1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! 3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. 4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. 5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. 6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. 7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. 8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. 9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. 10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. 11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. 12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. 13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. 14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. 18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. 19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. 20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. 22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! 23 A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. 25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!
nuBibeln
Klagan, bön om räddning
1För körledaren. En psalm av David.2Till dig, HERRE, tar jag min tillflykt, låt mig aldrig komma på skam. Befria mig i din rättfärdighet.3Lyssna till mig, skynda dig att rädda mig. Var en klippa för mig, en fästning, en borg där jag finner frälsning.4Du är min klippa och min borg. Led mig, vägled mig för ditt namns skull!5Frigör mig ur nätet som har gillrats åt mig. Du är min fästning.6I dina händer överlämnar jag min ande, för du befriar mig, HERRE, du trofaste Gud.7Jag hatar dem som tillber avgudar. Jag förtröstar på HERREN.8Jag jublar av glädje för din nåd. Du såg mitt lidande och du såg min själs ångest.9Du överlämnade mig inte åt min fiende. Du ledde mig ut i frihet.10HERRE, var nådig mot mig, för jag är i nöd, mina ögon är matta av sorg, likaså min kropp och själ.11Mitt liv försvinner i ångest och mina år i suckan, min styrka och min kropp håller på att tyna bort på grund av min skuld.12För alla mina fienders skull hånas jag, mina grannar förfärar sig* över mig, och de som ser mig på gatan flyr från mig.13Jag är lika bortglömd som en död, jag har blivit som en krossad kruka.14Jag hör mångas skvaller, skräck finns på alla håll, de går samman mot mig för att röja mig ur vägen.15Men jag förtröstar på dig, HERRE! Jag säger: ”Du är min Gud.”16Mina tider ligger i dina händer, rädda mig ur mina fienders hand, från dem som förföljer mig.17Låt ditt ansikte lysa över din tjänare! Rädda mig i din nåd!18HERRE, låt mig inte komma på skam när jag ropar till dig. Låt i stället de gudlösa få skämmas och lägga sig stilla i dödsriket,19där deras lögnaktiga läppar till sist har tystnat, dessa fräcka, som högmodigt och föraktfullt talar mot de rättfärdiga.20Stor är din godhet som du har sparat åt dem som fruktar dig och som du inför alla ger dem som tar sin tillflykt till dig.21Du gömmer dem hos dig, skyddade mot människors sammansvärjning, du förvarar dem i din hydda i trygghet mot elaka tungor.22Välsignad vare HERREN, för han visade mig sin underbara nåd i en belägrad stad.23Förskräckt tänkte jag: ”Jag är bortstött från dig.” Men du hörde mina böner, när jag ropade till dig om hjälp.24Älska HERREN, alla hans fromma. HERREN bevarar de trogna, men dem som handlar i övermod straffar han strängt.25Var starka, fatta mod, alla ni som hoppas på HERREN.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.