Psalm 107 | Český ekumenický překlad Hoffnung für alle

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Psalm 107 | Český ekumenický překlad

Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
Hoffnung für alle

Herr, du hast uns gerettet!

1 Dankt dem HERRN, denn er ist gut, und seine Gnade hört niemals auf! 2 Dies sollen alle bekennen, die der HERR erlöst hat. Ja, er hat sie aus der Gewalt ihrer Unterdrücker befreit 3 und aus fernen Ländern wieder zurückgebracht – aus Ost und West, aus Nord und Süd. 4 Manche irrten in der trostlosen Wüste umher und konnten keinen bewohnten Ort finden. 5 Hunger und Durst raubten ihnen alle Kraft, sie waren der Verzweiflung nahe. 6 In auswegloser Lage schrien sie zum HERRN, und er rettete sie aus ihrer Not. 7 Er half ihnen, den richtigen Weg zu finden, und führte sie zu einer bewohnten Stadt. 8 Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade und für seine Wunder, die er uns Menschen erleben lässt! 9 Denn er hat den Verdurstenden zu trinken gegeben, die Hungernden versorgte er mit reichlich Nahrung. 10 Andere lagen in der Finsternis gefangen und litten unter ihren schweren Fesseln. 11 Sie hatten missachtet, was Gott ihnen sagte, und die Weisungen des Höchsten in den Wind geschlagen. 12 Darum zerbrach er ihren Stolz durch Mühsal und Leid; sie lagen am Boden, und keiner half ihnen auf. 13 In auswegloser Lage schrien sie zum HERRN, und er rettete sie aus ihrer Not. 14 Er holte sie aus den finsteren Kerkern heraus und riss ihre Fesseln entzwei. 15 Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade und für seine Wunder, die er uns Menschen erleben lässt! 16 Denn er hat die gepanzerten Türen zerschmettert und die eisernen Riegel aufgebrochen. 17 Andere hatten leichtfertig gesündigt; wegen ihrer Verfehlungen siechten sie nun dahin. 18 Zuletzt ekelten sie sich vor jeder Speise und standen schon an der Schwelle des Todes. 19 In auswegloser Lage schrien sie zum HERRN, und er rettete sie aus ihrer Not. 20 Er sprach nur ein Wort, und sie wurden gesund. So bewahrte er sie vor dem sicheren Tod. 21 Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade und für seine Wunder, die er uns Menschen erleben lässt! 22 Aus Dank sollen sie ihm Opfergaben bringen und voll Freude von seinen Taten erzählen! 23 Wieder andere segelten aufs Meer hinaus, um mit ihren Schiffen Handel zu treiben. 24 Dort erlebten sie die Macht des HERRN, auf hoher See wurden sie Zeugen seiner Wunder. 25 Nur ein Wort von ihm – und ein Sturm peitschte das Meer. Wogen türmten sich auf, 26 warfen die Schiffe hoch in die Luft und stießen sie sogleich wieder in die Tiefe. Da verloren die Seeleute jede Hoffnung. 27 Sie wankten und taumelten wie Betrunkene, mit ihrer Weisheit waren sie am Ende. 28 In auswegloser Lage schrien sie zum HERRN, und er rettete sie aus ihrer Not. 29 Er bannte die tödliche Gefahr: Der Sturm legte sich, und die Wellen wurden ruhig. 30 Da jubelten sie, dass endlich Stille herrschte! Gott brachte sie in den sicheren Hafen, an das ersehnte Ziel. 31 Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade und für seine Wunder, die er uns Menschen erleben lässt! 32 Vor der ganzen Gemeinde sollen sie ihn rühmen und ihn loben vor dem Rat der führenden Männer. 33 Gott verwandelt wasserreiches Land in dürre Wüste, und wo vorher Quellen sprudelten, entstehen trostlose Steppen. 34 Fruchtbare Gebiete lässt er zur Salzwüste veröden, wenn die Bosheit der Bewohner dort überhandnimmt. 35 Doch er verwandelt auch dürres Land in eine Oase und lässt mitten in der Steppe Quellen aufbrechen. 36 Hungernde Menschen siedeln sich dort an und gründen Städte, um darin zu wohnen. 37 Sie bestellen die Felder, legen Weinberge an und bringen Jahr für Jahr eine reiche Ernte ein. 38 Gott segnet sie mit vielen Kindern und vergrößert ihre Viehherden immer mehr. 39 Doch wenn sie immer weniger werden, wenn sie gebeugt sind von Unglück und Leid, 40 dann macht Gott ihre Unterdrücker zum Gespött und lässt sie in der Wüste umherirren. 41 Die Hilflosen aber rettet er aus ihrem Elend und lässt ihre Familien wachsen wie große Herden. 42 Die aufrichtigen Menschen sehen es voll Freude, und alle niederträchtigen müssen verstummen. 43 Wer verständig ist, der soll immer wieder daran denken und erkennen, auf welch vielfache Weise der HERR seine Gnade zeigt!