Psalm 119 | Český ekumenický překlad Lutherbibel 2017

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Psalm 119 | Český ekumenický překlad

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT

1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét) 9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel) 17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet) 25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé) 33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav) 41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin) 49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet) 57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet) 65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod) 73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf) 81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. 84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed) 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém) 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún) 105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek) 113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin) 121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé) 129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde) 137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf) 145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš) 153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín) 161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv) 169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
Lutherbibel 2017

Die Herrlichkeit des Wortes Gottes

1 Wohl denen, die ohne Tadel leben, die im Gesetz des HERRN wandeln!* 2 Wohl denen, die sich an seine Zeugnisse halten, die ihn von ganzem Herzen suchen, 3 die auf seinen Wegen wandeln und kein Unrecht tun. 4 Du hast geboten, fleißig zu halten deine Befehle. 5 O dass mein Leben deine Gebote mit ganzem Ernst hielte. 6 Wenn ich schaue allein auf deine Gebote, so werde ich nicht zuschanden. 7 Ich danke dir mit aufrichtigem Herzen, dass du mich lehrst die Ordnungen deiner Gerechtigkeit. 8 Deine Gebote will ich halten; verlass mich nimmermehr! 9 Wie wird ein junger Mann seinen Weg unsträflich gehen? Wenn er sich hält an dein Wort. 10 Ich suche dich von ganzem Herzen; lass mich nicht abirren von deinen Geboten. 11 Ich behalte dein Wort in meinem Herzen, damit ich nicht wider dich sündige. 12 Gelobet seist du, HERR! Lehre mich deine Gebote! 13 Ich will mit meinen Lippen erzählen alle Urteile deines Mundes. 14 Ich freue mich über den Weg deiner Zeugnisse wie über allen Reichtum. 15 Ich will nachsinnen über deine Befehle und schauen auf deine Wege. 16 Ich habe Freude an deinen Satzungen und vergesse deine Worte nicht. 17 Tu wohl deinem Knecht, dass ich lebe und dein Wort halte. 18 Öffne mir die Augen, dass ich sehe die Wunder an deinem Gesetz. 19 Ich bin ein Gast auf Erden; verbirg deine Gebote nicht vor mir. 20 Meine Seele verzehrt sich vor Verlangen nach deinen Ordnungen allezeit. 21 Du schiltst die Stolzen; verflucht sind, die von deinen Geboten abirren. 22 Wende von mir Schmach und Verachtung; denn ich halte mich an deine Zeugnisse. 23 Fürsten sitzen da und reden wider mich; aber dein Knecht sinnt nach über deine Gebote. 24 Ich habe Freude an deinen Zeugnissen; sie sind meine Ratgeber. 25 Meine Seele liegt im Staube; erquicke mich nach deinem Wort. 26 Ich erzähle dir meine Wege, und du erhörst mich; lehre mich deine Gebote. 27 Lass mich verstehen den Weg deiner Befehle, so will ich nachsinnen über deine Wunder. 28 Meine Seele verschmachtet vor Gram; richte mich auf durch dein Wort. 29 Halte fern von mir den Weg der Lüge und gib mir in Gnaden dein Gesetz. 30 Ich habe erwählt den Weg der Wahrheit, deine Urteile habe ich vor mich gestellt. 