Lukas 22 | Český ekumenický překlad

— Jidášova úmluva s velekněžími

1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, Velikonoce. 2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. 3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. 4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. 5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. 6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

— Příprava velikonoční večeře

7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. 8 Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ 9 Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ 10 Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: 11 ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ 12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ 13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

— Ustanovení večeře Páně

14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. 15 Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. 16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“ 17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. 18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ 19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ 20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

— Označení zrádce

21 “Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. 22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“ 23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

— Spor o přední postavení

24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. 25 Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. 26 Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. 29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, 30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“

— Rozhovor cestou do Getsemane

31 „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. 32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ 33 Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ 34 Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ 35 Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“ 36 Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. 37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“ 38 Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“

— Modlitba v Getsemane

39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. 40 Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ 41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: 42 “Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ 43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. 44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. 45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. 46 Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

— Zatčení

47 Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ 49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“ 50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51 Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52 Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. 53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“

— Petrovo zapření

54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. 55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. 56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ 57 Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ 58 Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ 59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ 60 Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. 61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ 62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.

— Ježíš před radou

63 Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; 64 zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“ 65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi. 66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: 67 “Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. 68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte. 69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ 70 Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ 71 Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“

Slovo na cestu

Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše

1 Přiblížily se Velikonoce. 2 Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.

Jidáš sjednává zradu Ježíše

3 Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, 4 odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. 5 Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. 6 Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.

Učedníci připravují velikonoční večeři

7 Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8 Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9 Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ 10 Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11 ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ 12 Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ 13 Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.

Ježíš naposledy večeří s učedníky

14 Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. 15 Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. 16 Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ 17 Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, 18 řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. 19 Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ 20 Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. 21 Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. 22 Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“ 23 Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. 24 Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. 25 Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. 26 U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. 27 Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. 28 Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. 29 Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, 30 abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

31 Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, 32 ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ 33 Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ 34 Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ 35 Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ 36 Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. 37 Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ 38 Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“

Ježíš prožívá muka v zahradě

39 Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. 40 Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ 41 Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42 „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ 43 Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. 44 Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. 45 Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. 46 Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“

Ježíš je zrazen a zajat

47 Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ 49 Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ 50 A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. 51 Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. 52 Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. 53 A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“

Petr zapírá, že Ježíše zná

54 Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. 55 Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. 56 Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ 57 Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ 58 Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ 59 Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ 60 Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62 Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. 63 Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. 64 Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ 65 A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.

Židovská rada soudí Ježíše

66 Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ 67 On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. 68 A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. 69 Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ 70 Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ 71 Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“

Lukas 22 | Český ekumenický překlad Slovo na cestu