Trestná výprava proti Benjamíncům - Benjamínci jsou tvrdě potrestáni za hřích spáchaný v Gibeji.
1 I vytáhli všichni synové Izraele a shromáždila se celá pospolitost od Danu po Beer-šebu i gileádská země jako jeden muž k Hospodinu do Mispy.2 Dostavili se vůdcové všeho lidu i všechny izraelské kmeny do shromáždění Božího lidu, čtyři sta tisíc pěšáků ozbrojených meči. 3 Benjamínovci slyšeli, že Izraelci přitáhli vzhůru do Mispy. Izraelci se tázali: „Mluvte, jak došlo k takovému zločinu?“4 Nato odpověděl ten lévijec, muž zavražděné ženy: „Přišel jsem se svou ženinou přenocovat do benjamínské Gibeje.5 Gibejští občané však proti mně povstali a obklíčili mě v noci v tom domě. Měli v úmyslu mě zavraždit. A mou ženinu zneužili tak, že zemřela.6 Tu jsem vzal svou ženinu, rozsekal ji na díly a rozeslal je do všech krajů izraelského dědictví, neboť oni se dopustili v Izraeli mrzké hanebnosti.7 Vy všichni jste přece synové Izraele. Ujměte se věci a poraďte tady.“8 Všechen lid povstal jako jeden muž a rozhodl: „Nikdo z nás neodejde do svého stanu, nikdo z nás se neuchýlí do svého domu,9 a s Gibeou naložíme takto: Potáhneme proti ní, jak určí los.10 Vybereme ve všech izraelských kmenech deset mužů ze sta, sto z tisíce a tisíc z deseti tisíců, aby opatřovali potravu pro lid, který přitáhne proti benjamínské Gibeji, aby jí odplatil za všechnu hanebnost, které se v Izraeli dopustila.“11 Tak se shromáždili všichni muži k městu, semknuti jako jeden muž. 12 Izraelské kmeny vyslaly muže do všech Benjamínových čeledí s dotazem: „Co je to za zločin, k němuž u vás došlo?13 Ihned vydejte ty gibejské ničemy. Na smrt s nimi, ať odstraníme z Izraele zlořád!“ Ale Benjamínovci nechtěli výzvy svých bratří Izraelců uposlechnout.14 Shromáždili se z měst do Gibeje, aby vytáhli do boje proti Izraelcům.15 Onoho dne bylo napočteno Benjamínovců z měst dvacet šest tisíc mužů ozbrojených meči, mimo sedm set vybraných mužů napočtených z obyvatelů Gibeje.16 Ze všeho toho lidu bylo sedm set vybraných mužů leváků; každý z nich vrhal kameny prakem navlas přesně a neminul se. 17 Izraelských mužů, bez Benjamínců, bylo napočteno čtyři sta tisíc mužů ozbrojených meči, samí bojovníci.18 Zvedli se a táhli vzhůru do Bét-elu, aby se doptali Boha. I ptali se Izraelci: „Kdo z nás má táhnout do boje s Benjamínci první?“ Hospodin odpověděl: „První bude Juda.“19 Tak se Izraelci ráno zvedli a položili se proti Gibeji. 20 Izraelští muži vytáhli do boje s Benjamínem a seřadili se k bitvě proti Gibeji.21 Tu z Gibeje vyrazili Benjamínci a vnesli onoho dne do Izraele zkázu; srazili k zemi dvaadvacet tisíc mužů.22 Ale lid, izraelští muži, se vzchopili a opět se seřadili k boji na místě, na němž se seřadili prvého dne.23 Předtím však Izraelci táhli vzhůru do Bét-elu a plakali před Hospodinem až do večera; potom se Hospodina doptali: „Máme znovu podstoupit boj se syny svého bratra Benjamína?“ Hospodin odpověděl: „Táhněte proti němu!