Psalm 129 | Hoffnung für alle

Ständig verfolgt, aber nie vernichtet!

1 Ein Lied für Festbesucher, die nach Jerusalem hinaufziehen. Das soll Israel bekennen: Solange wir zurückdenken können, wurden wir ständig unterdrückt. 2 Ja, solange es uns Israeliten gibt, hat man uns verfolgt. Und doch konnten uns die Feinde nicht auslöschen! 3 Unseren Rücken haben sie bearbeitet wie einen Acker, in den man tiefe Furchen pflügt. 4 Doch der HERR ist treu und gerecht! Er durchschnitt die Stricke, mit denen uns die Gottlosen gefangen hielten. 5 Alle, die Gottes Stadt auf dem Berg Zion hassen, sollen beschämt zurückweichen! 6 Es soll ihnen ergehen wie dem Gras auf den Dächern, das verdorrt, bevor es aufschießen kann! 7 Kein Schnitter kann es schneiden, und niemand bindet es zu Bündeln zusammen. 8 Kein Wanderer ruft den Schnittern im Vorbeigehen zu: »Der HERR segne euch! Wir segnen euch im Namen des HERRN!«

Český ekumenický překlad

JAK ČASTO MĚ UŽ OD MLÁDÍ SUŽOVALI

1 Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali – Izrael ať řekne –, 2 jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli. 3 Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy. 4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal. 5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón! 6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána. 7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy. 8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“

Psalm 129 | Hoffnung für alle Český ekumenický překlad

Ständig verfolgt, aber nie vernichtet!

JAK ČASTO MĚ UŽ OD MLÁDÍ SUŽOVALI