4.Mose 9 | Český ekumenický překlad Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
4.Mose 9 | Český ekumenický překlad

— Řád pro slavnost beránka - Stanovení náhradního termínu pro ty, kdo se nemohou pro vnější překážky zúčastnit velikonočního hodu beránka v určený čas.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti v prvním měsíci, druhého roku po jejich vyjití z egyptské země: 2 „Ať Izraelci slaví ve stanovený čas hod beránka. 3 Budete jej slavit ve stanovený čas čtrnáctého dne tohoto měsíce navečer, budete jej slavit podle všech příslušných nařízení a směrnic.“ 4 I vyzval Mojžíš Izraelce, aby slavili hod beránka. 5 A slavili hod beránka prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer, na Sínajské poušti. Izraelci učinili všechno tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 6 Byli tu však muži, kteří se poskvrnili při mrtvém člověku a nemohli onoho dne hod beránka slavit. Proto předstoupili onoho dne ti muži před Mojžíše – a Árona – 7 a řekli mu: „My jsme se poskvrnili při mrtvém člověku. Proč máme být vyloučeni a nesmíme přinést dar Hospodinu ve stanovený čas spolu s ostatními Izraelci?“ 8 Mojžíš jim odpověděl: „Zůstaňte tu, dokud neuslyším, co vám přikáže Hospodin.“ 9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 10 „Mluv k Izraelcům: Když se někdo z vás nebo z vašich budoucích pokolení poskvrní při mrtvém anebo bude na daleké cestě, bude také slavit hod beránka Hospodinu. 11 Budou jej slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer. Budou ho jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. 12 Neponechají z něho nic do rána a nezlámou mu žádnou kost. Budou slavit hod beránka podle všech nařízení o něm. 13 Ale kdo by byl čistý a nebyl na cestě a zanedbá slavení hodu beránka, bude vyobcován ze svého lidu, protože nepřinesl Hospodinu dar ve stanovený čas. Takový člověk ponese následky svého hříchu. 14 Host, který s vámi bude pobývat, může slavit hod beránka Hospodinu, ale bude jej slavit podle nařízení o hodu beránka, jak je určeno. Stejné nařízení jako pro vás bude platit i pro hosta a domorodce v zemi.“

— Čas pro pochod a táboření - Pohyb nebo zastavení oblaku nad stanem setkávání je pro lid Hospodinovým rozkazem k dalšímu putování anebo k postavení tábora.

15 V den, kdy byl postaven příbytek, přikryl jej oblak a zahalil stan svědectví; od večera do rána se jevil nad příbytkem jako ohnivá zář. 16 Tak tomu bylo každodenně. Přikrýval jej oblak a v noci měl vzhled ohnivé záře. 17 Kdykoli se oblak od stanu vznesl, hned táhli Izraelci dál. Kde se oblak pozdržel, tam se Izraelci utábořili. 18 Na Hospodinův rozkaz táhli Izraelci dál a na Hospodinův rozkaz tábořili. Tábořili po celou dobu, pokud se zdržoval oblak nad příbytkem. 19 Když oblak setrvával nad příbytkem po mnoho dní, drželi Izraelci Hospodinovu stráž a netáhli dál. 20 Někdy však byl oblak nad příbytkem jen několik dní. Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. 21 Někdy tu byl oblak jen od večera do rána; když se oblak ráno vznesl, i oni táhli dál. Ať to bylo ve dne nebo v noci, jakmile se oblak vznesl, táhli dál. 22 Ať setrvával oblak nad příbytkem třeba dva dny nebo měsíc nebo rok, dokud nad ním setrvával, Izraelci tábořili a netáhli dál. Když se vznesl, táhli dál. 23 Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. Drželi Hospodinovu stráž na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.
Einheitsübersetzung 2016

