Lukas 11 | Slovo na cestu

Ježíš hovoří s učedníky o modlitbě

1 Jednou se Ježíš opět modlil o samotě. Když skončil, požádal ho jeden z učedníků: „Pane, nauč nás, jak se máme modlit. Jan Křtitel tomu své učedníky také učil.“ 2 Ježíš mu vyhověl: „Když se modlíte, říkejte: Náš nebeský Otče, vzdáváme čest tvému svatému jménu. Ujmi se vlády, ať se děje všechno podle tvé vůle jak v nebi, tak i na zemi. 3 Dej nám chléb i dnes 4 a odpusť nám naše provinění, tak jako my odpouštíme těm, kteří nám ubližují. Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého. Amen.“ 5 Dále řekl svým učedníkům: „Představte si, že někdo z vás má přítele a o půlnoci u něj zaklepe se žádostí: ‚Prosím tě, půjč mi tři chleby, 6 dostal jsem nenadálou návštěvu a nemám jí co podat k jídlu.‘ 7 Přítel neotevře a nevlídně odpoví: ‚Dej mi pokoj! Nevidíš, že je zamčeno, všichni jsme v posteli a děti spí? Teď ti přece nebudu něco dávat!‘ 8 Napřed odmítá, ale nakonec určitě vyhoví, když se žádající nenechá odradit, ale buší a vytrvale prosí. 9 Podobně je tomu i s modlitbami. Proste vytrvale, a bude vám dáno, hledejte bez přestání, a naleznete, tlucte znovu a znovu, a bude vám otevřeno. 10 Protože, kdo prosí, obdrží; kdo hledá, nalezne; kdo klepe, bude mu otevřeno. 11 Je snad mezi vámi takový otec, který by dal svému synovi kámen, kdyby prosil o chléb, nebo by mu dal hada, kdyby prosil o rybu, 12 či snad jedovatého štíra místo vajec? 13 Vy, hříšní lidé, nikdy nedáte dětem, co by jim uškodilo. Tím spíše váš nebeský Otec vyslyší vaše vytrvalé modlitby. Usměrní vaše přání a dá to, co vám skutečně prospívá.“

Ježíš odpovídá na obvinění nepřátel

14 Jednou Ježíš vysvobodil člověka ze zajetí němoty. Když lidé slyšeli, že němý mluví, divili se. 15 Někteří však říkali: „To máte tak: Zlí duchové ho poslouchají, protože mu kníže démonů propůjčil moc.“ 16 Jiní ho chtěli vyzkoušet a žádali ho, aby nějak prokázal svoje spojení s Bohem. 17 Ježíš však věděl, oč jim jde, a proto řekl: „Stát, v němž zuří občanská válka, je v nebezpečí zániku, a jsou-li v rodině neustálé hádky, nemá daleko k rozpadu. 18 Podle vás tedy bojuje satan sám proti sobě. 19 Říkáte, že vyháním démony mocí satana. Ale co vaši léčitelé? Jakou mocí oni přemáhají nemoci? Na nich si ověřte, jak mne nesmyslně obviňujete. 20 Jestliže však skrze mne pracuje Boží ruka, buďte si jisti, že k vám už přišlo Boží království. 21 Střeží-li nějaký statný, dobře ozbrojený muž svůj majetek, nemůže se mu nic stát, 22 ledaže by přišel někdo silnější, odzbrojil ho a majetku se zmocnil. 23 Kdo není se mnou, je proti mně. Kdo mi nepomáhá, maří moji práci. 24 Když se člověk rozhodne skončit se špatným životem, opouští ho vlastně duch nečistoty. Ten hledá jiný předmět svého zájmu. Když se mu to nedaří, vrací se k člověku, kterého musel opustit. 25 Vidí-li, že dům – srdce toho člověka – je sice čistý, vyzdobený, ale prázdný, 26 pozve si sedm jiných společníků, horších než je sám, a usídlí se tam. S takovým člověkem je to pak horší než na začátku.“ 27 Když domluvil, jedna žena zvolala: „Šťastná ta žena, která tě porodila a odkojila.“ 28 Ježíš na to řekl: „Šťastnější jsou ti, kteří slyší Boží slovo a žijí podle něho.“

