Psalm 89 | Hoffnung für alle

Hat Gott sein Wort gebrochen?

1 Von Etan, dem Esrachiter. Zum Nachdenken. 2 HERR, von deiner Gnade will ich für immer singen; allen kommenden Generationen will ich erzählen, wie treu du bist. 3 Ich weiß: Deine Gnade gilt für alle Zeiten und deine Treue, solange der Himmel besteht. 4 Du hast gesagt: »Ich habe David auserwählt und einen Bund mit ihm geschlossen. Er ist mein Diener, dem ich versprach: 5 Für alle Zeiten sollen deine Nachkommen herrschen, für immer wird dein Königshaus bestehen!« 6 HERR, der Himmel lobt dich, denn du tust Wunder; die Schar deiner heiligen Engel* preist deine Treue. 7 Denn wer im Himmel ist dir gleich? Kein himmlisches Wesen* ist so mächtig wie du! 8 In der himmlischen Ratsversammlung fürchten sie Gott mit heiliger Scheu; ja, Ehrfurcht ergreift alle, die um ihn sind. 9 HERR, du allmächtiger Gott, niemand ist so stark wie du! Was du auch tust: Auf dich ist Verlass! 10 Du hast Gewalt über die tosenden Meere, und wenn sich die Wellen auftürmen, bändigst du sie! 11 Du hast das Meerungeheuer* besiegt und zermalmt; machtvoll hast du deine Feinde in alle Winde zerstreut. 12 Dir gehört der Himmel, und dir gehört die Erde, das weite Land mit all seiner Fülle: Es ist dein Werk. 13 Norden und Süden hast du geschaffen; der Berg Tabor und der Hermon jubeln dir zu. 14 Wie stark ist dein Arm, wie gewaltig deine Hand! Du erhebst sie zum Zeichen deines Sieges! 15 Gerechtigkeit und Recht sind die Säulen deiner Herrschaft; alles, was du tust, zeigt deine Liebe und Treue. 16 HERR, glücklich ist das Volk, das dich mit Jubelrufen feiert! Deine Nähe macht ihr Leben hell. 17 Jeden Tag bist du ihr Grund zur Freude, deine Gerechtigkeit erfüllt sie mit Glück. 18 Du selbst bist die Quelle ihrer Kraft, durch deine Liebe gelangen sie zu Ansehen und Macht. 19 HERR, du heiliger Gott Israels, dir gehört unser König, der uns beschützt.* 20 Vor langer Zeit sprachst du zu denen, die dir die Treue hielten, in einer Vision hast du ihnen offenbart: »Ich habe einen jungen Mann aus dem Volk ausgewählt, den ich zu einem starken Helden machen will. 21 David ist sein Name, ihn habe ich gefunden und mit heiligem Öl zum König gesalbt. 22 Ich werde ihn mit meiner Kraft begleiten, stark soll er werden, weil ich ihn stütze. 23 Kein Feind wird ihn jemals überwältigen, und kein Aufstand kann ihn stürzen. 24 Vor seinen Augen werde ich seine Feinde niedermachen; alle, die ihn hassen, will ich vernichtend schlagen. 25 Immer will ich treu zu ihm stehen; und durch mich wird er mächtig werden*. 26 Ich werde seine Herrschaft bis zum Meer ausdehnen – ja, über die großen Ströme wird er gebieten. 27 Im Gebet wird er zu mir sagen: ›Du bist mein Vater, mein Gott und mein Fels, bei dem ich Rettung finde!‹ 28 Und ich statte ihn mit allen Rechten eines erstgeborenen Sohnes aus, ich mache ihn zum größten König der Welt! 29 Für alle Zeiten darf er wissen: Ich bin ihm gnädig, mein Bund mit ihm wird für immer gelten. 30 Nie wird sein Königsgeschlecht aussterben, sein Thron wird bleiben, solange der Himmel besteht. 31 Wenn aber seine Nachkommen mein Gesetz übertreten und meine Weisungen in den Wind schlagen, 32 wenn sie meine Ordnungen missachten und meine Gebote nicht halten, 33 dann werde ich sie für ihre Treulosigkeit bestrafen und ihnen ihre Schuld mit Schlägen vergelten. 34 Aber meine Gnade will ich David nie entziehen, meine Zusagen werde ich halten. 35 Meinen Bund mit ihm werde ich niemals brechen, was ich versprochen habe, nehme ich nicht zurück! 36 Ein für alle Mal habe ich einen Eid geschworen und bürge dafür mit meinem heiligen Namen: Nie werde ich David täuschen! 37 Seine Nachkommen werden für alle Zeiten den Thron besitzen. Ihre Herrschaft soll so beständig sein wie Sonne und Mond – diese treuen Zeugen hoch oben am Himmel!« 39 Nun aber hast du deinen König doch aufgegeben und verstoßen, dein Auserwählter bekommt deinen großen Zorn zu spüren. 40 Du hast deinem Diener den Bund aufgekündigt, seine Krone in den Schmutz getreten und entweiht. 41 Die schützenden Mauern seiner Stadt hast du niedergerissen und alle seine Festungen in Trümmer gelegt. 42 Jeder, der vorüberzog, hat ihn ausgeplündert, und bei den Nachbarvölkern erntet er nur Hohn und Spott. 43 Seinen Feinden hast du den Sieg ermöglicht, jetzt ist ihre Schadenfreude groß. 44 Die Streitkräfte des Königs hast du zerschlagen, im Kampf hast du ihn im Stich gelassen. 45 Seinen Glanz und sein Ansehen hast du zerstört und seinen Thron zu Boden gestoßen. 46 Du hast ihn vorzeitig alt werden lassen; ja, mit Schimpf und Schande hast du ihn bedeckt. 47 HERR, willst du dich für immer verbergen? Wie lange soll dein Zorn noch brennen? 48 Bedenke doch, wie kurz mein Leben ist! Nur für einen flüchtigen Augenblick hast du uns Menschen geschaffen. 49 Welcher Mensch ist unsterblich? Wer kann dem Tod entrinnen? 50 HERR, wo sind die Beweise deiner Liebe geblieben? Du hast doch David deine Treue zugesichert und einen Eid darauf geschworen! 51 Höre doch, wie deine Diener beschimpft werden! Ich leide darunter, dass die Völker uns verachten! 52 Deine Feinde verspotten den König, den du erwählt hast; sie verhöhnen ihn auf Schritt und Tritt. 53 Gelobt sei der HERR für alle Zeit! Amen, so soll es sein!

