Lukas 20 | Slovo na cestu

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

1 Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou: 2 „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“ 3 Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás: 4 Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“ 5 Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili, 6 a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“ 7 Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“ 8 Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“

Ježíš vypráví podobenství o pošetilém boháči

9 Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10 Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou. 11 Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali. 12 Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali. 13 Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘ 14 Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘ 15 A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho. 16 Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“ Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“ 17 Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘ 18 Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“ 19 Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.

Židé se Ježíše ptají na placení daně

20 Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou. 21 Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni. 22 Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“ 23 On však prohlédl jejich lest a vyzval je: 24 „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“ Odpověděli: „Císaře.“ 25 On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ 26 A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.

Židé se Ježíše ptají na vzkříšení

27 Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém: 28 „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou. 29 Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka. 30 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní. 32 Nakonec zemřela i ona. 33 Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“ 34 Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé. 37 A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli. 38 A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“ 39 Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“ 40 Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

41 Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým? 42 Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou, 43 dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘ 44 Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“

Ježíš varuje před náboženskými vůdci

45 Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi: 46 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“

Nádej pre kazdého

Kristova moc

1 Jedného dňa, keď učil ľud v chráme a hlásal radostnú zvesť, prišli za ním veľkňazi, učitelia Zákona a židovskí predstavitelia 2 s otázkou, akým právom povyhadzoval kupcov z chrámu. 3 „Kým vám odpoviem, rád by som sa vás aj ja na niečo spýtal. 4 Kto poveril Jána Krstiteľa jeho poslaním? Boh alebo ľudia?“ 5 Touto otázkou ich zaskočil a začali sa medzi sebou dohadovať: „Ak povieme, že Boh, spýta sa nás, prečo sme mu teda neuverili. 6 Ak povieme, že ľudia, mohol by nás dav ukameňovať, lebo verí, že Ján Krstiteľ bol prorok.“ 7 Napokon mu odpovedali: „Nevieme, kto poslal Jána.“ 8 Ježiš im na to povedal: „Tak ani ja vám neodpoviem, kto mňa poveril.“

Podobenstvo o zlých vinohradníkoch

9 Potom sa znova obrátil k zástupu a vyrozprával im toto podobenstvo: „Istý človek vysadil vinicu, prenajal ju vinohradníkom a na dlhý čas odcestoval. 10 Keď nastal čas oberačky, poslal k vinohradníkom svojho sluhu, aby mu odovzdali podiel z úrody. Ale vinohradníci ho zbili a poslali naspäť s prázdnymi rukami. 11 Poslal k nim iného sluhu, ale aj toho zbili, vysmiali sa mu a nič mu nedali. 12 Nato poslal aj tretieho sluhu, ale stihol ho ten istý osud: do krvi ho zbili a vyhnali. 13 ‚Čo mám robiť?‘ spytoval sa majiteľ vinice v duchu.‚Skúsim to ešte raz. Pošlem k nim svojho milovaného syna, pred ním určite budú mať rešpekt.‘ 14 Ale keď vinohradníci zazreli majiteľovho syna, zosnovali takýto plán:‚Toto je dedič, zabijeme ho a vinica bude naša.‘ 15 Vyvliekli ho teda z vinice a zabili. 16 Čo myslíte, čo urobí majiteľ s týmito vinohradníkmi? Príde, dá ich povraždiť a vinicu prenajme iným.“ – „Ale to by vinohradníci predsa nikdy neurobili,“ namietali tí, čo ho počúvali. 17 Ježiš sa na nich zahľadel a povedal: „Čo teda znamenajú slová Písma:‚Kameň, ktorý stavitelia odhodili ako nepotrebný, stal sa kameňom uholným?‘ “ 18 A doložil: „Každý, kto spadne na ten kameň, doláme sa, ale na koho spadne, toho rozdrví.“ 19 Veľkňazi a učitelia Zákona by ho boli najradšej hneď zatkli, lebo si uvedomovali, že to hovorí o nich, ale báli sa, že by to v ľude mohlo vyvolať vzburu.

