1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.2Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. 3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. 12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. 13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. 14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. 15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, 20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení. 24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči. 29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, 34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. 49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!
Gute Nachricht Bibel 2018
Dank für Gottes Hilfe
1Von David, dem Vertrauten des HERRN. Er sang dieses Lied zum Dank dafür, dass der HERR ihn vor Saul und allen anderen Feinden gerettet hatte.2Damals sang er: Ich liebe dich, HERR, denn durch dich bin ich stark!3Du mein Fels, meine Burg, mein Retter, du mein Gott, meine sichere Zuflucht, mein Beschützer, mein starker Helfer, meine Festung auf steiler Höhe!4Wenn ich zu dir um Hilfe rufe, dann rettest du mich vor den Feinden. Ich preise dich, HERR!5Ich war gefangen in den Fesseln des Todes, vernichtende Fluten stürzten auf mich ein,6die Totenwelt hielt mich mit Schlingen fest, die Falle des Todes schlug über mir zu.7In meiner Verzweiflung schrie ich zum HERRN, zu ihm, meinem Gott, rief ich um Hilfe. Er hörte mich in seinem Tempel, mein Hilferuf drang durch bis an sein Ohr.8Da wankte und schwankte die Erde, da bebten die Fundamente der Berge, sie zitterten vor seinem Zorn.9Aus seiner Nase quoll dunkler Rauch, aus seinem Mund schossen helle Flammen und glühende Asche sprühte hervor.10Er neigte den Himmel tief auf die Erde und fuhr hernieder auf dunklen Wolken.11Er ritt auf einem geflügelten Kerub und schwebte herab auf den Flügeln des Sturms.12Er hüllte sich ein in Finsternis, in Regendunkel und schwarzes Gewölk.13Sein strahlender Glanz verscheuchte die Wolken mit Hagelschlägen und glühenden Steinen. Dann ließ er im Himmel den Donner grollen, laut dröhnte die Stimme des höchsten Gottes.15Er schoss seine Pfeile und verjagte meine Feinde; er schleuderte Blitze und stürzte sie in Schrecken.16Da zeigte sich der Grund des Meeres, das Fundament der Erde wurde sichtbar, als du, HERR, deinen Feinden drohtest und ihnen deinen Zorn zu spüren gabst.17Vom Himmel her griff seine Hand nach mir, sie fasste mich und zog mich aus der Flut,18entriss mich meinem mächtigen Feind, den überstarken Gegnern, die mich hassten.19Sie überfielen mich am Tag meines Unglücks, jedoch der HERR beschützte mich vor ihnen.20Rings um mich machte er es weit und frei. Er liebt mich, darum half er mir.21Der HERR hat mir meine Treue vergolten; er hat mir Gutes getan, denn meine Hände sind rein.22Stets ging ich die Wege, die er mir zeigte; nie habe ich mich durch Schuld von ihm entfernt.23Seine Anordnungen standen mir immer vor Augen und seine Befehle wies ich nie zurück.24Ich tat genau, was er von mir verlangte, und ging dem Unrecht immer aus dem Weg.25Ja, der HERR hat meine Treue vergolten; er sieht es, meine Hände sind rein.26Den Treuen, HERR, hältst du die Treue; für vollen Gehorsam gibst du volle Güte;27den Reinen zeigst du dich in reiner Klarheit; doch den Falschen begegnest du als Gegner.28Die Erniedrigten rettest du aus Unterdrückung, aber die Hochmütigen holst du vom hohen Ross.29Du lässt mein Lebenslicht strahlen, HERR. Du selbst, mein Gott, machst mir das Dunkel hell.30Mit dir, mein Gott, erstürme ich Schutzwälle, mit dir springe ich über Mauern.31Alles, was dieser Gott tut, ist vollkommen, was der HERR sagt, ist unzweifelhaft wahr. Wer in Gefahr ist und zu ihm flieht, findet bei ihm immer sicheren Schutz.32Kein anderer als der HERR ist Gott! Nur er, unser Gott, ist ein schützender Fels!33Er ist es, der mir Kraft zum Kämpfen gibt und einen geraden, gut gebahnten Weg.34Er macht meine Füße gazellenflink und standfest auf allen steilen Gipfeln.35Er bringt meinen Händen das Fechten bei und lehrt meine Arme, den Bogen zu spannen.36HERR, du bist mein Schutz und meine Hilfe, du hältst mich mit deiner mächtigen Hand; dass du mir nahe bist, macht mich stark.37Du hast den Weg vor mir frei gemacht, nun kann ich ohne Straucheln vorwärtsgehen.38Ich verfolgte meine Feinde, holte sie ein und ließ nicht ab, bis sie vernichtet waren.39Ich schlug sie zu Boden, sie kamen nicht mehr hoch, erschlagen fielen sie vor meine Füße.40Du gabst mir die Kraft für diesen Kampf, du brachtest die Feinde in meine Gewalt.41Sie mussten vor mir die Flucht ergreifen, alle, die mich hassten, konnte ich vernichten.42Sie schrien um Hilfe, doch da war kein Retter. Sie schrien zu dir, HERR, doch du gabst keine Antwort.43Ich zermalmte sie zu Staub, den der Wind aufwirbelt. Ich fegte sie weg wie den Straßenschmutz.44Du rettest mich vor rebellischen Leuten und machst mich zum Herrscher ganzer Völker. Mir unbekannte Stämme unterwerfen sich,45Ausländer kommen und kriechen vor mir, sie hören, was ich sage, und gehorchen sofort.46Sie haben keine Kraft mehr zum Widerstand, zitternd kommen sie hervor aus ihren Burgen.47Der HERR lebt! Ihn will ich preisen, meinen schützenden Fels! Gott, meinen Retter, will ich rühmen!48Er hat mich Rache nehmen lassen, er hat mir die Völker unterworfen49und mich vor zornigen Feinden gerettet. Er hat mir den Sieg gegeben über meine Gegner und mich ihren grausamen Händen entrissen.50Darum will ich dich preisen und deinen Ruhm besingen unter den Völkern.51Du schenkst deinem König große Siege, du erweist deinem Erwählten deine Güte. Das tust du für David und seine Söhne in allen kommenden Generationen.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.