Sprüche 8 | Hoffnung für alle

Die Weisheit ruft

1 Hört! Die Weisheit ruft, und die Einsicht lässt ihre Stimme erschallen! 2 Man sieht sie auf allen Straßen und Plätzen, an den Toren der Stadt – dort, wo jeder sie sehen kann – steht sie und ruft: 4 »Hört her, ja, ich meine euch alle! 5 Ihr Unerfahrenen, werdet reif und vernünftig! Ihr Dummköpfe, nehmt doch endlich Verstand an! 6 Hört auf mich, denn von mir bekommt ihr guten Rat. Auf meine Worte ist Verlass. 7 Ich halte mich immer an die Wahrheit, denn gottloses Gerede ist mir zuwider. 8 Alles, was ich sage, ist ehrlich; Hinterlist oder Betrug sind mir fremd. 9 Meine Worte sind klar und deutlich für jeden, der sie verstehen will. 10 Darum nehmt meine Ermahnung an, achtet sie mehr als Silber oder Gold. 11 Weisheit ist wertvoller als die kostbarste Perle, sie übertrifft alles, was ihr euch erträumt. 12 Ich bin die Weisheit, und zu mir gehört die Klugheit. Ich handle überlegt und besonnen. 13 Wer Ehrfurcht vor dem HERRN hat, der hasst das Böse. Ich verachte Stolz und Hochmut, ein Leben voller Bosheit und Lüge ist mir ein Gräuel! 14 Ich stehe euch mit Rat und Tat zur Seite, ich verleihe Klugheit und Macht. 15 Mit meiner Hilfe regieren Könige und erlassen Staatsmänner gerechte Gesetze. 16 Alle Machthaber der Welt, alle, die für das Recht sorgen, können nur durch mich regieren. 17 Ich liebe den, der mich liebt; wer sich um mich bemüht, der wird mich finden. 18 Ansehen und Reichtum biete ich an, bleibenden Besitz und Erfolg. 19 Was ihr von mir bekommt, ist wertvoller als das feinste Gold, besser als das reinste Silber. 20 Wo Menschen gerecht miteinander umgehen und nach Gottes Willen fragen, da bin ich zu Hause; 21 alle, die mich lieben, beschenke ich mit Reichtum; ja, es fehlt ihnen an nichts! 22 Der HERR schuf mich vor langer Zeit, ich war sein erstes Werk, noch vor allen anderen. 23 In grauer Vorzeit hat er mich gebildet; und so war ich schon da, als es die Erde noch gar nicht gab. 24 Lange bevor das Meer entstand, wurde ich geboren. Zu dieser Zeit gab es noch keine Quellen, 25 und es standen weder Berge noch Hügel. 26 Ich war schon da, bevor Gott die Erde mit ihren Wiesen und Feldern erschuf, ja, noch vor dem ersten Staubkorn. 27 Ich war dabei, als Gott den Himmel formte, als er den Horizont aufspannte über dem Ozean, 28 als die Wolken entstanden und die Quellen aus der Tiefe hervorsprudelten, 29 als er das Meer in die Schranken wies, die das Wasser nicht überschreiten durfte, als er das Fundament der Erde legte – 30 da war ich ständig an seiner Seite. Tag für Tag erfreute ich mich an Gott und seinen Werken, 31 ich tanzte vor Freude auf seiner Erde und war glücklich über die Menschen. 32 Darum hört auf mich, ihr jungen Männer! Richtet euch nach mir, und ihr werdet glücklich. 33 Nehmt Belehrung an und weist sie nicht zurück, dann werdet ihr klug! 34 Glücklich ist, wer auf mich hört und jeden Tag erwartungsvoll vor meiner Tür steht! 35 Wer mich findet, der findet das Leben, und an einem solchen Menschen hat der HERR Gefallen. 36 Wer mich aber verachtet, der zerstört sein Leben; wer mich hasst, der liebt den Tod.«

Český ekumenický překlad

HLAS MOUDROSTI - — Moudrost volá všechny k sobě

1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

— Moudrost byla při stvoření

22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

Sprüche 8 | Hoffnung für alle Český ekumenický překlad

Die Weisheit ruft

HLAS MOUDROSTI - — Moudrost volá všechny k sobě

— Moudrost byla při stvoření