31 Ich halte an deinen Zeugnissen fest; HERR, lass mich nicht zuschanden werden! 32 Ich laufe den Weg deiner Gebote; denn du tröstest mein Herz. 33 Zeige mir, HERR, den Weg deiner Gebote, dass ich sie bewahre bis ans Ende. 34 Unterweise mich, dass ich bewahre dein Gesetz und es halte von ganzem Herzen. 35 Führe mich auf dem Steig deiner Gebote; denn ich habe Gefallen daran. 36 Neige mein Herz zu deinen Zeugnissen und nicht zur Habsucht. 37 Wende meine Augen ab, dass sie nicht sehen nach unnützer Lehre, und erquicke mich auf deinem Wege. 38 Erfülle deinem Knecht dein Wort, dass man dich fürchte. 39 Wende meine Schmach, vor der mir graut; denn deine Urteile sind gut. 40 Siehe, ich begehre deine Befehle; erquicke mich mit deiner Gerechtigkeit. 41 HERR, lass mir deine Gnade widerfahren, deine Hilfe nach deinem Wort, 42 dass ich antworten kann dem, der mich schmäht; denn ich verlasse mich auf dein Wort. 43 Und nimm ja nicht von meinem Munde das Wort der Wahrheit; denn ich hoffe auf deine Urteile. 44 Ich will dein Gesetz halten allezeit, immer und ewiglich. 45 Und ich wandle in weitem Raum; denn ich suche deine Befehle. 46 Ich rede von deinen Zeugnissen vor Königen und schäme mich nicht. 47 Ich habe meine Freude an deinen Geboten, sie sind mir sehr lieb, 48 und hebe meine Hände auf zu deinen Geboten, die mir lieb sind, und sinne nach über deine Weisungen. 49 Denk an das Wort für deinen Knecht, und lass mich darauf hoffen. 50 Das ist mein Trost in meinem Elend, dass dein Wort mich erquickt. 51 Die Stolzen treiben ihren Spott mit mir; dennoch weiche ich nicht von deinem Gesetz. 52 HERR, wenn ich an deine ewigen Ordnungen denke, so werde ich getröstet. 53 Zorn erfasst mich über die Frevler, die dein Gesetz verlassen. 54 Deine Gebote sind mein Lied geworden im Haus, in dem ich Fremdling bin. 55 HERR, ich gedenke des Nachts an deinen Namen und halte dein Gesetz. 56 Das ist mein Schatz, dass ich mich an deine Befehle halte. 57 Ich habe gesagt: HERR, das soll mein Erbe sein, dass ich deine Worte halte. 58 Ich suche deine Gunst von ganzem Herzen; sei mir gnädig nach deinem Wort. 59 Ich bedenke meine Wege und lenke meine Füße zu deinen Zeugnissen. 60 Ich eile und säume nicht, zu halten deine Gebote. 61 Der Frevler Stricke umschlingen mich; aber dein Gesetz vergesse ich nicht. 62 Zur Mitternacht stehe ich auf, dir zu danken für die Ordnungen deiner Gerechtigkeit. 63 Ich halte mich zu allen, die dich fürchten und deine Befehle halten. 64 HERR, die Erde ist voll deiner Güte; lehre mich deine Gebote. 65 Du tust Gutes deinem Knecht, HERR, nach deinem Wort. 66 Lehre mich heilsame Einsicht und Erkenntnis; denn ich glaube deinen Geboten. 67 Ehe ich gedemütigt wurde, irrte ich; nun aber halte ich dein Wort. 68 Du bist gütig und freundlich, lehre mich deine Gebote. 69 Die Stolzen erdichten Lügen über mich, ich aber halte von ganzem Herzen deine Befehle. 70 Träge wie Fett ist ihr Herz; ich aber habe Freude an deinem Gesetz. 71 Es ist gut für mich, dass ich gedemütigt wurde, damit ich deine Gebote lerne. 72 Das Gesetz deines Mundes ist mir lieber als viel tausend Stück Gold und Silber. 73 Deine Hände haben mich gemacht und bereitet; unterweise mich, dass ich deine Gebote lerne. 74 Die dich fürchten, sehen mich und freuen sich; denn ich hoffe auf dein Wort. 75 HERR, ich weiß, dass deine Urteile gerecht sind; in deiner Treue hast du mich gedemütigt. 76 Deine Gnade soll mein Trost sein, wie du deinem Knecht zugesagt hast. 77 Lass mir deine Barmherzigkeit widerfahren, dass ich lebe; denn ich habe Freude an deinem Gesetz. 78 Ach dass die Stolzen zuschanden würden, / die mich mit Lügen niederdrücken! Ich aber sinne nach über deine Befehle. 79 Ach dass sich zu mir hielten, die dich fürchten und deine Zeugnisse kennen! 