Psalm 132 | Menge Bibel

1 Ein Wallfahrtslied (oder Stufenlied? vgl. Ps 120). Gedenke, HERR, dem David alle seine Mühsal,

2 ihm, der dem HERRN einst zuschwor und gelobte Jakobs mächtigem Gott:

3 »Wahrlich, ich will mein Wohnzelt nicht betreten, nicht mein Ruhelager besteigen;

4 ich will meinen Augen den Schlaf nicht gönnen, nicht Schlummer meinen Augenlidern,

5 bis eine Stätte dem HERRN ich gefunden, eine Wohnung für Jakobs mächtigen Gott!«

6 Ja, wir haben von ihr gehört in Ephrath, sie gefunden im Gefilde von Jaar:

7 »Laßt uns in seine Wohnung treten, uns niederwerfen vor dem Schemel seiner Füße!

8 Brich auf, o HERR, zu deiner Ruhstatt, du und die Lade (das Sinnbild) deiner Macht! (2.Chr 6,41)

9 Laß deine Priester sich kleiden in Gerechtigkeit*, und deine Frommen mögen jubeln!

10 Um deines Knechtes David willen weise das Antlitz* deines Gesalbten nicht ab!«

11 Geschworen hat der HERR dem David einen Eid, einen wahren Eid, von dem er nicht abgeht: »Von deinen leiblichen Sprossen will einen ich setzen auf deinen Thron.

12 Wenn deine Söhne meinen Bund beachten und meine Zeugnisse*, die ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne für und für sitzen auf deinem Thron.«

13 Denn der HERR hat Zion erwählt, hat es zu seiner Wohnung begehrt:

14 »Dies ist meine Ruhstatt für immer, hier will ich wohnen, weil ich’s so begehrt.

15 Zions Nahrung will ich reichlich segnen, seine Armen sättigen mit Brot;

16 seine Priester werde in Heil ich kleiden, seine Frommen sollen laut frohlocken.

17 Dort will ich Davids Macht erblühen lassen; eine Leuchte hab’ ich meinem Gesalbten bereitet.

18 Seine Feinde will ich kleiden in Schmach, doch ihm soll auf dem Haupt die Krone glänzen.«

Public Domain

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, ROZPOMEŇ SE NA DAVIDA

1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,

2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:

3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,

4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,

5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“

6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.

7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.

8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!

9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.

10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.

11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.

12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“

13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:

14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.

15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.

16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.

17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.

18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

© 2001 Česká biblická společnost