Ježíš varuje před nevěrou

29 Lidé se scházeli u Ježíše a on k nim začal mluvit: „Jak jsou dnešní lidé zaslepení! Domáhají se na Bohu nějakého důkazu, ale nedostanou ho. 30 Ninivští neviděli od Jonáše žádné zázraky, ale uvěřili, že jeho ústy mluví Bůh. Tak i já mám být pro vás dostatečným důkazem. 31 Královna ze Sáby neváhala podniknout dalekou cestu, aby poznala Šalomounovu moudrost. A proto ona bude jednou soudit tuto generaci pro lhostejnost, se kterou se staví k moudrosti, jež převyšuje moudrost Šalomounovu. 32 A tak v den posledního soudu obyvatele Ninive obviní lidi dnešní doby, protože oni tenkrát litovali svých zlých činů, když jim Jonáš kázal, a tady je přece kdosi větší, než byl Jonáš.

Ježíš hovoří o šíření světla

33 Žádný nerozsvítí lampu proto, aby ji strčil do kouta anebo pod kbelík, ale postaví ji tak, aby všem, kdo chtějí vejít, svítila. 34 Světlo vstupuje do člověka okem. Je-li oko zdravé a čisté, pronikne světlo do celé bytosti; je-li zalepené špínou, je celý člověk ve tmě. 35 Dej tedy pozor, aby to světlo, které jsi už obdržel, nebylo zastíněno. 36 Budeš-li naplněn vnitřním světlem a nebude-li v tobě žádného tmavého koutu, pak celý tvůj život bude svítit, jako bys stál v plné záři lampy.“

Ježíš kritizuje náboženské vůdce

37 Když Ježíš domluvil, pozval ho jeden farizej k sobě na oběd. Ježíš přišel a posadil se za stůl. Vynechal obřadné omytí rukou a to nemile překvapilo hostitele. 39 Ježíš mu řekl: „Vy, farizejové, omýváte nádobí jen zvenku a vnitřku si nehledíte. A právě tak přes všechno obřadné mytí je vaše nitro plné hrabivosti a špatnosti. 40 Vy zaslepenci! Bohu Stvořiteli patříme se vším, co jsme i co máme. 41 Chudým dejte všechno, co máte v mísách, a pak i na vás bude všechno čisté. 42 Běda vám, farizejové! Pečlivě odvádíte desátý díl ze všeho, i z máty, heřmánku a každého koření, ale nejednáte spravedlivě a podle lásky k Bohu. Je pěkné, že odvádíte desátky, ale to hlavní byste neměli zanedbávat. 43 Běda vám, farizejové! Vyhledáváte čestná místa v synagogách a vyžadujete, aby vás lidé na ulicích uctivě zdravili. 44 Jste jako místo, kde je tajně zakopaná mrtvola. Lidé tam klidně chodí a nevědí, jak nakažlivá hniloba se tam skrývá.“ 45 Ozval se jeden z učitelů zákona: „Mistře, to, co tu říkáš, uráží i nás.“ 46 Ježíš odpověděl: „Však ani s vámi zákoníky to není lepší. Nakládáte lidem víc, než mohou unést, ale sami s tím nehnete ani prstem. 47 Běda vám! Stavíte sice pomníky prorokům, které zabili vaši otcové, ale od svých předků se nijak nelišíte. Bůh ve své prozřetelnosti věděl, že budete pronásledovat a zabíjet jeho proroky a posly. 50 Na hlavu této generace padne vina za prolitou krev všech Božích mužů od Ábela až po posledního mučedníka pro Boží věc. Říkám vám, že vaše generace na sebe svolá trest. 52 Běda vám, učitelům zákona! Skryli jste klíč, kterým lze otevřít dveře pravého poznání. Sami jste nevešli a překážíte těm, kdo by vejít chtěli.“ 53 Když domluvil, začali na něj farizejové a učitelé zákona zle dotírat a kladli mu záludné otázky, 54 aby ho pro nějaký výrok mohli obžalovat.

