Sprüche 31 | Český ekumenický překlad Lutherbibel 2017

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Sprüche 31 | Český ekumenický překlad

SLOVA LEMÚELOVA

1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka: 2 Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? 3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. 4 Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, 5 aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. 6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, 7 ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. 8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, 9 ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Álef)

CHVÁLA ŽENY STATEČNÉ

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. (Bét) 11 Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. (Gimel) 12 Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. (Dálet) 13 Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. (Hé) 14 Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. (Vav) 15 Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. (Zajin) 16 Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. (Chet) 17 Bedra si opáše silou a posílí své paže. (Tet) 18 Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. (Jod) 19 Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. (Kaf) 20 Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. (Lámed) 21 Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. (Mém) 22 Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. (Nún) 23 Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. (Sámek) 24 Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. (Ajin) 25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. (Pé) 26 Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. (Çáde) 27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. (Kóf) 28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: (Réš) 29 „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“ (Šín) 30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. (Táv) 31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!
Lutherbibel 2017

Die Worte an Lemuel

1 Dies sind die Worte Lemuels, des Königs von Massa, die ihn seine Mutter lehrte. 2 Was, mein Sohn, soll ich dir sagen, was, du Sohn meines Leibes, was, mein erbetener Sohn? 3 Lass nicht den Frauen deine Kraft und geh nicht die Wege derer, die Könige verderben! 4 Nicht den Königen, Lemuel, ziemt es, Wein zu trinken, nicht den Königen, noch den Fürsten Bier! 5 Sie könnten beim Trinken des Rechts vergessen und verdrehen die Sache aller elenden Leute. 6 Gebt Bier denen, die am Umkommen sind, und Wein den betrübten Seelen, 7 dass sie trinken und ihres Elends vergessen und ihres Unglücks nicht mehr gedenken. 8 Tu deinen Mund auf für die Stummen und für die Sache aller, die verlassen sind. 9 Tu deinen Mund auf und richte in Gerechtigkeit und schaffe Recht dem Elenden und Armen.

Lob der tüchtigen Frau

10 Wem eine tüchtige Frau beschert ist, die ist viel edler als die köstlichsten Perlen. 11 Ihres Mannes Herz darf sich auf sie verlassen, und Nahrung wird ihm nicht mangeln. 12 Sie tut ihm Liebes und kein Leid ihr Leben lang. 13 Sie geht mit Wolle und Flachs um und arbeitet gerne mit ihren Händen. 14 Sie ist wie ein Kaufmannsschiff; ihre Nahrung bringt sie von ferne. 15 Sie steht vor Tage auf und gibt Speise ihrem Hause und den Mägden ihr Teil. 16 Sie trachtet nach einem Acker und kauft ihn und pflanzt einen Weinberg vom Ertrag ihrer Hände. 17 Sie gürtet ihre Lenden mit Kraft und macht ihre Arme stark. 18 Sie merkt, wie ihr Handel Gewinn bringt; ihr Licht verlischt des Nachts nicht. 19 Sie streckt ihre Hand nach dem Rocken, und ihre Finger fassen die Spindel. 20 Sie breitet ihre Hände aus zu dem Armen und reicht ihre Hand dem Bedürftigen. 21 Sie fürchtet für die Ihren nicht den Schnee; denn ihr ganzes Haus hat wollene Kleider. 22 Sie macht sich selbst Decken; feine Leinwand und Purpur ist ihr Kleid. 23 Ihr Mann ist bekannt in den Toren, wenn er sitzt bei den Ältesten des Landes. 24 Sie macht einen Rock und verkauft ihn, einen Gürtel gibt sie dem Händler. 25 Kraft und Würde sind ihr Gewand, und sie lacht des kommenden Tages. 26 Sie tut ihren Mund auf mit Weisheit, und auf ihrer Zunge ist gütige Weisung. 27 Sie schaut, wie es in ihrem Hause zugeht, und isst ihr Brot nicht mit Faulheit. 28 Ihre Söhne stehen auf und preisen sie, ihr Mann lobt sie: 29 »Es sind wohl viele tüchtige Töchter, du aber übertriffst sie alle.« 30 Lieblich und schön sein ist nichts; eine Frau, die den HERRN fürchtet, soll man loben. 31 Gebt ihr von den Früchten ihrer Hände, und ihre Werke sollen sie loben in den Toren!