“ 24 Druhého dne se Izraelci utkali s Benjamínci.25 Ale i druhého dne proti nim vyrazil Benjamín z Gibeje a znovu vnesli mezi Izraelce zkázu; srazili k zemi osmnáct tisíc mužů, ačkoli všichni byli ozbrojeni meči.26 I táhli všichni Izraelci, totiž všechen lid, vzhůru a přišli do Bét-elu. Plakali a seděli tam před Hospodinem a postili se onoho dne až do večera; přitom přinášeli Hospodinu oběti zápalné a pokojné.27 Pak se Izraelci doptali Hospodina; byla tam totiž v té době schrána Boží smlouvy28 a v té době stával před ní Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova. Tázali se: „Máme pokračovat dál ve válečném tažení proti synům svého bratra Benjamína, anebo toho máme nechat?“ Hospodin odpověděl: „Vytáhněte, neboť zítra ti je vydám do rukou.“29 Izrael tedy položil proti Gibeji ze všech stran zálohy. 30 Třetího dne táhli Izraelci vzhůru proti Benjamíncům a seřadili se proti Gibeji jako už dvakrát předtím.31 Benjamínci vyrazili proti lidu, dali se odlákat od města a začali jako po dvakrát předtím bít a pobíjet některé z lidu. Na silnicích, z nichž jedna vystupuje do Bét-elu a druhá do Gibeje, padlo v poli asi třicet mužů z Izraele.32Benjamínci si řekli: „Zase jsme je porazili jako předtím.“ Izraelci totiž řekli: „Utíkejme a odlákejme je od města k silnicím!“33 Tu se všichni izraelští muži zvedli ze svého místa a seřadili se v Baal-támaře, zatímco izraelská záloha se vyrojila ze svého stanoviště na Gibejské planině.34 Proti Gibeji nyní nastoupilo deset tisíc mužů vybraných ze všeho Izraele a nastal urputný boj. Benjamínci ovšem nevěděli, že jim hrozí záhuba. 35 I porazil Hospodin Benjamína před Izraelem. Izraelci vnesli onoho dne do Benjamína zkázu; padlo dvacet pět tisíc sto mužů, všichni ozbrojení meči.36 Benjamínci viděli, že jsou poraženi. Izraelští muži vyklizovali před Benjamínem prostor, protože spoléhali na zálohu, kterou zřídili proti Gibeji.37 Muži ze zálohy přispěchali a zaútočili na Gibeu. Záloha přitáhla a vybila celé město ostřím meče.38 Izraelští muži byli domluveni se zálohou, že jim dá znamení dýmem vystupujícím z města.39 Proto se izraelští muži v bitvě obrátili k Benjamíncům zády. Benjamín začal pobíjet a dobíjet izraelské muže, asi třicet mužů. Řekli si: „Teď už jsme je nadobro porazili jako v první bitvě.“40 Vtom začal vystupovat z města sloup dýmu. Když se Benjamín ohlédl dozadu, spatřil, jak vystupuje kouř z města k nebi jako při celopalu.41 Tu se k nim izraelští muži obrátili čelem. Benjamínci se zhrozili, neboť viděli, že jim hrozí záhuba.42 Dali se před izraelskými muži na ústup cestou k poušti, avšak boji neunikli, a ti, kteří vyrazili z měst, vnášeli mezi ně zkázu.43 Obklíčili Benjamína, pronásledovali jej bez oddechu až na východ od Gibeje a deptali ho.44 Tenkrát padlo z Benjamína osmnáct tisíc mužů, samí válečníci.45 Někteří se obrátili a dali na útěk do pouště ke skalisku Rimónu. Izraelci paběrkovali po silnicích a pochytali pět tisíc mužů. Hnali je až do Gideómu a pobili z nich ještě dva tisíce mužů.46 Všech padlých z Benjamína bylo onoho dne pětadvacet tisíc mužů ozbrojených meči, samí válečníci.47 Ale šest set mužů se obrátilo a uteklo do pouště ke skalisku Rimónu; zůstali na skalisku Rimónu čtyři měsíce.48 Izraelští muži se vrátili k Benjamínovcům a pobili je ostřím meče, pobili všechno, co v městě zůstalo, i dobytek, všechno, nač přišli; také všechna města, do nichž přišli, vypálili.