Nádej pre kazdého

Pán učí modliť sa

1 Raz sa Ježiš opäť modlil v ústraní. Keď skončil, poprosil ho jeden z učeníkov: „Pane, nauč nás, ako sa máme modliť. Veď aj Ján to učil svojich učeníkov.“ 2 Ježiš mu vyhovel: „Keď sa modlíte, hovorte:‚Otče, nech sa posvätí tvoje meno. Nech príde tvoje kráľovstvo. 3 Dávaj nám chlieb každý deň 4 a odpusť nám naše previnenia, lebo aj my odpúšťame každému, kto sa previňuje proti nám. A zachráň nás pred pokušením.‘ “

Podobenstvo o neodbytnom priateľovi

5 Potom ešte doložil: „Predstavte si, že niekto z vás má priateľa a o polnoci zaklope uňho so žiadosťou:‚Prosím ťa, požičaj mi tri chleby. 6 Dostal som nečakanú návštevu a nemám ju čím pohostiť.‘ 7 Priateľ neotvorí a namrzene odpovie:‚Daj mi pokoj. Nevidíš, že je už zamknuté? Všetci sme už v posteli a deti spia. Nebudem predsa vstávať, aby som ti dal chlieb.‘ 8 Poviem vám, aj keď najprv odmietne vstať, hoci je to jeho priateľ, napokon mu predsa vyhovie, lebo sa nedal odbiť a naliehavo prosil. 9 A podobne je to aj s modlitbami. Proste a dostanete, hľadajte a nájdete, klopte a otvoria vám. 10 Lebo kto prosí, dostane, kto hľadá, nájde, a kto klope, tomu otvoria. 11 Je azda medzi vami taký otec, ktorý by dal svojmu synovi kameň, keby prosil o chlieb, alebo by mu dal hada, keby prosil o rybu? 12 Alebo by mu dal škorpióna namiesto vajca? 13 Ak teda vy, hoci ste zlí, viete dávať svojim deťom dobré dary, tým skôr dá váš nebeský Otec Svätého Ducha tým, čo ho o to prosia.“

Ježiš a Belzebul

14 Raz vyhnal Ježiš zlého ducha z nemého človeka. Keď ľudia počuli, že nemý hovorí, čudovali sa. 15 Niektorí však namietali: „Zlí duchovia ho poslúchajú, lebo knieža démonov mu prepožičal moc.“ 16 Iní ho zase chceli podrobiť skúške a žiadali od neho znamenie z neba, aby dokázal, že je Mesiáš. 17 Ale on poznal ich myšlienky, a preto povedal: „Štátu, v ktorom zúri občianska vojna, hrozí zánik, a podobne rodine, v ktorej vládne zvada a hádky. Ak teda to, čo vravíte, je pravda, 18 ak aj satan bojuje sám proti sebe, ako môže obstáť jeho kráľovstvo? 19 Ak som ja dostal moc od satana, ako je to potom s vašimi žiakmi? Veď aj oni vyháňajú démonov! Myslíte, že tú moc dostali od satana? Preto oni nech budú vašimi sudcami. 20 Ale ak vyháňam démonov Božou mocou, to je dôkaz, že k vám prišlo Božie kráľovstvo. 21 Ak svoj majetok stráži silný, dobre ozbrojený muž, nemusí sa oň báť. 22 Ale ak ho napadne niekto silnejší a premôže ho, odníme mu zbraň a zmocní sa jeho majetku. 23 Kto nie je so mnou, je proti mne. A kto mi nepomáha, marí moju prácu.“

Návrat nečistého ducha

24 „Keď nečistý duch vyjde z človeka, dovtedy nepokojne blúdi sem a tam, kým si nenájde inú obeť. Ale ak ju nenájde, vráti sa k človeku, ktorého musel opustiť. 25 Ak zistí, že jeho niekdajšie obydlie – srdce človeka – je čisté a upratané, no prázdne, 26 ide a nájde sedem iných duchov, horších, ako je sám. Vtrhnú dnu a usídlia sa v ňom. A ten človek je teraz na tom omnoho horšie, ako bol predtým.“ 27 Pri tých slovách akási žena zo zástupu nahlas zvolala: „Šťastná tá žena, čo ťa porodila a odchovala!“ 28 Ježiš jej na to povedal: „Ešte šťastnejší sú tí, ktorí počujú Božie slovo a žijú podľa neho.“