Das Pessach vor dem Aufbruch und das Pessach im zweiten Monat

1 Im ersten Monat des zweiten Jahres nach ihrem Auszug aus Ägypten sprach der HERR in der Wüste Sinai zu Mose: 2 Die Israeliten sollen zur festgesetzten Zeit das Pessachfest feiern. 3 Am vierzehnten Tag dieses Monats sollt ihr es in der Abenddämmerung zur festgesetzten Zeit feiern. Entsprechend aller betreffenden Satzungen und Rechtsentscheide sollt ihr es feiern. 4 Da sagte Mose zu den Israeliten, sie sollten das Pessachfest feiern. 5 So feierten sie am vierzehnten Tag des ersten Monats in der Abenddämmerung das Pessachfest in der Wüste Sinai. Genauso, wie der HERR es Mose geboten hatte, machten es die Israeliten. 6 Es gab Männer, die unrein waren, weil sie einen toten Menschen berührt hatten, und die deshalb an jenem Tag das Pessachfest nicht feiern konnten. Die Männer kamen noch am selben Tag zu Mose und Aaron 7 und sagten zu ihm: Wir sind unrein, weil wir einen toten Menschen berührt haben. Warum soll es uns verwehrt sein, zur festgesetzten Zeit wie die anderen Israeliten dem HERRN unsere Opfergabe darzubringen? 8 Mose antwortete ihnen: Bleibt da; ich will hören, was euch der HERR gebietet. 9 Der HERR sprach zu Mose: 10 Sag den Israeliten: Wenn irgendeiner unrein wurde durch Berührung eines Toten oder auf einer weiten Reise ist, sei es unter euch oder in den kommenden Generationen, er aber das Pessach für den HERRN feiern will, 11 dann dürfen sie es im zweiten Monat am vierzehnten Tag in der Abenddämmerung feiern; zu ungesäuerten Broten und Bitterkräutern sollen sie es essen. 12 Sie sollen davon nichts bis zum nächsten Morgen übrig lassen und sollen an ihm keinen Knochen zerbrechen. Entsprechend der Pessachsatzung sollen sie es feiern. 13 Wer jedoch rein ist und sich nicht auf einer Reise befindet, es aber trotzdem unterlässt, das Pessachfest zu feiern, der soll aus seinen Stammesgenossen ausgemerzt werden, denn er hat dem HERRN seine Opfergabe nicht zur festgesetzten Zeit dargebracht; ein solcher Mensch muss die Folgen seiner Sünde tragen. 14 Wenn ein Fremder sich bei euch aufhält und das Pessachfest für den HERRN feiern will, dann soll er es nach der Pessachsatzung und ihren Rechtsentscheiden feiern. Für den Fremden und für den Einheimischen soll bei euch dieselbe Satzung gelten.

Unter Führung der Wolkensäule

15 An dem Tag, als man die Wohnung aufstellte, bedeckte die Wolke die Wohnung, das Zelt des Bundeszeugnisses. Am Abend war über der Wohnung etwas wie ein Feuerschein bis zum Morgen. 16 So war es die ganze Zeit: Die Wolke bedeckte sie und bei Nacht der Feuerschein. 17 Jedes Mal, wenn sich die Wolke über dem Zelt erhob, brachen die Israeliten daraufhin auf, und wo sich die Wolke niederließ, dort schlugen die Israeliten ihr Lager auf. 18 Auf Befehl des HERRN brachen die Israeliten auf und auf Befehl des HERRN schlugen sie ihr Lager auf. Solange die Wolke über der Wohnung lag, blieben sie im Lager. 19 Auch wenn die Wolke längere Zeit über der Wohnung verweilte, taten die Israeliten den Dienst des HERRN und brachen nicht auf. 20 Und wenn es vorkam, dass die Wolke nur wenige Tage über der Wohnung war, blieben sie auf Befehl des HERRN im Lager und brachen auf Befehl des HERRN auf. 21 Und wenn es vorkam, dass die Wolke nur vom Abend bis zum Morgen blieb und sich am Morgen erhob, dann brachen sie am nächsten Morgen auf. Ob es bei Tag oder bei Nacht war: Wenn die Wolke sich erhob, brachen sie auf. 22 Ob es zwei Tage dauerte oder einen Monat oder noch länger: Wenn die Wolke über der Wohnung anhielt und blieb, dann schlugen die Israeliten ihr Lager auf und brachen nicht auf; erst wenn sie sich erhob, brachen sie auf. 23 Auf Befehl des HERRN schlugen sie das Lager auf und auf Befehl des HERRN brachen sie auf. Sie taten den Dienst des HERRN gemäß dem durch Mose gegebenen Befehl des HERRN.