1По смерти Иисуса вопрошали сыны Израилевы Господа, говоря: кто из нас прежде пойдет на Хананеев – воевать с ними?2И сказал Господь: Иуда пойдет; вот, Я предаю землю в руки его.3Иуда же сказал Симеону, брату своему: войди со мною в жребий мой, и будем воевать с Хананеями; и я войду с тобою в твой жребий. И пошел с ним Симеон.4И пошел Иуда, и предал Господь Хананеев и Ферезеев в руки их, и побили они из них в Везеке десять тысяч человек.5В Везеке встретились они с Адони–Везеком, сразились с ним и разбили Хананеев и Ферезеев.6Адони–Везек побежал, но они погнались за ним и поймали его и отсекли большие пальцы на руках его и на ногах его.7Тогда сказал Адони–Везек: семьдесят царей с отсеченными на руках и на ногах их большими пальцами собирали [крохи] под столом моим; как делал я, так и мне воздал Бог. И привели его в Иерусалим, и он умер там.8И воевали сыны Иудины против Иерусалима и взяли его, и поразили его мечом и город предали огню.9Потом пошли сыны Иудины воевать с Хананеями, которые жили на горах и на полуденной земле и на низменных местах.10И пошел Иуда на Хананеев, которые жили в Хевроне (имя же Хеврону [было] прежде Кириаф–Арбы), и поразили Шешая, Ахимана и Фалмая.11Оттуда пошел он против жителей Давира; имя Давиру [было] прежде Кириаф–Сефер.12И сказал Халев: кто поразит Кириаф–Сефер и возьмет его, тому отдам Ахсу, дочь мою, в жену.13И взял его Гофониил, сын Кеназа, младшего брата Халевова, и [Халев] отдал в жену ему Ахсу, дочь свою.14Когда надлежало ей идти, [Гофониил] научил ее просить у отца ее поле, и она сошла с осла. Халев сказал ей: что тебе?15[Ахса] сказала ему: дай мне благословение; ты дал мне землю полуденную, дай мне и источники воды. И дал ей [Халев] источники верхние и источники нижние.16И сыны [Иофора] Кенеянина, тестя Моисеева, пошли из города Пальм с сынами Иудиными в пустыню Иудину, которая на юг от Арада, и пришли и поселились среди народа.17И пошел Иуда с Симеоном, братом своим, и поразили Хананеев, живших в Цефафе, и предали его заклятию, и [от того] называется город сей Хорма.18Иуда взял также Газу с пределами ее, Аскалон с пределами его, и Екрон с пределами его.19Господь был с Иудою, и он овладел горою; но жителей долины не мог прогнать, потому что у них были железные колесницы.20И отдали Халеву Хеврон, как говорил Моисей, и изгнал [он] оттуда трех сынов Енаковых.21Но Иевусеев, которые жили в Иерусалиме, не изгнали сыны Вениаминовы, и живут Иевусеи с сынами Вениамина в Иерусалиме до сего дня.22И сыны Иосифа пошли также на Вефиль, и Господь был с ними.23И остановились и высматривали сыны Иосифовы Вефиль (имя же городу [было] прежде Луз).24И увидели стражи человека, идущего из города, и сказали ему: покажи нам вход в город, и сделаем с тобою милость.25Он показал им вход в город, и поразили они город мечом, а человека сего и все родство его отпустили.26Человек сей пошел в землю Хеттеев, и построил город и нарек имя ему Луз. Это имя его до сего дня.27И Манассия не выгнал [жителей] Бефсана и зависящих от него городов, Фаанаха и зависящих от него городов, жителей Дора и зависящих от него городов, жителей Ивлеама и зависящих от него городов, жителей Мегиддона и зависящих от него городов; и остались Хананеи жить в земле сей.28Когда Израиль пришел в силу, тогда сделал он Хананеев данниками, но изгнать не изгнал их.29И Ефрем не изгнал Хананеев, живущих в Газере; и жили Хананеи среди их в Газере.30И Завулон не изгнал жителей Китрона и жителей Наглола, и жили Хананеи среди их и платили им дань.31И Асир не изгнал жителей Акко и жителей Сидона и Ахлава, Ахзива, Хелвы, Афека и Рехова.32И жил Асир среди Хананеев, жителей земли той, ибо не изгнал их.33И Неффалим не изгнал жителей Вефсамиса и жителей Бефанафа и жил среди Хананеев, жителей земли той; жители же Вефсамиса и Бефанафа были его данниками.34И стеснили Аморреи сынов Дановых в горах, ибо не давали им сходить на долину.35И остались Аморреи жить на горе Херес, в Аиалоне и Шаалвиме; но рука сынов Иосифовых одолела [Аморреев], и сделались они данниками им.36Пределы Аморреев от возвышенности Акравим и от Селы простирались и далее.
Český ekumenický překlad
DOBÝVÁNÍ ZASLÍBENÉ ZEMĚ - — Boj pokolení Judova a Šimeónova - Judovci táhnou první do boje proti Kenaancům. Otníel dobývá Kirjat-sefer.
