CEP

  • ESV
  • KJV
  • NIRV
  • NIV

Mark 4:24-25 | Český ekumenický překlad

Mark 4:24-25 | Český ekumenický překlad

— Podobenství o rozsévači

1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. 2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: 3 „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. 4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“ 9 A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

— Důvod řeči v podobenstvích

10 Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství. 11 Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou, 12 aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“

— Výklad podobenství o rozsévači

13 Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? 14 Rozsévač rozsívá slovo. 15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté. 16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. 17 Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. 18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, 19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. 20 A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

— Světlo určené na svícen

21 A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? 22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. 23 Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 24 Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. 25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

— Podobenství o zasetém semenu

26 Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; 27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. 28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“

— Podobenství o hořčičném zrnu

30 Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; 32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“ 33 V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět. 34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.

— Utišení bouře

35 Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“ 36 Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. 37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. 38 On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ 39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. 40 Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ 41 Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“