Jonášovo znamenie

29 Obklopoval ho čoraz väčší zástup a tak začal kázať: „Žijeme v zlých časoch, aj ľudia sú zlí. Neprestajne sa domáhajú mimoriadnych znamení z neba, že som naozaj Mesiáš. Ale dám im iba jediné znamenie, ako bolo znamenie Jonášovo. 30 Jonáš svojím vystúpením presvedčil obyvateľov Ninive, že ho poslal Boh. A ja som takisto znamením, že ma poslal Boh k tomuto ľudu. 31 Kráľovná z juhu vystúpi na súde a odsúdi dnešnú generáciu, lebo sama neváhala podniknúť ťažkú a namáhavú cestu, aby poznala Šalamúnovu múdrosť, a tu je predsa niekto omnoho väčší ako Šalamún. 32 A podobne aj obyvatelia Ninive vystúpia na súde a odsúdia ľudí dnešných čias, lebo oni vtedy oľutovali svoje činy, keď počúvali Jonáša, a tu je predsa niekto väčší, ako bol Jonáš.“

Príklady o svetle

33 „Nikto nerozsvecuje lampu na to, aby ju strčil niekam do kúta, alebo schoval pod nádobu, ale postaví ju na vyvýšené miesto, aby svietila všetkým, čo vstúpia do miestnosti. 34 Svetlom tvojho tela sú oči. Ak je tvoje oko čisté, svetlo prenikne celú tvoju bytosť, ale ak sa zakalí, bude aj celé tvoje telo v tme. 35 Dbaj teda, aby nič nebránilo prenikaniu svetla a aby ničím nebolo zatienené. Ak bude tvoje vnútro naplnené svetlom a nebude v tebe nijaký tmavý kút, 36 vtedy aj celý tvoj život bude žiariť, akoby ťa svetlo osvietilo svojím jasom.“

Tvrdé slová pokrytcom

37 Keď Ježiš dohovoril, pozval ho jeden z farizejov k sebe na obed. Ježiš prišiel a sadol si za stôl. 38 Vynechal obradné umývanie rúk pred jedlom, čo farizeja nemilo prekvapilo. 39 Ježiš mu povedal: „Vy farizeji umývate všetko iba zvonku, ale na vnútro nedbáte – vnútri ste plní chamtivosti a zloby. 40 Zaslepenci! Či ten, ktorý stvoril vonkajšok, nestvoril aj to, čo je vo vnútri? 41 Či štedrosť nie je najlepším dôkazom vašej čistoty? 42 Beda vám, farizeji, ktorí starostlivo dbáte, aby ste dávali desiatu čiastku zo všetkých svojich príjmov, ale zabúdate na spravodlivosť a lásku, ktorú žiada Boh. Je pekné, že odvádzate desiatky, ale to podstatné by ste nemali zanedbávať. 43 Beda vám, farizeji! Radi vyhľadávate popredné miesta v synagógach a vyžadujete, aby vás ľudia na ulici úctivo zdravili. 44 Áno, čaká vás strašný súd. Ste ako zabudnuté hroby, po ktorých ľudia chodia a nevedia, aká práchnivina sa v nich skrýva.“ 45 Nato mu jeden z učiteľov Zákona povedal: „Majstre, týmito slovami urážaš aj nás.“ 46 „Ani vy, učitelia Zákona, nie ste na tom lepšie. Uvaľujete na ľudí bremená, ktoré nevládzu uniesť, a sami sa týchto bremien ani prstom nedotknete. 47 Beda vám! Staviate síce pomníky prorokom, ktorých zabili vaši otcovia, 48 ale od svojich predkov sa nijako nelíšite. 49 Boh vo svojej prozreteľnosti vedel, že budete prenasledovať jeho prorokov a poslov. 50 Preto na hlavu tejto generácie padne vina za preliatu krv všetkých božích mužov 51 od Ábela až po Zachariáša, ktorý zahynul medzi oltárom a svätyňou. Hovorím vám, že tejto generácii sa pripočíta vina. 52 Beda vám, učitelia Zákona! Skryli ste kľúč, ktorým sa dajú otvoriť dvere pravého poznania. Sami ste nevošli, a tým, ktorí chceli vojsť, ste zabránili.“ 53 Tieto slová strašne popudili farizejov a učiteľov Zákona, 54 začali doňho dorážať a klásť mu zákerné otázky, aby ho mohli pre nejaký výrok obžalovať.

Lukas 11 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého