Psalm 105 | Hoffnung für alle

Israels Geschichte zeigt: Gott hat Wort gehalten!

1 (Verse 1‒15: Preist den HERRN und rühmt seinen Namen, verkündet allen Völkern seine großen Taten! 2 Singt und musiziert zu seiner Ehre, macht alle seine Wunder bekannt! 3 Seid stolz auf ihn, den heiligen Gott! Ja, alle, die seine Nähe suchen, sollen sich freuen! 4 Fragt nach dem HERRN und rechnet mit seiner Macht, wendet euch immer wieder an ihn! 5 Ihr Nachkommen seines Dieners Abraham, erinnert euch an die Wunder, die er vollbracht hat! Ihr Kinder und Enkel von Jakob, die er auserwählt hat, denkt an all seine mächtigen Taten und Urteile! 7 Er ist der HERR, unser Gott! Auf der ganzen Welt hat er das letzte Wort. 8 Niemals vergisst er seinen Bund, sein Versprechen, das er uns gab. Es gilt für alle Generationen nach uns, selbst wenn es tausende sind. 9 Schon mit Abraham schloss er diesen Bund; er schwor auch Isaak, sich daran zu halten. 10 Gegenüber Jakob bestätigte er ihn als gültige Ordnung, ja, als ewiges Bündnis für das Volk Israel. 11 Er sprach: »Euch gebe ich das Land Kanaan, ihr sollt es für immer besitzen.« 12 Als sie noch eine kleine Schar waren, nur wenige, dazu noch fremd im Land, 13 als sie von Volk zu Volk wanderten, von einem Ort zum anderen zogen, 14 da erlaubte Gott keinem, sie zu unterdrücken. Die Könige der fremden Völker warnte er: 15 »Rührt mein Volk nicht an, denn ich habe es erwählt! Sie sind meine Propheten – darum tut ihnen nichts Böses!«* 16 Der HERR ließ eine Hungersnot ins Land kommen, und die Vorräte an Brot gingen schnell zu Ende. 17 Aber Gott hatte ihnen schon einen Mann vorausgeschickt: Josef, der als Sklave nach Ägypten verkauft worden war. 18 Man band seine Füße mit schweren Ketten und zwängte seinen Hals in einen eisernen Ring. 19 Doch dann traf ein, was Josef vorausgesagt hatte; was der HERR ihm eingab, bewies seine Unschuld. 20 Da befahl der König, ihm seine Fesseln zu lösen; der Mann, der über viele Völker herrschte, gab ihn frei! 21 Er machte ihn zum obersten Verwalter seines Palastes und vertraute ihm seinen ganzen Besitz an. 22 Die hohen Beamten wurden ihm unterstellt, und die Ratgeber des Königs sollten von seiner Weisheit lernen. 23 Dann kamen Jakob und seine Familie nach Ägypten und ließen sich nieder im Land der Nachkommen Hams. 24 Der HERR ließ sein Volk rasch wachsen und schließlich mächtiger werden als seine Unterdrücker. 25 Er sorgte dafür, dass die Ägypter sein Volk zu hassen begannen. Am Ende behandelten sie es heimtückisch und gemein. 26 Doch dann sandte er zwei Männer zu ihrer Hilfe, es waren Mose und Aaron, seine auserwählten Diener. 27 Sie vollbrachten vor ihren Augen die Zeichen und Wunder, die Gott den Ägyptern angedroht hatte, 28 und widersetzten sich nicht seinem Befehl*. Der HERR sandte pechschwarze Finsternis, 29 die Gewässer verwandelte er in Blut und ließ die Fische darin umkommen. 30 Im ganzen Land wimmelte es von Fröschen, auch vor dem Palast des Königs machten sie nicht Halt. 31 Auf Gottes Weisung kam Ungeziefer, ganze Schwärme von Stechmücken bedeckten das Land. 32 Statt Regen prasselte Hagel vom Himmel, feurige Blitze schlugen überall ein. 33 Gott vernichtete die Weinstöcke und Feigenbäume und zerbrach auch die anderen Bäume im Land. 34 Auf seinen Befehl rückten Heuschrecken heran, riesige Schwärme, die nicht zu zählen waren. 35 Sie machten sich über alle Pflanzen im Land her, alles, was grünte und blühte, fraßen sie kahl. 36 Schließlich tötete der HERR alle Erstgeborenen der Ägypter, jede Familie verlor den ältesten Sohn, der doch ihr ganzer Stolz war. 37 Dann führte er sein Volk gesund und stark heraus, reich beladen mit Silber und Gold. 38 Die Ägypter waren froh, sie endlich los zu sein, so sehr hatte sie die Furcht vor ihnen gepackt. 39 Gott gab seinem Volk Schutz hinter einer Wolke, und in der Nacht erleuchtete ein Feuer ihnen den Weg. 40 Als sie erbittert nach Speise verlangten, da ließ er Wachteln in ihr Lager kommen, und mit Brot vom Himmel* machte er sie satt. 41 Er ließ Wasser aus dem Felsen fließen, mitten in der Wüste strömte es heraus. 42 Ja, Gott hat Wort gehalten! Er löste sein heiliges Versprechen ein, das er Abraham, seinem Diener, gegeben hatte. 43 So führte er sein auserwähltes Volk heraus, und sie sangen und jubelten vor Freude. 44 Dann gab er ihnen das Land anderer Völker; was diese erarbeitet hatten, wurde nun ihr Besitz. 45 Diese Wunder ließ er sein Volk erleben, damit sie seinen Weisungen gehorchten und seine Gebote hielten. Halleluja – lobt den HERRN!

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. 2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. 4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, 6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. 7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. 10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, 12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. 13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, 17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. 24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. 37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

Psalm 105 | Hoffnung für alle Bible Kralická

Israels Geschichte zeigt: Gott hat Wort gehalten!