1 Bylo dva dny před Velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.2 Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“
— Pomazání v Betanii
3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.4 Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje?5 Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni.6 Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek.7 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.8 Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.9 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“
— Úmluva Jidáše a velekněží
10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
— Příprava velikonoční večeře
12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“13Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
— Označení zrádce
17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti.18 A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“20 Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“
— Ustanovení večeře Páně
22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.24 A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“
— Rozhovor cestou do Getsemane
26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.27 Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“29Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“31 On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.
— Modlitba v Getsemane
32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.34 A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.36 Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“37 Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.40A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.41 Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“
— Zatčení
43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho.46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.48 Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.49 Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“ 50 Všichni ho opustili a utekli.51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
— Ježíš před radou
53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:58 „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“59 Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala.60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“62 Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky?64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.
— Petrovo zapření
66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“68 On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout.69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“72 Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.
Новий Переклад Українською
Змова проти Ісуса
1Через два дні була Пасха та свято Опрісноків. Первосвященники та книжники шукали, як би підступом схопити та вбити Ісуса.2Але говорили: «Не у свято, щоб не сталося якогось заворушення в народі».
Помазання Ісуса
3Ісус був у Віфанії, у домі Симона прокаженого. Коли Він сидів за столом, прийшла одна жінка, яка принесла алебастровий глечик із дуже дорогим чистим нардовим миром. Вона розбила алебастровий глечик і вилила миро на голову Ісуса.4Однак деякі з обуренням говорили між собою: ―Навіщо така трата мира?5Це миро можна було продати більше, ніж за триста динаріїв, та роздати бідним. І докоряли їй.6Але Ісус сказав: ―Залишіть її, чому ви докоряєте їй? Вона зробила добре діло для Мене.7Бідних ви завжди маєте з собою* і, коли схочете, можете їм допомогти, а Мене не завжди матимете.8Вона зробила, що змогла. Помазала миром Моє тіло, щоб приготувати до поховання.9Істинно кажу вам: всюди, де буде проповідуватись ця Добра Звістка у всьому світі, будуть казати й те, що вона зробила, на згадку про неї.
Юда зраджує Ісуса
10Юда Іскаріот, один із дванадцятьох, пішов до первосвященників, щоб видати їм Ісуса.11Почувши про це, вони зраділи та обіцяли дати Йому грошей. І відтоді він шукав слушної нагоди, щоб Його видати.
Остання вечеря
12У перший день свята Опрісноків, коли приносили пасхальну жертву, учні запитали Ісуса: ―Де Ти хочеш, щоб ми пішли та приготували Тобі спожити Пасху?13Він надіслав двох учнів і сказав їм: ―Ідіть у місто, вас зустріне чоловік, який нестиме глечик із водою. Ідіть за ним.14Куди він увійде, скажіть господареві дому: «Учитель питає: „Де Моя кімната, у якій Я буду споживати Пасху з Моїми учнями?“»15І він покаже вам нагорі велику прибрану й готову кімнату – там і приготуйте для нас.16Учні пішли й, прийшовши в місто, знайшли все саме так, як казав їм Ісус, та приготували там Пасху.17Коли настав вечір, Він прийшов разом із дванадцятьма.18А як вони сиділи за столом та їли, Ісус сказав: ―Істинно кажу вам: один із вас, хто їсть зі Мною, зрадить Мене.19Вони засмутилися й почали запитувати Його, один за одним: ―Це не я?20Він сказав їм: ―Один із дванадцятьох, той, хто вмочає хліб разом зі Мною в миску.21Син Людський, безумовно, іде, як про Нього написано, але горе тому чоловікові, через якого зраджено Сина Людського. Було б краще тому чоловікові не народжуватись.22Коли вони їли, Ісус узяв хліб, благословив його, розламав та дав їм, кажучи: «Візьміть, це є тіло Моє».23Потім узяв чашу, подякував і дав її учням, і пили з неї всі.24Він сказав їм: «Це кров Моя, кров Нового Завіту, яка проливається за багатьох.25Істинно кажу вам: не питиму більше з цього виноградного плоду до дня, коли питиму нове вино в Царстві Божому».26І, проспівавши пісні, вони пішли на Оливну гору.
Ісус говорить про зречення Петра
27Тоді Ісус сказав учням: ―Усі ви відмовитесь від Мене, бо написано: «Уражу пастиря – і вівці розсіються».*28Але після Мого воскресіння Я піду до Галілеї, і там ми зустрінемось.29Петро сказав Йому: ―Навіть якщо всі зречуться, я – ніколи.30Ісус сказав йому: ―Істинно кажу тобі: цієї ночі, перед тим, як півень двічі заспіває, ти тричі зречешся Мене.31Але Петро ще сильніше наполягав: ―Навіть якщо треба буде померти разом із Тобою, усе одно я не зречуся. І всі сказали так само.