1 Po Jozuově smrti se synové Izraele dotázali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kenaancům první?“2Hospodin odpověděl: „První potáhne Juda; do jeho rukou jsem dal zemi.“3 I vyzval Juda svého bratra Šimeóna: „Vytáhni se mnou do území, které mi bylo přiděleno losem, a budeme bojovat proti Kenaancům. Já pak půjdu zase s tebou do území přiděleného tobě.“ Šimeón s ním tedy šel.4 Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.5 V Bezeku zastihli také Adoní-bezeka a bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce.6 Avšak Adoní-bezek utekl. Proto jej pronásledovali, chytili jej a uťali mu palce na rukou i u nohou.7 Tu Adoní-bezek doznal: „Sedmdesát králů s uťatými palci na rukou i u nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem činíval, tak mi Bůh odplatil.“ Odvlekli jej do Jeruzaléma a tam zemřel. 8 Judovci bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ostřím meče a město vypálili.9 Potom se vypravili do boje proti Kenaancům, kteří byli usazeni na pohoří, v Negebu a v Přímořské nížině.10 Tak se vydal Juda proti Kenaancům sídlícím v Chebrónu; Chebrón se předtím jmenoval Kirjat-arba. Pobili Šešaje, Achímana a Talmaje.11 Odtud se vydal proti obyvatelům Debíru; Debír se předtím jmenoval Kirjat-sefer.12 Káleb tenkrát prohlásil: „Kdo přepadne Kirjat-sefer a dobude jej, tomu dám za manželku svou dceru Aksu.“13 Dobyl jej Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Kálebův; dal mu tedy svou dceru Aksu za manželku.14 Když přišla, navedla jej, aby žádal jejího otce o pole. Sesedla z osla. Káleb se jí otázal: „Co si přeješ?“15 Odpověděla mu: „Obdař mě požehnáním! Když jsi mne provdal do jižního suchopáru, dej mi také vodní zřídla.“ Káleb jí tedy dal zřídla, horní a dolní. 16 Kénijci, synové Mojžíšova tchána, vytáhli z Palmového města spolu s Judovci do Judské stepi jižně od Aradu. Tam se usadili s lidem.17 Juda však táhl se svým bratrem Šimeónem a pobili Kenaance sídlící v Sefatu. Zničili město jako klaté; proto mu dali jméno Chorma (to je Klatbě propadlé).18 Juda dobyl také Gázu a její území, Aškalón a jeho území, Ekrón a jeho území.19 Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl s to podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy.20 Kálebovi dali Chebrón, jak rozhodl Mojžíš; vyhnal odtud tři Anákovce.21 Pokud však jde o Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, nebyli Benjamínovci s to si je podrobit; proto až dodnes sídlí Jebúsejec v Jeruzalémě spolu s Benjamínovci.
— Boj ostatních pokolení - Josefovci dobývají Bét-el. Na dobytých územích zůstávají zbytky původního obyvatelstva.
22 Také dům Josefův vytáhl, a to k Bét-elu, a Hospodin byl s nimi.23 Dům Josefův provedl v Bét-elu průzkum; město se předtím jmenovalo Lúz.24 Hlídka spatřila muže vycházejícího z města a vyzvala ho: „Ukaž nám, kudy se dá vniknout do města, a my ti dáme milost.“25 Ukázal jim tedy, kudy se dá vniknout do města. Město vybili ostřím meče, ale toho muže i všechnu jeho čeleď propustili.26 Muž se odebral do chetejské země a vystavěl město, kterému dal jméno Lúz; tak se jmenuje až dodnes. 27 Manases však nebyl s to podrobit si Bét-šeán a jeho vesnice ani Taanak a jeho vesnice ani obyvatele Dóru a jeho vesnic ani obyvatele Jibleámu a jeho vesnic ani obyvatele Megida a jeho vesnic, a to umožnilo Kenaancům zůstat v té zemi.28 Teprve když se Izrael vzmohl, podrobil Kenaance nuceným pracím, ale nebyl s to podrobit si je úplně. 29 Efrajim nebyl s to podrobit si Kenaance sídlící v Gezeru; Kenaanci sídlili v Gezeru uprostřed nich. 30 Zabulón nebyl s to podrobit si obyvatele Kitrónu ani obyvatele Nahalólu; Kenaanci sídlili uprostřed nich, ale časem byli podrobeni nuceným pracím. 31 Ašer nebyl s to podrobit si obyvatele Aka ani obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.32 Ašerovci sídlili uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, protože nebyli s to si je podrobit. 33 Neftalí nebyl s to podrobit si obyvatele Bét-šemeše ani Bét-anaty; sídlil uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, ale obyvatelé Bét-šemeše a Bét-anaty jím byli časem podrobeni nuceným pracím. 34 Danovce zatlačili Emorejci do hor a nedovolili jim sestoupit do doliny.35 To umožnilo Emorejcům zůstat v Har-cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Když však vzrostla moc Josefova domu, byli podrobeni nuceným pracím.36 Emorejská hranice vedla od Svahu štírů, od Skaliska nahoru.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.