Baruch 2 | Český ekumenický překlad

Ohlášený soud se dostavil

1 Hospodin proto potvrdil své slovo, které mluvil proti nám, proti našim soudcům, kteří soudili Izraele, i proti našim králům, našim knížatům, proti každému v Izraeli a Judsku. 2 Pod širým nebem se nestalo to, co dopustil na Jeruzalém, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíšově, 3 že u nás člověk bude jíst maso svého syna a maso své dcery. 4 Hospodin je vydal do područí všem okolním královstvím, v opovržení a napospas všem okolním národům, kam je Hospodin rozptýlil. 5 Namísto vzhůru se dostali dolů, neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a neposlouchali jsme jeho hlasu. 6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však i našim otcům až podnes hanbou se rdít ve tváři. 7 Přišly na nás všechny tyto zlé věci, před nimiž nás Hospodin varoval. 8 Neprosili jsme Hospodina, aby každého z nás odvrátil od úmyslů jeho zlého srdce. 9 Hospodin však bděle sledoval naše zlé skutky a uvedl je na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých činech, které na nás přivedl. 10 Neposlouchali jsme jeho hlasu, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil.

Prosby o vyslyšení

11 Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, který jsi vyvedl svůj lid z Egypta pevnou rukou, znameními a zázraky, velkou mocí a vztaženou paží, a učinil sis jméno, jaké máš až dodnes, 12 zhřešili jsme, jednali jsme bezbožně a svévolně, Hospodine, Bože náš, proti všem tvým ustanovením. 13 Kéž se odvrátí tvé rozhořčení od nás, vždyť nás už zbývá málo mezi pronárody, kam jsi nás rozptýlil. 14 Vyslyš, Hospodine, naši modlitbu a naši prosbu a kvůli sobě nás vysvoboď a dej nám svou milost, ať to vidí ti, kdo nás sem zavlekli, 15 aby poznala celá země, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože nad Izraelem a nad jeho rodem bylo vzýváno tvé jméno. 16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu, rozpomeň se na nás, nakloň, Hospodine, své ucho a slyš nás, 17 otevři, Hospodine, své oči a popatř: Slávu a spravedlnost Hospodinu nevzdají mrtví v podsvětí, kterým byl vzat duch z jejich nitra, 18 ale živí, třeba nadmíru zarmoucení, co chodí schýleni slabostí s pohaslýma očima. Jen živí, třeba strádající, mohou ti, Hospodine, vzdát slávu a spravedlnost.

Boží varování a zaslíbení

19 Hospodine, náš Bože, nemůžeme se dovolávat spravedlivých činů svých otců a našich králů, když před tebe klademe svou prosbu o milosrdenství. 20 Ty jsi na nás seslal své rozhořčení a svůj hněv, jak jsi ohlásil skrze své služebníky proroky. Řekl jsi: 21 ‚Takto praví Hospodin: Skloňte svou šíji a služte babylónskému králi, a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. 22 Když však neuposlechnete Hospodinova hlasu, abyste sloužili babylónskému králi, 23 způsobím, že vymizí z judských měst i z jeruzalémských ulic hlas radosti a veselí, hlas ženicha i hlas nevěsty a celá země bude pustá a neobydlená.‘ 24 My jsme neuposlechli tvého hlasu, abychom sloužili babylónskému králi, a tys potvrdil své slovo, které jsi promluvil skrze své služebníky proroky, že i kosti našich králů a našich otců budou vyházeny ze svého místa. 25 A hle, jsou vyhozeny do žáru dne a do chladu noci; zemřeli v krutých bolestech, hladem, mečem a vyhnanstvím. 26 Pro nepravost domu Izraelova a Judova učinil jsi z domu, nad nímž se vzývalo tvé jméno, to, co je z něho dnes. 27 Jednal jsi s námi, Hospodine, náš Bože, s veškerou svou dobrotou a veškerým svým velkým milosrdenstvím, 28 jak jsi mluvil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu přikázal, aby napsal synům Izraele tvůj zákon. Řekl jsi: 29 ‚Nebudete-li poslouchat mého hlasu, celý ten váš velký hlučící dav se změní v maličkou hrstku mezi pronárody, kam je rozptýlím. 30 Ale já vím, že mne neposlechnou. Je to lid tvrdé šíje; teprve v zemi svého vyhnanství se obrátí ve svých srdcích 31 a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. A dám jim srdce poslušné a uši slyšící. 32 Budou mě velebit v zemi svého vyhnanství a budou si připomínat mé jméno. 33 Odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zlých skutků, když si připomenou, kam došli jejich otcové, kteří hřešili proti Hospodinu. 34 A já je navrátím do země, kterou jsem přísežně dal jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Budou v ní vládnout a já je rozmnožím; nebude jich už ubývat. 35 Sjednám s nimi věčnou smlouvu, že já jim budu Bohem a oni mi budou lidem, a už neodstraním svůj izraelský lid ze země, kterou jsem jim dal.‘