Lutherbibel 2017
Strafgericht am Stamm Benjamin
1Da zogen alle Israeliten aus, und die Gemeinde versammelte sich wie ein Mann – von Dan bis Beerscheba, dazu das Land Gilead – vor dem HERRN in Mizpa.2Und es traten zusammen die Obersten des ganzen Volks und alle Stämme Israels zu der Versammlung des Volkes Gottes, vierhunderttausend Mann zu Fuß, die das Schwert führten.3Aber die Benjaminiter hörten, dass die Israeliten hinauf nach Mizpa gezogen waren. Und die Israeliten sprachen: Sagt, wie ist die Schandtat zugegangen?4Da antwortete der Levit, der Mann der Frau, die getötet worden war, und sprach: Ich kam nach Gibea in Benjamin mit meiner Nebenfrau, um da über Nacht zu bleiben.5Da machten sich gegen mich auf die Herren von Gibea und umstellten meinetwegen das Haus des Nachts. Mich wollten sie töten, und meine Nebenfrau haben sie geschändet, sodass sie gestorben ist.6Da nahm ich meine Nebenfrau und zerteilte sie und sandte die Stücke in das ganze Gebiet des Erbbesitzes von Israel; denn sie haben ein Verbrechen und eine Schandtat getan in Israel.7Siehe, da seid ihr Israeliten alle. So sprecht und beratet hier!8Da erhob sich alles Volk wie ein Mann und sprach: Es soll niemand in sein Zelt gehen und in sein Haus heimkehren,9sondern das wollen wir jetzt mit Gibea tun: Auf, lasst uns gegen die Stadt hinaufziehen nach dem Los!10Lasst uns nehmen zehn Mann von hundert und hundert von tausend und tausend von zehntausend aus allen Stämmen Israels, dass sie Speise holen für das Volk, das gekommen ist, um Gibea in Benjamin seine große Schandtat zu vergelten, die es in Israel getan hat.11So versammelten sich gegen die Stadt alle Männer Israels, geschlossen wie ein Mann.12Und die Stämme Israels sandten Männer zu allen Geschlechtern Benjamins und ließen ihnen sagen: Was ist das für eine Untat, die bei euch geschehen ist?13So gebt nun heraus die Männer, die ruchlosen Leute von Gibea, dass wir sie töten und das Böse aus Israel austilgen. Aber die Benjaminiter wollten nicht hören auf die Stimme ihrer Brüder, der Israeliten,14sondern die Benjaminiter versammelten sich aus den Städten nach Gibea, um in den Kampf gegen die Israeliten auszuziehen.15Und es wurden an jenem Tage gezählt von Benjamin aus den Städten sechsundzwanzigtausend Mann, die das Schwert führten, außer den Bürgern von Gibea; von ihnen wurden siebenhundert gezählt, auserlesene Männer.16Und unter diesem ganzen Volk waren siebenhundert auserlesene Männer, die linkshändig waren und mit der Schleuder ein Haar treffen konnten, ohne zu fehlen.17Aber die Männer Israels – außer denen von Benjamin – wurden gezählt vierhunderttausend Mann, die das Schwert führten, lauter streitbare Männer.18Die machten sich auf und zogen hinauf nach Bethel und befragten Gott und sprachen: Wer von uns soll zuerst hinaufziehen in den Kampf gegen die Benjaminiter? Der HERR sprach: Juda soll anfangen.19So machten sich die Israeliten am Morgen auf und lagerten sich vor Gibea.20Und die Männer Israels zogen aus zum Kampf mit Benjamin und stellten sich auf zum Kampf gegen Gibea.21Da fielen die Benjaminiter aus Gibea aus und schlugen an dem Tage von Israel zweiundzwanzigtausend zu Boden.22Da ermannte sich das Kriegsvolk von Israel, und sie stellten sich abermals zum Kampf auf an demselben Ort, an dem sie sich am ersten Tag aufgestellt hatten.23Und die Israeliten zogen hinauf und hielten Klage vor dem HERRN bis zum Abend und befragten den HERRN und sprachen: Sollen wir wieder in den Kampf ziehen gegen die Benjaminiter, unsere Brüder? Der HERR sprach: Zieht hin gegen sie!24Und als die Israeliten am andern Tage nahe herankamen an die Benjaminiter,25da zogen ihnen die Benjaminiter auch am zweiten Tag aus Gibea entgegen und schlugen von den Israeliten noch achtzehntausend zu Boden, die alle das Schwert führten.26Da zogen alle Israeliten, das ganze Kriegsvolk, hinauf und kamen nach