami presvedčiť, ale iní odmietali uveriť. 25 Keď sa v nezhode rozchádzali, Pavol im povedal: „Presne tak to Duch Svätý predpovedal ústami proroka Izaiáša: 26 ‚Budete počúvať a počúvať, a predsa neporozumiete. Budete hľadieť a hľadieť, a nič neuvidíte, 27 lebo otupelo srdce tohto ľudu. Uši majú zapchaté a oči zavreté, aby sa nestalo, že by očami videli, ušami počuli, srdcom chápali; to by ste sa totiž ku mne obrátili a ja by som vás uzdravil.‘ 28 Preto sa nečudujte,“ doložil Pavol, „že radostnú zvesť o Božej záchrane hlásame pohanom. A tí ju dychtivo prijímajú.“ 29 Po tých slovách Židia odišli a veľmi sa navzájom hádali. 30 Celé dva roky zostal Pavol vo svojom súkromnom rímskom väzení a mohol prijímať každého, kto ho navštívil. 31 A tak slobodne a bez prekážok hlásal Božie kráľovstvo a učil o Pánu Ježišovi Kristovi.

Apostelgeschichte 28 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého

Na Maltě je Pavel uštknut hadem

Pavel je eskortován do Říma a uvězněn

Na ostrove Malta

Príchod do Ríma