Spor o dani

20 Pokúšali sa ho teda prichytiť pri nejakom výroku, ktorý by mohli ohlásiť rímskemu miestodržiteľovi a pre ktorý by ho mohli zatknúť. 21 Hľadali teda vhodnú príležitosť a poslali za ním svojich špehúňov, ktorí sa vydávali za spravodlivých ľudí. Povedali Ježišovi: „Majstre, poznáme ťa ako dobrého učiteľa, ktorý vždy vraví pravdu, nedbá na ľudskú mienku a vždy nabáda žiť podľa Božích požiadaviek. 22 Povedz nám teda, či máme platiť dane rímskemu cisárovi, alebo nemáme?“ 23 Ježiš vedel, že to má byť pre neho pasca, a tak im povedal: 24 „Ukážte mi peniaz! Čí obraz je na ňom? A čie meno?“ Odpovedali mu: „Cisárovo.“ 25 Nato im Ježiš povedal: „Dávajte teda cisárovi, čo je cisárovo, a Bohu, čo je Božie.“ 26 Zmĺkli, ohromení jeho odpoveďou a zarazení, lebo sa im nepodarilo prichytiť ho v reči.

Spor o vzkriesení

27 Tu pristúpili k nemu niektorí saduceji – tí popierajú zmŕtvychvstanie – a povedali mu: 28 „Podľa Mojžišovho zákona, ak nejaký muž umrie bezdetný, jeho brat je povinný oženiť sa s vdovou a zachovať meno mŕtveho. 29 Predstavme si rodinu, kde by bolo sedem bratov. Najstarší sa oženil a zomrel bez potomka. 30 Vdovu si vzal druhý brat a tiež zomrel bez detí. 31 Tak sa to zopakovalo aj s ďalšími. Všetci pomreli a nezanechali deti. 32 Napokon zomrela aj žena. 33 Komu bude pri vzkriesení patriť, keď mala sedem mužov?“ 34 Ježiš im na to odpovedal: „Manželstvo je len v pozemskom živote. 35 Tí, ktorí budú hodní vstať z mŕtvych a dostať sa do neba, sa už nebudú ženiť. 36 A nebudú ani umierať. V tomto sa budú podobať anjelom a budú Božími synmi, lebo ich Boh vzkriesil z mŕtvych do nového života. 37 A čo sa týka vašej otázky, či je vzkriesenie, alebo nie, to naznačil Mojžiš, keď opisuje, ako sa mu zjavil Boh v horiacom kri. Tam Pána nazýva Bohom Abraháma, Izáka a Jakoba. 38 Ak je Pán Bohom určitej osoby, to znamená, že tá osoba je živá, a nie mŕtva! Z Božieho hľadiska sú teda všetci živí.“ 39 „Majstre, dobre si im odpovedal!“ poznamenali niektorí z učiteľov Zákona. 40 A už sa neodvážili dávať mu ďalšie otázky.

Kto je Kristus?

41 No tu sa ich Ježiš spýtal: „Ako môžu nazývať Mesiáša synom Dávidovým? 42 Veď sám Dávid hovorí v knihe žalmov: ‚Povedal Hospodin môjmu Pánovi: Seď po mojej pravici, 43 kým nepoložím tvojich nepriateľov za podnož tvojich nôh.‘ 44 Ako by teda mohol byť Mesiáš Dávidovým potomkom, keď ho nazýva svojím Pánom?“ 45 Učeníkom potom pred všetkými povedal: 46 „Varujte sa takých znalcov Zákona, ktorí sa radi ukazujú v honosných odevoch a čakajú, že ich ľudia budú na uliciach úctivo zdraviť. Pri bohoslužbách sedávajú v prvých radoch a na hostinách si vyhradzujú čestné miesta. 47 Dlho sa modlievajú, aby urobili dobrý dojem, a nehanbia sa dať hostiť vdovám. Takých postihne prísny súd.“

Lukas 20 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého