1.Makkabäer 1 | Český ekumenický překlad

Alexandr Veliký

1 Alexandr Makedonský, syn Filipův, vládl nejprve v Řecku. Pak vytrhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se místo něho králem. 2 Vedl četné války, zmocnil se ohrazených měst a pobil krále země. 3 Dostal se až na konec světa a vyplenil mnoho národů. Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic. 4 Shromáždil velmi silné vojsko, opanoval území jiných národů a vladařů, a všichni mu museli odvádět daně. 5 Potom však ulehl a poznal, že se blíží smrt. 6 Svolal své vznešené dvořany, s ním od mládí vychované, a ještě za svého života mezi ně rozdělil království. 7 Alexandr zemřel po dvanácti letech vlády. 8 Vlády se ujali jeho dvořané, každý na svém údělu. 9 Všichni si po jeho smrti nasadili královské čelenky a po nich zase na mnoho let jejich synové; napáchali mnoho zlého v zemi.

Antiochos IV. Epifanés

10 Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanés, syn krále Antiocha, který byl rukojmím v Římě. Ten se ujal vlády v roce stém třicátém sedmém helénské éry. 11 V oněch dnech vzešli z Izraele svévolníci a svedli mnohé. Říkali: „Pojďme a uzavřeme smlouvu s okolními pohany; vždyť v té době, co jsme se jich stranili, potkalo nás jen mnoho zlého.“ 12 Ten návrh se zalíbil 13 a někteří z lidu se ochotně vypravili ke králi. Ten jim dal plnou moc žít podle práva pohanů. 14 Vystavěli v Jeruzalémě stadion podle vzoru pohanů 15 a odstranili znamení své obřízky. Odpadli od svaté smlouvy a spřáhli se s pohany, propůjčili se k páchání zla. 16 Když měl Antiochos za to, že se jeho vláda upevnila, zatoužil vládnout i nad Egyptem, aby tak kraloval nad dvěma říšemi. 17 Vtrhl do Egypta s obrovským vojskem a s válečnými vozy, se slony a jízdou a s velikým loďstvem, 18 a vedl válku proti egyptskému králi Ptolemaiovi. Ptolemaios se před ním obrátil na útěk, protože měl mnoho padlých a raněných. 19 Antiochos dobyl egyptská opevněná města a zemi vyplenil. 20 Po porážce Egypta se Antiochos vrátil roku stého čtyřicátého třetího a napadl Izraele. S obrovským vojskem vtrhl do Jeruzaléma. 21 Zpupně vešel do svatyně a uloupil zlatý oltář a svícen se vším příslušným vybavením, 22 i stůl na předkladné chleby, obětní misky, poháry a zlaté kadidelnice, jakož i oponu a věnce. Zlatou ozdobu na průčelí chrámu a všechno zlato dal sloupat. 23 Zmocnil se stříbra, zlata i vzácných nádob a odvezl s sebou všechny poklady, jež objevil v úkrytech. 24 Když všechno vyplenil, odtáhl do své země. Způsobil krveprolití, a pyšnil se tím. 25 Všude v Izraeli nastal velký smutek. 26 Naříkali vůdcové a starší lidu, dívky a jinoši chřadli, uvadla krása žen. 27 Každý ženich zpíval žalozpěv a každá nevěsta seděla v manželské ložnici a plakala. 28 I země se chvěla kvůli svým obyvatelům a všechen dům Jákobův se oděl zahanbením.

Apollónios v Jeruzalémě

29 Po dvou letech poslal král do judských měst vrchního výběrčího daní a ten přitáhl s obrovským vojskem k Jeruzalému. 30 Lstivě mluvil k jeho obyvatelům o míru, a když mu uvěřili, znenadání na město udeřil. Způsobil velikou pohromu a zahubil mnoho izraelského lidu. 31 Město vydrancoval a zapálil, pobořil domy a hradby kolem města. 32 Vojáci odvlekli do zajetí ženy a děti, zmocnili se i stád. 33 Pak obehnali Davidovo město vysokou a pevnou hradbou s mohutnými věžemi, aby jim sloužilo jako pevnost. 34 Usadili tam hříšné pohany, muže svévolné, kteří se tam opevnili. 35 Tam také uskladnili zbraně i potravu a kořist, kterou nakradli v Jeruzalémě. Stali se velikou hrozbou. 36 Stali se úkladným nebezpečím pro svatyni a natrvalo hrozivým protivníkem pro Izraele. 37 Kolem chrámu prolévali nevinnou krev a svatyni poskvrňovali. 38 Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a město se stalo příbytkem cizinců. Vlastním potomkům se stalo cizinou, jeho děti je opustily. 39 Jeho svatyně zpustla jako poušť, svátky se proměnily ve dny zármutku, sobotní slavnosti v potupu, čest přišla v opovržení. 40 Jak bylo dříve plné slávy, tak bylo nyní plné pohrdání, jeho pýcha se změnila v truchlení.

Zákazy pro židy

41 Král dal vyhlásit v celém království, že se všichni musí stát jednolitým lidem, 42 že každý musí opustit vlastní obyčeje. Všechny národy se rozkazu krále podrobily, 43 i mnohým z Izraele se zalíbila králova bohoslužba, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu. 44 Král poslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s vyhláškami, že budou muset žít podle zákonů, jež byly jejich zemi cizí. 45 Nařídil zrušit zápalné oběti i obětní dary a úlitby ve svatyni, znesvěcovat soboty a svátky, 46 poskvrnit svatyni a svaté věci, 47 stavět oltáře, posvátné háje a modly, obětovat vepře a nečistá zvířata, 48 syny nechat neobřezané a jejich duše poskvrňovat všemožnou nečistotou a ohavností, 49 až by byla vymýcena každá vzpomínka na Boží zákon a změněna všechna jeho ustanovení. 50 Kdo by pak nejednal podle králova zákona, nechť zemře. 51 Podobná nařízení vydal pro celé království. Nade vším lidem ustanovil dohlížitele a judským městům nařídil, aby jedno po druhém obětovalo. 52 Mnozí z lidu se k nim připojili, všichni, kdo odpadli od Zákona a v zemi páchali zlo. 53 Izraele donutili uchylovat se do skrýší, kdekoli se dalo najít útočiště. 54 Patnáctého dne měsíce kislevu roku stého čtyřicátého pátého Antiochos postavil na oltáři ‚ohyzdnou modlu‘; podobné oltáře stavěli také v okolních judských městech 55 a pálili kadidlo u dveří domů a na ulicích. 56 Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili. 57 Byla-li u někoho nalezena Kniha smlouvy nebo hlásil-li se někdo k Zákonu, byl podle královského rozsudku popraven. 58 Pohané dávali Izraeli pocítit svou moc, měsíc co měsíc vyslídili vždy někoho ve městech. 59 Každého pětadvacátého dne v měsíci obětovali na obětišti postaveném na vrchu oltáře. 60 Podle rozkazu zabíjeli i ženy, které daly obřezat své syny, 61 a kojence oběsili na jejich šíjích. Vraždili z jejich rodin i ty, kdo děti obřezávali. 62 Mnozí v Izraeli však zůstali pevní a jen se utvrzovali v tom, že nebudou jíst nečisté. 63 Byli odhodláni raději zemřít než se poskvrnit nečistým jídlem, a znesvětit tak posvátnou smlouvu; a také zemřeli. 64 Na Izraele dolehl převeliký hněv.