Markus 2 | Slovo na cestu

Ježíš uzdravuje ochrnutého

1 Po několika dnech se Ježíš opět vrátil do Kafarnaum a hned se rozneslo, že je opět doma. 2 Nahrnulo se tam tolik lidí, že zaplnili celý dům, ba dokonce ani přede dveřmi nebylo k hnutí. 3 Když jim Ježíš zvěstoval Boží poselství, chtěli se k němu dostat čtyři muži, kteří nesli na nosítkách ochrnutého člověka. 4 Protože se k němu nemohli prodrat zástupem, vystoupili po vnějším schodišti na plochou střechu domu, tu rozebrali a spustili lehátko s ochrnutým přímo před Ježíše. 5 Když viděl, jak ti muži bezvýhradně věří v jeho pomoc, řekl nemocnému: „Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ 6 Sedělo tam také několik učitelů zákona a ti se mezi sebou začali domlouvat: 7 „Slyšeli jste, co ten člověk řekl? To je přece rouhání! On si snad o sobě myslí, že je Bohem! Vždyť jedině Bůh může odpouštět hříchy.“ 8 Ježíš však četl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Proč vás to tak popudilo, co jsem právě řekl? 9 Co je snadnější? Oznámit ochrnutému, že se mu odpouštějí hříchy, nebo mu rozkázat, aby se zvedl, sebral svoje lehátko a odešel domů? 10 Abyste uvěřili, že mám moc odpouštět lidem hříchy, dívejte se teď dobře.“ 11 Nato se obrátil k ochrnutému a vyzval ho: „Vstaň a jdi domů, jsi uzdraven.“ 12 Ten vstal, sebral své lehátko a před očima všech odcházel. Udivení lidé chválili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě neviděli.“

Ježíš stoluje s hříšníky v Matoušově domě

13 Jindy vyšel Ježíš k jezeru, aby kázal zástupu, který ho tam očekával. 14 Když potom šel dál, uviděl Alfeova syna Leviho, který seděl v celnici a vybíral poplatky od pocestných. „Pojď za mnou a staň se mým učedníkem,“ řekl mu Ježíš. Levi bez váhání vstal a šel s ním. 15 Ježíš se svými učedníky pak přijal pozvání do Leviho domu, kde usedli za stůl společně s dalšími celníky a lidmi pochybné pověsti; tyto vyděděnce společnosti Ježíš zvláštním způsobem přitahoval. 16 Když však židovští náboženští vůdcové viděli, že Ježíš stoluje s lidmi špatné pověsti, vyptávali se jeho učedníků: „Jak si jen může sednout k jednomu stolu s takovou lůzou?“ 17 Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví lidé, ale nemocní. Nepřišel jsem proměnit lidi, kteří se považují za dobré, ale ty, kdo znají svou špatnost.“

Spor o půst

18 Janovi učedníci a židovští předáci měli ve zvyku se postit. Jednou přišli lidé za Ježíšem s otázkou: „Proč se tvoji učedníci také nepostí jako žáci Jana a farizejů?“ 19 Nato jim Ježíš řekl: „Cožpak ženichovi přátelé odmítají na svatbě jídlo, když je ženich mezi nimi? To se přece radují, 20 a teprve až je ženich opustí, budou mít důvod ke smutku a k půstu. 21 Nový život z Boha nelze vtěsnat do tradičních náboženských zvyků a forem, jako se na staré šaty nedá přišít záplata z neseprané látky. Vždyť záplata by se srazila, vytrhla by okolní chatrné tkanivo a díra by se ještě zvětšila. 22 Nové, bouřlivé víno také nedáváte do měchů ze staré kůže; ty by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové, nezpuchřelé měchy.“

Učedníci vymílají v sobotu obilí

23 Jednou v sobotu procházel Ježíš se svými učedníky obilným polem. Protože měli hlad, trhali učedníci klasy a jedli zrní. 24 Farizejové to uviděli a vytýkali Ježíšovi: „Proč to dělají? Vždyť náš Zákon přece zakazuje v sobotu pracovat, a oni trhají obilí!“ 25 Ježíš na to odpověděl: „Nikdy jste nečetli, co udělal král David a jeho družina, když měli na útěku hlad? Neslyšeli jste o tom, jak vešli do Božího chrámu – nejvyšším knězem byl tehdy Ebjátar – a jedli posvátné chleby, které směli jíst pouze kněží?“ 27 A potom ještě dodal: „Sobotní klid má přece sloužit člověku, a ne aby předpisy lidi zotročovaly. 28 Já, jako Syn člověka, který přišel z nebe, stojím nade všemi zákony, i nad dodržováním soboty.“

