— Šalomoun v Gibeónu - Šalomoun prosí Boha o moudrost a dostává i bohatství a slávu.
1 Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským. Pojal faraónovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde pobývala, dokud nedokončil stavbu svého domu a domu Hospodinova a hradeb kolem Jeruzaléma.2 Lid však obětoval na posvátných návrších, neboť dům pro Hospodinovo jméno nebyl ještě v oněch dnech zbudován. 3 Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších.4Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí. 5 V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“6 Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.7 Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet.8 A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten.9 Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout ?“10 Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc.11 Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání,12 hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný.13 A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny.14 Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“15 Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.
— Šalomounův soud - Šalomoun udiví všechen lid moudrým rozhodnutím sporu dvou žen o dítě.
16 Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj.17 Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila.18 Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou.19 Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla.20 Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně.21Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“22 Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly.23 Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“ 24 Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč.25 A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“26 Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“27 Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“ 28 Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.
nuBibeln
1Salomo ingick en allians med farao, kungen i Egypten, och gifte sig med hans dotter. Han tog henne med sig till Davids stad, där hon bodde tills han hade byggt färdigt sitt palats, HERRENS hus och muren runt Jerusalem.2Folket offrade på höjderna eftersom något tempel åt HERRENS namn ännu inte var byggt.
Salomo ber om vishet
3Salomo visade sin kärlek till HERREN genom att följa de stadgar han fått av sin far David, bortsett från att han fortsatte att offra på höjderna och tända rökelse där.4Den främsta offerplatsen fanns i Givon och dit gick kungen och bar fram 1 000 brännoffer på altaret där.5I Givon uppenbarade sig HERREN för Salomo en natt i en dröm och sa: ”Be mig om vad du vill, så ska du få det!”6Salomo svarade: ”Du har visat stor nåd mot din tjänare David, min far, därför att han var trogen mot dig och rättfärdig och uppriktig i sitt hjärta. Du har fortsatt att visa samma stora nåd genom att ge honom en son som nu sitter på hans tron.7HERRE min Gud, nu har du gjort mig till kung efter min far David, men jag är ju oerfaren som ett barn och vet oftast inte hur jag ska handla.8Du har satt mig, din tjänare, över ditt utvalda folk, en nation så stor att man inte kan räkna dem.9Ge mig, din tjänare, nu ett lydigt hjärta och ett sådant förstånd att jag kan regera på rätt sätt över ditt folk och förstå skillnaden mellan rätt och orätt! För vem kan styra ditt folk som är så stort?”10Herren var mycket nöjd med och glad över att Salomo bad om detta.11Gud svarade honom: ”Därför att du bad om detta och inte om ett långt liv, rikedom för egen del eller dina fienders undergång, utan bad om förmåga att urskilja vad som är rätt,12ja, därför ska jag ge dig vad du har bett om. Jag ska ge dig större vishet än någon annan någonsin haft eller kommer att få.13Jag ska dessutom ge dig vad du inte bad om, nämligen ära och rikedom. Ingen i hela världen ska under din livstid bli din like bland kungar,14och om du vandrar på mina vägar och lyder mina lagar som din far David gjorde, så ska jag låta dig få leva länge.”15Sedan vaknade Salomo och förstod att det varit en dröm. Han återvände till Jerusalem och ställde sig framför Herrens förbundsark. Där bar han fram brännoffer och gemenskapsoffer, och sedan inbjöd han hela hovet till en fest.
Salomo visar prov på sin vishet
16Två prostituerade kvinnor kom till kungen och trädde fram inför honom.17”Hör, min herre, vi bor båda i samma hus”, började en av dem. ”Jag fick ett barn och hon var också där i huset.18Tredje dagen efter att mitt barn fötts fick den här kvinnan också ett barn. Vi var ensamma och det var inga andra i huset.19Men hennes barn dog när hon i sömnen råkade lägga sig på det.20Då gick hon upp mitt i natten när jag, din tjänarinna, sov, tog min son som låg bredvid mig till sig och lade det döda barnet i mina armar.21På morgonen när jag skulle ge mitt barn mat, upptäckte jag att det var dött, men när jag såg närmare på det på morgonen, såg jag att det inte var det barn jag fött.”22Den andra kvinnan sa: ”Det var visst hennes egen son och barnet som lever är mitt!” Men den första stod på sig: ”Nej, det döda barnet är ditt och det som lever är mitt!” På det sättet grälade de alltså inför kungen.23Då sa kungen: ”Den ena säger att det levande barnet är hennes och att det döda barnet tillhör den andra. Den andra säger att det levande barnet är hennes och det döda den andras.24Ge mig nu ett svärd!” Man hämtade ett svärd till kungen.25”Hugg det levande barnet i två delar och låt de båda kvinnorna få var sin del”, sa kungen.26Barnets mor som fylldes av kärlek till sin son, utropade då: ”Nej, min herre! Ge henne barnet i stället! Döda det inte!” ”Nej, varken du eller jag ska ha honom”, sa den andra kvinnan. ”Dela honom mitt itu!”27Då befallde kungen: ”Ge den levande pojken till den första kvinnan! Hon är hans mor.”28Över hela Israel fick man höra talas om den dom kung Salomo avkunnade och alla visade honom vördnad, för de insåg vilken vishet Gud hade gett honom.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.