80 Mein Herz bleibe rechtschaffen in deinen Geboten, damit ich nicht zuschanden werde. 81 Meine Seele verlangt nach deinem Heil; ich hoffe auf dein Wort. 82 Meine Augen sehnen sich nach deinem Wort und sagen: Wann tröstest du mich? 83 Ich bin wie ein Weinschlauch im Rauch; doch deine Gebote vergesse ich nicht. 84 Wie lange soll dein Knecht warten? Wann willst du Gericht halten über meine Verfolger? 85 Die Stolzen graben mir Gruben, sie, die nicht tun nach deinem Gesetz. 86 All deine Gebote sind Wahrheit; sie aber verfolgen mich mit Lügen; hilf mir! 87 Sie haben mich fast umgebracht auf Erden; ich aber verlasse deine Befehle nicht. 88 Erquicke mich nach deiner Gnade, dass ich halte das Zeugnis deines Mundes. 89 HERR, dein Wort bleibt ewiglich, so weit der Himmel reicht; 90 deine Wahrheit währet für und für. Du hast die Erde fest gegründet, und sie bleibt stehen. 91 Nach deinen Ordnungen bestehen sie bis heute; denn es muss dir alles dienen. 92 Wenn dein Gesetz nicht mein Trost gewesen wäre, so wäre ich vergangen in meinem Elend. 93 Ich will deine Befehle nimmermehr vergessen; denn du erquickst mich damit. 94 Ich bin dein, hilf mir; denn ich suche deine Befehle. 95 Frevler lauern mir auf, dass sie mich umbringen; ich aber merke auf deine Zeugnisse. 96 Ich habe gesehen, dass alles Vollkommene ein Ende hat, aber dein Gebot bleibt bestehen. 97 Wie habe ich dein Gesetz so lieb! Täglich sinne ich ihm nach. 98 Du machst mich mit deinem Gebot weiser, als meine Feinde sind; denn es ist ewiglich mein Schatz. 99 Ich habe mehr Einsicht als alle meine Lehrer; denn über deine Zeugnisse sinne ich nach. 100 Ich bin klüger als die Alten; denn ich halte deine Befehle. 101 Ich verwehre meinem Fuß alle bösen Wege, dass ich dein Wort halte. 102 Ich weiche nicht von deinen Ordnungen; denn du lehrest mich. 103 Dein Wort ist meinem Munde süßer als Honig. 104 Dein Wort macht mich klug; darum hasse ich alle falschen Wege. 105 Dein Wort ist meines Fußes Leuchte und ein Licht auf meinem Wege. 106 Ich schwöre und will’s halten: Die Ordnungen deiner Gerechtigkeit will ich bewahren. 107 Ich bin sehr gedemütigt; HERR, erquicke mich nach deinem Wort! 108 Lass dir gefallen, HERR, das Opfer meines Mundes, und lehre mich deine Ordnungen. 109 Mein Leben ist immer in Gefahr; aber dein Gesetz vergesse ich nicht. 110 Frevler legen mir Schlingen; ich aber irre nicht ab von deinen Befehlen. 111 Deine Zeugnisse sind mein ewiges Erbe; denn sie sind meines Herzens Wonne. 112 Ich neige mein Herz, zu tun deine Gebote immer und ewiglich. 113 Ich hasse die Wankelmütigen und liebe dein Gesetz. 114 Du bist mein Schutz und mein Schild; ich hoffe auf dein Wort. 115 Weichet von mir, ihr Übeltäter! Ich will halten die Gebote meines Gottes. 116 Erhalte mich nach deinem Wort, dass ich lebe, und lass mich nicht zuschanden werden in meiner Hoffnung. 117 Stärke mich, dass ich gerettet werde, so will ich stets Freude haben an deinen Geboten. 118 Du verwirfst alle, die von deinen Geboten abirren; denn ihr Tun ist Lug und Trug. 119 Du schaffst alle Frevler auf Erden weg wie Schlacken, darum liebe ich deine Zeugnisse. 120 Ich fürchte mich vor dir, dass mir die Haut schaudert, und ich entsetze mich vor deinen Urteilen. 121 Ich übe Recht und Gerechtigkeit; übergib mich nicht denen, die mir Gewalt antun wollen. 122 Tritt ein für deinen Knecht und tröste ihn, dass mir die Stolzen nicht Gewalt antun! 123 Meine Augen sehnen sich nach deinem Heil und nach dem Wort deiner Gerechtigkeit. 124 Handle mit deinem Knechte nach deiner Gnade und lehre mich deine Gebote. 125 Ich bin dein Knecht: Unterweise mich, dass ich verstehe deine Zeugnisse. 126 Es ist Zeit, dass der HERR handelt; sie haben dein Gesetz zerbrochen. 127 Darum liebe ich deine Gebote mehr als Gold und feines Gold. 128 Darum halte ich alle deine Befehle für recht, ich hasse alle falschen Wege. 129 Deine Zeugnisse sind Wunderwerke; darum hält sie meine Seele. 