Nádej pre kazdého

Ježiš má moc odpúšťať hriechy

1 Po niekoľkých dňoch sa Ježiš opäť vrátil do Kafarnauma. Správa o jeho príchode sa rýchlo rozletela po meste. 2 Do domu sa nahrnulo toľko ľudí, že vnútri, ale ani pred domom sa nedalo ani hnúť. A on im zvestoval Božie posolstvo. 3 Keď sa k nemu chceli dostať štyria muži, ktorí niesli na nosidlách ochrnutého človeka, 4 videli, že sa k nemu cez ten dav neprederú, preto vyšli na plochú strechu domu, prebúrali ju a cez otvor spustili ležadlo s ochrnutým rovno pred neho. 5 Keď Ježiš videl, ako bezvýhradne veria, že môže pomôcť ich priateľovi, povedal chorému: „Syn môj, odpúšťajú sa ti hriechy!“ 6 Sedeli tam aj niekoľkí učitelia Zákona a v duchu sa pohoršovali: 7 „Ale to je predsa rúhanie! Hádam si len o sebe nemyslí, že je Boh! Veď iba Boh má právo odpúšťať hriechy!“ 8 No Ježiš vedel čítať ich myšlienky a hneď namietol: „Prečo vás to poburuje? 9 Čo je ľahšie – oznámiť ochrnutému, že sa mu odpúšťajú hriechy, alebo mu prikázať: ‚Vstaň a choď!‘ 10 Ale aby som vám dokázal, že ja, Mesiáš, mám moc na zemi odpúšťať hriechy, uzdravím tohto človeka.“ 11 Obrátil sa k ochrnutému a povedal mu: „Si zdravý. Vstaň a choď domov!“ 12 A chorý ihneď, pred očami ohromeného zástupu, vyskočil na rovné nohy, vzal si ležadlo a poberal sa preč. Ľudia žasli a oslavovali Boha: „Také čosi sme nikdy nevideli!“

Ježiš pozve Léviho

13 Ježiš sa znova pobral na breh Genezaretského jazera a kázal zástupu ľudí, ktorí sa okolo neho zhromaždili. 14 Potom šiel ďalej a zbadal Alfejovho syna Léviho. Sedel v colnici pri ceste a vyberal poplatky od pocestných. „Poď so mnou a staň sa mojím učeníkom!“ zavolal naňho. A Lévi bez váhania vstal a išiel za ním. 15 V ten večer usporiadal Lévi vo svojom dome hostinu, na ktorú pozval nielen Ježiša a jeho učeníkov, ale aj mnohých bývalých spolupracovníkov a ľudí pochybnej povesti. 16 Keď však učitelia Zákona videli, že Ježiš stoluje s ľuďmi zlej povesti, vraveli jeho učeníkom: „Ako si môže sadnúť za stôl s takou spodinou?“ 17 Ježiš to počul a odpovedal im: „Lekára nepotrebujú zdraví, ale chorí. Neprišiel som nabádať dobrých ľudí, aby zmenili svoj život, ale zlých!“

O pôste a o sobote

18 Nasledovníci Jána Krstiteľa a farizeji sa pravidelne postievali. Raz prišli niektorí z nich k Ježišovi a spýtali sa ho: „Prečo sa Jánovi nasledovníci a farizeji postievajú a tvoji učeníci nie?“ 19 Ježiš im na to odpovedal: „Azda svadobníci odmietajú jedlo na svadobnej hostine? Kým je ženích medzi nimi, prečo by sa neradovali? 20 Ale príde deň, keď ich opustí, a potom sa budú postiť. 21 Nový život z Boha sa nedá vtesnať do tradičných náboženských zvykov, ako sa na staré šaty nedá prišiť záplata z novej látky, lebo by vytrhla staré tkanivo a diera by sa ešte zväčšila. 22 A takisto sa mladé víno nenalieva do mechov zo starej kože. Tie by popraskali, víno by sa vylialo a mechy by vyšli nazmar. Mladé víno sa má nalievať do nových mechov.“ 23 Raz v sobotu prechádzal Ježiš so svojimi učeníkmi obilným poľom. Učeníci boli hladní, a tak idúcky trhali klasy a jedli zrná. 24 Videli to farizeji a vyčítali Ježišovi: „Pozri, trhajú klasy, a náš Zákon predsa nedovoľuje v sobotu pracovať!“ 25 Ježiš na to odpovedal: „Azda ste nečítali vo Svätom Písme, čo urobil kráľ Dávid, keď bol v núdzi a bol hladný on i jeho družina? 26 Ako vošli do Božieho domu – veľkňazom bol vtedy Abiatar – a jedli z posvätných chlebov, ktoré smeli jesť iba kňazi?“ 27 A potom ešte doložil: „Sobota bola predsa ustanovená pre dobro človeka, a nie človek pre sobotu. A preto ja, Syn človeka, mám právo rozhodnúť, čo sa v sobotu smie robiť a čo nie.“

Markus 2 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého