Psalm 139 | Hoffnung für alle

Herr, du durchschaust mich!

1 Ein Lied von David. HERR, du durchschaust mich, du kennst mich durch und durch. 2 Ob ich sitze oder stehe – du weißt es, aus der Ferne erkennst du, was ich denke. 3 Ob ich gehe oder liege – du siehst mich, mein ganzes Leben ist dir vertraut. 4 Schon bevor ich anfange zu reden, weißt du, was ich sagen will. 5 Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine schützende Hand über mir. 6 Dass du mich so genau kennst, übersteigt meinen Verstand; es ist mir zu hoch, ich kann es nicht begreifen! 7 Wie könnte ich mich dir entziehen; wohin könnte ich fliehen, ohne dass du mich siehst? 8 Stiege ich in den Himmel hinauf – du bist da! Wollte ich mich im Totenreich verbergen – auch dort bist du! 9 Eilte ich dorthin, wo die Sonne aufgeht, oder versteckte ich mich im äußersten Westen, wo sie untergeht,* 10 dann würdest du auch dort mich führen und nicht mehr loslassen. 11 Wünschte ich mir: »Völlige Dunkelheit soll mich umhüllen, das Licht um mich her soll zur Nacht werden!« – 12 für dich ist auch das Dunkel nicht finster; die Nacht scheint so hell wie der Tag und die Finsternis so strahlend wie das Licht. 13 Du hast mich mit meinem Innersten geschaffen, im Leib meiner Mutter hast du mich gebildet. 14 Herr, ich danke dir dafür, dass du mich so wunderbar und einzigartig gemacht hast! Großartig ist alles, was du geschaffen hast – das erkenne ich! 15 Schon als ich im Verborgenen Gestalt annahm, unsichtbar noch, kunstvoll gebildet im Leib meiner Mutter*, da war ich dir dennoch nicht verborgen. 16 Als ich gerade erst entstand, hast du mich schon gesehen. Alle Tage meines Lebens hast du in dein Buch geschrieben – noch bevor einer von ihnen begann! 17 Wie überwältigend sind deine Gedanken für mich, o Gott, es sind so unfassbar viele! 18 Sie sind zahlreicher als der Sand am Meer; wollte ich sie alle zählen, ich käme nie zum Ende*! 19 Mein Gott! Wie sehr wünsche ich, dass du alle tötest, die sich dir widersetzen! Ihr Mörder, an euren Händen klebt Blut! Mit euch will ich nichts zu tun haben! 20 HERR, wenn diese Leute von dir reden, dann tun sie es in böser Absicht, sie missbrauchen deinen Namen. 21 HERR, wie hasse ich alle, die dich hassen! Wie verabscheue ich alle, die dich bekämpfen! 22 Deine Feinde sind auch meine Feinde. Mein Hass auf sie ist grenzenlos! 23 Durchforsche mich, o Gott, und sieh mir ins Herz, prüfe meine Gedanken und Gefühle! 24 Sieh, ob ich in Gefahr bin, dir untreu zu werden, und wenn ja: Hol mich zurück auf den Weg, den du uns für immer gewiesen hast!*

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, ZKOUMÁŠ MĚ A ZNÁŠ MĚ

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. 2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. 13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. 14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. 15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. 16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. 17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, 18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. 19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! 20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci. 21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? 22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. 23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Psalm 139 | Hoffnung für alle Český ekumenický překlad

Herr, du durchschaust mich!

HOSPODINE, ZKOUMÁŠ MĚ A ZNÁŠ MĚ