Bible, překlad 21. století

1 Poučný žalm Etana Ezrachejského. I. 2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád, navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat! 3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy, nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti! 4 Ty přece řekl jsi: „Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy, svému služebníku Davidovi slibuji: 5 Tvé potomstvo ustanovím navěky, po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“* séla II. 6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky, shromáždění svatých tvou věrnost velebí. 7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích? Kdo z Božích synů je jako Hospodin? 8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje, je mnohem hroznější než všichni kolem něj. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty – mocný Hospodin? Za všech okolností věrný jsi! 10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím, vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit. 11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil, svou mocnou paží jsi soky rozptýlil. 12 Nebe i země tobě náleží, svět se vším, co je v něm, ty jsi založil. 13 Sever i jih – stvořil jsi obojí, Tábor i Hermon v tvém jménu jásají. 14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá, pravice tvá se pozvedá. 15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora, láska a věrnost předchází tvoji tvář! 16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit; ve světle tvé tváře takoví smějí žít. 17 Ve tvém jménu radují se celé dny, tvá spravedlnost jim dává vítězství. 18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám, díky tvé milosti se náš roh pozvedá. 19 Hospodinu patří naše pavéza, Svatému izraelskému náš král! III. 20 Ve vidění jsi kdysi promluvil, tehdy jsi řekl věrným svým: „Hrdinovi jsem pomoc udělil, vybraného z lidu jsem vyvýšil. 21 Našel jsem svého služebníka Davida, svým svatým olejem jsem ho pomazal. 22 Má ruka jej bude podpírat, má paže mu bude síly dodávat. 23 Nebude jej moci vydírat nepřítel, nebude přemožen žádným zlosynem. 24 Jeho protivníky před ním rozdrtím, ty, kdo jej nenávidí, porazím. 25 Má věrnost a láska bude s ním, jeho roh se v mém jménu vyvýší. 26 Jeho ruku vložím na moře, na řekách spočine jeho pravice. 27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví – ‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘ 28 A tak jej prvorozeným učiním, nejvyšším bude z králů na zemi. 29 Svou lásku k němu zachovám navěky, má smlouva s ním se nikdy nezmění. 30 Jeho potomstvo ustavím navždycky, dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí. 31 Jeho synové když však můj Zákon opustí a nebudou se řídit mými pravidly, 32 má ustanovení jestliže poruší a nedodrží mé příkazy – 33 holí potrestám jejich poklesky a jejich provinění ranami. 34 Svou lásku však od něj neodvrátím, svou vlastní věrnost nezradím, 35 svou smlouvu nikdy neporuším, co vyšlo z mých úst, to nezměním! 36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal – copak bych zklamal Davida? 37 Jeho potomstvo navěky potrvá, jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát, 38 bude jak měsíc upevněn navěky – ten věrný svědek v oblacích!“ séla IV. 39 Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil, na svého pomazaného ses rozzuřil. 40 Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi, jeho korunu jsi na zem zahodil. 41 Všechny jeho hradby jsi prolomil, jeho opevnění jsi rozbořil. 42 Všichni kolemjdoucí jej drancují, svým sousedům je vydán k tupení! 43 Zvedl jsi pravici jeho nepřátel, rozveselil jsi všechny jeho soupeře. 44 Ostří jeho meče jsi otupil, nechtěls ho v boji podepřít. 45 Jeho nádheře jsi konec učinil, jeho trůn jsi k zemi povalil. 46 Dny jeho mládí jsi ukrátil, zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla 47 Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád? Musí tvá zuřivost jak oheň plát? 48 Jak krátký je můj život – vzpomeň si! K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi? 49 Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit? Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla 50 Kam se tvá první láska, Pane, poděla? Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal! 51 Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán! Urážky všech těch národů mi padly do klína! 52 Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali! Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím! 53 Hospodin ať je požehnán navěky! Amen! Amen!

Psalm 89 | Hoffnung für alle Bible, překlad 21. století

Hat Gott sein Wort gebrochen?