Ісус молиться в Гефсиманії
32Потім вони прийшли до місця, яке називається Гефсиманія, і Ісус сказав Своїм учням: ―Посидьте тут, поки Я помолюся.33Він узяв з Собою Петра, Якова та Івана й почав сумувати та тривожитись.34Він сказав їм: ―Моя душа страждає смертельно! Залишайтеся тут та пильнуйте.35І, відійшовши трохи далі, упав на землю та молився, щоб, якщо можливо, ця година обминула Його.36Він казав: «Авва! Отче! Для Тебе все можливо! Нехай ця чаша обмине Мене. Але нехай буде не як Я хочу, а як Ти».37Повернувшись, знайшов, що вони заснули, та сказав Петрові: ―Симоне, ти спиш? Чи не міг ти однієї години пильнувати?38Пильнуйте та моліться, щоб вам не впасти в спокусу! Бо дух бадьорий, а тіло немічне.39І знов відійшов та молився, кажучи ті ж слова.40Коли Він повернувся до учнів, знову знайшов, що вони сплять, бо їхні очі були обтяжені. Вони не знали, що відповісти Йому.41Коли прийшов утретє, сказав їм: ―Ви все ще спите та відпочиваєте? Досить, ось прийшла година, і Син Людський віддається в руки грішників.42Вставайте, ходімо! Ось наближається Мій зрадник.
Арешт Ісуса
43І відразу, коли Він ще говорив, підійшов Юда, один із дванадцятьох, і з ним натовп із мечами та киями – від первосвященників, книжників та старійшин.44Зрадник дав їм такий знак, кажучи: «Той, Кого я поцілую, це Він, арештовуйте Його й візьміть під варту!»45Наблизившись, він відразу підійшов до Ісуса й сказав: «Равві!»* – і поцілував Його.46Тоді вони наклали на Нього руки та заарештували Його.47Один із тих, хто стояв поруч із Ним, вихопив меч, ударив раба первосвященника й відрубав йому вухо.48Потім Ісус звернувся до них: «Ви вийшли проти Мене, як проти розбійника, з мечами та киями, щоб заарештувати Мене.49Щодня Я був із вами, навчав у Храмі, і ви не заарештовували Мене. Але це сталося, щоб збулося Писання».50І всі, залишивши Його, втекли.51Один юнак слідував за Ним, обгорнувшись у покривало на голе тіло. Вони схопили його,52але він, залишивши покривало, утік голий.
Ісус перед Синедріоном
53Ісуса повели до первосвященника, де зібралися всі первосвященники, книжники та старійшини.54Петро ж ішов за Ісусом на відстані аж у двір первосвященника, сів разом зі слугами та грівся біля вогню.55Первосвященники й весь Синедріон шукали свідчення проти Ісуса, щоб вбити Його, але не знаходили.56Багато хто неправдиво свідчив проти Нього, але їхні свідчення не збігалися.57Деякі піднялися та неправдиво свідчили проти Нього, кажучи:58―Ми чули, як Він казав: «Я зруйную цей Храм рукотворний і за три дні Я збудую інший, нерукотворний».59Але і в цьому їхнє свідчення не підтвердилося.60Тоді первосвященник, піднявшись, став на середину й запитав Ісуса: ―Нічого не відповідаєш на те, що вони свідчать проти Тебе?61Але Він мовчав і нічого не відповідав. Первосвященник запитав Його знову: ―Ти – Христос, Син Благословенного?62Ісус відповів: ―Я є. І ви побачите Сина Людського, Який сидить праворуч від Всемогутнього й приходить на хмарах небесних!*63Тоді первосвященник роздер свій одяг та сказав: ―Навіщо нам потрібні свідки?64Ви чули богохульство! Що скажете? І всі вони вирішили, що Він заслуговує на смерть.65Деякі почали плювати на Нього, закривали Йому обличчя та били кулаками, кажучи: «Пророкуй!» І слуги теж били Його в обличчя.
Петро зрікається Ісуса
66У той час Петро був внизу, у дворі; туди підійшла й одна зі служниць первосвященника.67Коли вона побачила Петра, який грівся біля вогню, придивилася до нього й сказала: ―І ти був з Ісусом із Назарета.68Але Петро заперечив кажучи: ―Я не знаю й не розумію, про що ти говориш. Він вийшов геть на переддвер’я. І тоді заспівав півень.69Служниця знов побачила його й почала казати всім присутнім: ―Цей чоловік – один із них!70Але він знову заперечив цьому. Трохи пізніше ті, що були присутні там, сказали Петрові: ―Ти й справді один із них, бо ти галілеянин!71Але він почав клястися та присягати кажучи: ―Не знаю Цього Чоловіка, про Якого ви говорите!72І одразу заспівав півень удруге. Тоді Петро згадав слова Ісуса: «Перед тим, як двічі заспіває півень, ти тричі зречешся Мене». І, згадавши, він гірко заплакав.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.