Johannes 11 | Český ekumenický překlad

— Vzkříšení Lazara

1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. 3 Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ 4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ 5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. 6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. 7 Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“ 8 Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“ 9 Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. 10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“ 11 To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ 12 Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ 13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. 14 Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel. 15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ 16 Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ 17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, 19 a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. 20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. 21 Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ 23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24 Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ 27 Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ 28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ 29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30 Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. 31 Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ 33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen 34 řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ 35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy. 36 Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ 37 Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“ 38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39 Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta, mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ 40 Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ 41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. 42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ 43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“

— Úmysl velekněží

45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. 46 Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil. 47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. 48 Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.“ 49 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte; 50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ 51 To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, 52 a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil vjedno. 53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. 54 Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky. 55 Bylo krátce před židovskými Velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. 56 Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Přijde na svátky?“ 57 Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Slovo na cestu

Lazar onemocní a umírá

1 Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii. 2 (Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.) 3 Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“ 4 Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“ 5 Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci. 7 Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“ 8 Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“ 9 „Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil. 10 Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“ 11 Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“ 12 Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“ 13 Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti. 14 Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel 15 a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“ 16 Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“

Ježíš těší Martu a Marii

17 Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18 Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry, 19 a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu. 20 Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel. 22 Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“ 23 „Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“ 24 Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ 27 „Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla. 28 Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“ 29 Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu. 30 Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou. 31 Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní. 32 Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“ 33 Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl. 34 Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“ „Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli. 35 Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi. 36 „Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou. 37 Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“

Ježíš křísí Lazara

38 To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem. 39 „Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta. 40 „Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš. 41 Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš. 42 Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“ 43 Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“ 44 A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“

Úklady náboženských vůdců proti Ježíšovi

45 Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku. 46 Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům. 47 Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy! 48 Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“ 49 Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti! 50 Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“ 51 Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid. 52 Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev. 53 Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život. 54 Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště. 55 Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů. 56 Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“ 57 Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.

Johannes 11 | Český ekumenický překlad Slovo na cestu