Bethel und hielten Klage und blieben dort vor dem HERRN und fasteten an diesem Tag bis zum Abend und opferten Brandopfer und Dankopfer vor dem HERRN.27Und die Israeliten befragten den HERRN. – Es war aber zu jener Zeit die Lade des Bundes Gottes dort28und Pinhas, der Sohn Eleasars, des Sohnes Aarons, versah den Dienst vor ihm in jener Zeit. – Und sie sprachen: Sollen wir abermals ausziehen, um gegen die Benjaminiter, unsere Brüder, zu kämpfen, oder sollen wir es lassen? Der HERR sprach: Zieht hinauf; morgen will ich sie in eure Hände geben.29Und Israel legte Hinterhalte rings um Gibea her.30So zogen die Israeliten hinauf am dritten Tage gegen die Benjaminiter und stellten sich auf gegen Gibea wie schon zweimal vorher.31Da machten die Benjaminiter einen Ausfall, dem Kriegsvolk entgegen, und wurden weggezogen von der Stadt und erschlugen anfangs einige vom Kriegsvolk – wie schon zweimal vorher – auf den Straßen, von denen die eine nach Bethel und die andere nach Gibea führt, auf offenem Feld etwa dreißig Mann von Israel.32Da dachten die Benjaminiter: Sie sind geschlagen vor uns wie vorher. Aber die Israeliten hatten verabredet: Lasst uns fliehen, damit wir sie von der Stadt wegziehen auf die beiden Straßen!33Da machten sich alle Männer von Israel auf von ihrem Ort und stellten sich bei Baal-Tamar auf. Und der Hinterhalt Israels brach hervor aus seinem Versteck westlich von Geba.34Und sie rückten gegen Gibea an, zehntausend Mann, auserlesen aus ganz Israel, sodass der Kampf hart wurde; jene aber wussten nicht, dass sie das Unglück treffen würde.35So schlug der HERR die Benjaminiter vor Israel, dass die Israeliten an dem Tag umbrachten fünfundzwanzigtausendeinhundert Mann von Benjamin, die alle das Schwert führten.36Denn als die Benjaminiter sahen, dass sie geschlagen waren, gaben die Männer Israels Benjamin Raum; denn sie verließen sich auf den Hinterhalt, den sie bei Gibea angelegt hatten.37Und die Leute aus dem Hinterhalt brachen eilends hervor auf Gibea zu, und sie zogen hin und schlugen die ganze Stadt mit der Schärfe des Schwerts.38Sie hatten aber verabredet miteinander, die Männer von Israel und der Hinterhalt, sie sollten eine Rauchsäule von der Stadt aufsteigen lassen.39Als nun die Männer von Israel sich im Kampf abgewandt hatten und die Benjaminiter anfangs etwa dreißig Mann von Israel erschlagen hatten, sodass sie dachten: Sie sind vor uns geschlagen wie im vorigen Kampf,40da begann eine Rauchsäule von der Stadt gerade empor aufzusteigen. Und die Benjaminiter wandten sich um, und siehe, da ging die Stadt ganz in Flammen auf zum Himmel.41Und die Männer von Israel machten kehrt; da erschraken die Männer von Benjamin, denn sie sahen, dass das Unglück sie getroffen hatte,42und wandten sich weg von den Männern Israels auf den Weg zur Steppe. Aber der Kampf folgte ihnen auch dorthin, und die von der Stadt her kamen, vernichteten in ihrer Mitte die Benjaminiter.43Sie umringten diese und jagten ihnen nach, ohne ihnen Ruhe zu lassen, und zertraten sie bis östlich von Gibea, gegen Sonnenaufgang.44Und es fielen von Benjamin achtzehntausend Mann, lauter streitbare Männer.45Da wandten sie sich um und flohen zur Steppe hin zum Fels Rimmon; aber die Männer Israels hielten auf den Straßen eine Nachlese von fünftausend Mann und verfolgten sie weiter bis Gidom und erschlugen von ihnen noch zweitausend.46So fielen an diesem Tage von Benjamin fünfundzwanzigtausend Mann, die das Schwert führten, lauter streitbare Männer.47Nur sechshundert Mann wandten sich um und flohen zur Steppe hin zum Fels Rimmon und blieben auf dem Fels Rimmon vier Monate.48Und die Männer Israels kehrten um zu den Benjaminitern und schlugen in der Stadt mit der Schärfe des Schwerts Leute und Vieh und alles, was man fand. Und alle Städte, die man fand, verbrannte man mit Feuer.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.