Psalm 137 | Menge Bibel

1 An Babels Strömen, da saßen wir und weinten, wenn Zions wir gedachten;

2 an die Weiden, die dort stehen, hängten wir unsre Harfen;

3 denn Lieder verlangten von uns dort unsre Zwingherrn, und unsre Peiniger hießen uns fröhlich sein: »Singt uns eins von euren Zionsliedern!«

4 Wie sollten wir singen die Lieder des HERRN auf fremdem Boden?

5 Vergesse ich dich, Jerusalem, so verdorre mir die rechte Hand!

6 Die Zunge bleibe mir am Gaumen kleben, wenn ich deiner nicht eingedenk bleibe, wenn ich Jerusalem nicht stelle über alles, was mir Freude macht!

7 Gedenke, HERR, den Söhnen Edoms den Unglückstag Jerusalems, wie sie riefen: »Reißt nieder, reißt nieder bis auf den Grund in ihm!«

8 Bewohnerschaft Babels, Verwüsterin! Heil dem, der dir vergilt dasselbe, was du an uns verübt!

9 Heil dem, der deine Kindlein packt und am Felsen sie zerschmettert!

Public Domain

Český ekumenický překlad

U ŘEK BABYLÓNSKÝCH, TAM JSME SEDÁVALI S PLÁČEM

1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.

2 Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly,

3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“

4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?

5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.

6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“

8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.

9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

© 2001 Česká biblická společnost