130 Wenn dein Wort offenbar wird, so erleuchtet es und macht klug die Unverständigen. 131 Ich tue meinen Mund weit auf und lechze, denn mich verlangt nach deinen Geboten. 132 Wende dich zu mir und sei mir gnädig, wie du pflegst zu tun denen, die deinen Namen lieben. 133 Lass meinen Gang in deinem Wort fest sein und lass kein Unrecht über mich herrschen. 134 Erlöse mich von der Bedrückung durch Menschen, so will ich halten deine Befehle. 135 Lass dein Antlitz leuchten über deinen Knecht, und lehre mich deine Gebote. 136 Wasserbäche fließen aus meinen Augen, weil man dein Gesetz nicht hält. 137 HERR, du bist gerecht, und deine Urteile sind richtig. 138 Du hast deine Zeugnisse geboten in Gerechtigkeit und großer Treue. 139 Ich habe mich fast zu Tode geeifert, weil meine Widersacher deine Worte vergessen. 140 Dein Wort ist ganz durchläutert, und dein Knecht hat es lieb. 141 Ich bin gering und verachtet; ich vergesse aber nicht deine Befehle. 142 Deine Gerechtigkeit ist eine ewige Gerechtigkeit, und dein Gesetz ist Wahrheit. 143 Angst und Not haben mich getroffen; ich habe aber Freude an deinen Geboten. 144 Deine Zeugnisse sind gerecht in Ewigkeit; unterweise mich, so lebe ich. 145 Ich rufe von ganzem Herzen; erhöre mich, HERR; ich will deine Gebote halten. 146 Ich rufe zu dir, hilf mir, so will ich deine Zeugnisse halten. 147 Ich komme in der Frühe und rufe um Hilfe; auf dein Wort hoffe ich. 148 Ich wache auf, wenn’s noch Nacht ist, nachzusinnen über dein Wort. 149 Höre meine Stimme nach deiner Gnade; HERR, erquicke mich nach deinen Ordnungen. 150 Meine arglistigen Verfolger nahen; sie sind fern von deinem Gesetz. 151 HERR, du bist nahe, und alle deine Gebote sind Wahrheit. 152 Längst weiß ich aus deinen Zeugnissen, dass du sie für ewig gegründet hast. 153 Sieh doch mein Elend und errette mich; denn ich vergesse dein Gesetz nicht. 154 Führe meine Sache und erlöse mich; erquicke mich durch dein Wort. 155 Das Heil ist fern von den Gottlosen; denn sie achten deine Gebote nicht. 156 HERR, deine Barmherzigkeit ist groß; erquicke mich nach deinen Ordnungen. 157 Meiner Verfolger und Widersacher sind viele; ich weiche aber nicht von deinen Zeugnissen. 158 Ich sehe die Verächter und es tut mir wehe, dass sie dein Wort nicht halten. 159 Siehe, ich liebe deine Befehle; HERR, erquicke mich nach deiner Gnade. 160 Dein Wort ist nichts als Wahrheit, alle Ordnungen deiner Gerechtigkeit währen ewiglich. 161 Fürsten verfolgen mich ohne Grund; aber mein Herz fürchtet sich nur vor deinen Worten. 162 Ich freue mich über dein Wort wie einer, der große Beute macht. 163 Lügen bin ich feind, und sie sind mir ein Gräuel; aber dein Gesetz habe ich lieb. 164 Ich lobe dich des Tages siebenmal um deiner gerechten Ordnungen willen. 165 Großen Frieden haben, die dein Gesetz lieben; sie werden nicht straucheln. 166 HERR, ich warte auf dein Heil und tue nach deinen Geboten. 167 Meine Seele hält deine Zeugnisse und liebt sie sehr. 168 Ich halte deine Befehle und deine Zeugnisse; denn alle meine Wege liegen offen vor dir. 169 HERR, lass mein Klagen vor dich kommen; unterweise mich nach deinem Wort. 170 Lass mein Flehen vor dich kommen; errette mich nach deinem Wort. 171 Meine Lippen sollen dich loben; denn du lehrst mich deine Gebote. 172 Meine Zunge soll singen von deinem Wort; denn alle deine Gebote sind gerecht. 173 Lass deine Hand mir beistehen; denn ich habe erwählt deine Befehle. 174 HERR, mich verlangt nach deinem Heil, und an deinem Gesetz habe ich Freude. 175 Lass meine Seele leben, dass sie dich lobe, und deine Ordnungen mir helfen. 176 Ich bin wie ein verirrtes und verlorenes Schaf; suche deinen Knecht, denn ich vergesse deine Gebote nicht.