Psalm 78 | Český ekumenický překlad
1Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, 2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, 4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. 5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, 6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, 7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, 8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. 9 Lukem vyzbrojení Efrajimci otočili se v den bitvy. 10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli, 11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout. 12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli. 13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody. 14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně. 15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní, 16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky. 17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu, 18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle. 19 A reptali proti Bohu: „Může Bůh prostřít stůl v poušti? 20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?“ 21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli, 22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu. 23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes 24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti. 26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí 27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku, 28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich. 29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví. 30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech, 31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil. 32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům. 33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem. 34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha, 35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel. 36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, 37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě. 38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení, 39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací. 40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji! 41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele. 42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka, 43 když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli. 44 Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít. 45 Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu. 46 Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce. 47 Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem. 48 Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda. 49 Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy. 50 Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé. 51 Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech. 52 Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, 53 vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře. 54 Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal. 55 Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny. 56 Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho, 57 odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk. 58 Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti. 59 Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele: 60 opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi. 61 Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka 62 a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí. 63 Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly. 64 Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly. 65 A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem, 66 zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou. 67 Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil, 68 zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval. 69 Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi. 70 Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší, 71 od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl. 72 A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.
nuBibeln
Lovprisning till historiens Herre
1Maskil. Av Asaf. Mitt folk, lyssna till min undervisning! Vänd era öron till vad jag säger!2Jag vill öppna min mun för liknelser, jag ska yttra hemligheter från gamla tider.3Vad vi har hört och känner till, vad våra fäder har berättat för oss,4vill vi inte dölja för deras barn. Vi vill förkunna för nästa generation HERRENS väldiga gärningar, hans makt och de under som han utfört.5Han gav förordningar till Jakob, stiftade en lag åt Israel, som han befallde våra fäder att undervisa sina barn om,6så att kommande generationer skulle få kännedom om dem, och att deras barn som skulle komma att födas i sin tur skulle kunna berätta för sina barn.7Så skulle de sätta sin lit till Gud och inte glömma hans gärningar, utan följa hans bud.8De skulle inte vara som sina fäder, en trotsig och upprorisk generation, som inte var lojala och trogna mot Gud.9Efraims män, beväpnade med båge, vände om på stridens dag.10De bröt förbundet med Gud och vägrade att följa hans lag.11De glömde hans gärningar, underverk som han hade låtit dem se.12Han gjorde under inför deras fäder i Egyptens land, på Soans slätter.13Han delade havet och ledde dem rakt igenom det. Han lät vattnet stå som en vägg.14På dagen ledde han dem med ett moln och på natten med ett eldsken.15Han klöv klippor i öknen och gav dem rikligt med vatten ur djupet.16Strömmar lät han bryta fram från klippan, han lät vatten flyta fram som en flod.17Ändå fortsatte de att synda mot honom och göra uppror mot den Högste i öknen.18De utmanade Gud och krävde mat i sin lystnad.19De talade mot Gud: ”Kan Gud verkligen duka ett bord i öknen?20Se, han slog på klippan, och vatten strömmade fram och bäckar flödade. Men kan han också ge bröd och förse sitt folk med kött?”21Men HERREN hörde dem och blev vred. En eld tändes mot Jakob, vreden växte fram mot Israel,22därför att de inte trodde på Gud eller litade på hans räddning.23Han befallde att himlen skulle öppnas och slog upp himlens dörrar,24han lät manna regna ner som mat, han gav dem säd från himlen.25Människor fick äta änglars mat, han gav dem rikligt att äta.26Han släppte loss östanvinden från himlen och förde fram sunnanvinden med sin kraft.27Han lät kött regna ner som stoft, fåglar som sanden i havet.28Han lät det falla ner i deras läger, runt omkring deras tält.29De åt tills de fick mer än nog. Han lät dem få vad de begärde.30Men innan de stillat sina begär, innan de hunnit svälja ner maten som de hade i munnen,31upptändes Guds vrede mot dem. Han dödade de starkaste och slog ner Israels unga män.32Trots detta fortsatte de att synda och trodde inte, trots hans under.33Då lät han deras liv sluta i tomhet och deras år i skräck.34När han dödade, frågade de efter honom, vände om och sökte honom.35Då kom de ihåg att Gud var deras klippa, att Gud den Högste var deras befriare.36Men de hycklade med sina ord för honom, de ljög för honom.37Deras hjärtan var inte lojala mot honom, och de var inte trogna mot hans förbund.38Ändå är han barmhärtig och försonar missgärning, han vill inte förgöra. Många gånger höll han tillbaka sin vrede, lät inte sin vredes glöd flamma upp.39Han kom ihåg att de bara var mänskliga varelser som försvinner som en vindpust, för att inte komma åter.40Hur många gånger gjorde de inte uppror mot honom i öknen och bedrövade honom i ödemarken!41Gång på gång frestade de Gud och gjorde Israels Helige bedrövad.42De kom inte ihåg den makt som han visade när han befriade dem från fienden,43när han gjorde sina tecken i Egypten och sina under på Soans slätter.44Han förvandlade deras floder till blod, och de kunde inte dricka vatten ur bäckarna.45Han sände stora svärmar med flugor som åt dem och grodor som förstörde.46Han gav deras gröda åt gräshoppor och deras skörd åt skadedjur.*47Han förstörde deras vinrankor med hagel och mullbärsfikonträden med slagregn*.48Han utlämnade deras boskap åt hagel och deras hjordar åt blixten.*49Han släppte loss sin glödande vrede över dem, vrede, harm och förbittring, en skara av olycksänglar.50Han gav sin vrede fritt utlopp och skonade inte deras liv, utan lät dem dö av pest.51Han slog allt förstfött i Egypten, de förstfödda av manligt kön i Hams hyddor.52Han ledde ut sitt folk som en flock, han ledde dem som en hjord genom öknen.53Han ledde dem tryggt, så att de inte behövde frukta, och havet täckte deras fiender.54Han ledde dem till gränsen av sitt heliga land, till det berg som hans makts hand hade erövrat.55Han drev bort folken framför dem, han delade ut deras land som arvedel och lät Israels stammar bosätta sig i deras tält.56Men de prövade Gud, den Högste, var upproriska mot honom och höll inte hans befallningar.57De vände sig bort i trolöshet som sina fäder, bort, som en förrädisk båge.58De retade upp honom med sina offerplatser och gjorde honom svartsjuk med sina avgudabilder.59När Gud hörde dem blev han vred, och han förkastade Israel helt.60Han övergav sin boning i Shilo, det tält han hade satt upp bland människorna.61Han lät sin makt* föras bort i fångenskap och överlämnade sin härlighet i fiendehänder.62Han överlämnade sitt folk åt svärdet och var vred på sin egendom.63Deras unga män förtärdes av eld, och för deras unga flickor sjöngs aldrig någon bröllopssång.64Prästerna dödades med svärd och deras änkor kunde inte hålla någon dödsklagan.65Då vaknade Herren, som ur en sömn, som en krigare som varit upprymd av vin.66Han slog tillbaka sina fiender, han skickade bort dem till evig skam.67Han förkastade Josefs boningar, han utvalde inte Efraims stam.68I stället utvalde han Judas stam och berget Sion som han älskade.69Där byggde han sin helgedom likt höjderna, lika orubbligt som jorden som han grundlagt för evigt.70Han utsåg David till sin tjänare och hämtade honom från fårfållorna.71Från fåren hämtade han honom, för att bli herde för hans folk Jakob, för Israel, hans arvedel.72Han var herde för dem med ett uppriktigt hjärta, han ledde dem med skicklig hand.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.