— Lévijská a útočištná města - Izraelské kmeny mají dát lévijcům do užívání čtyřicet osm měst; šest z nich budou města útočištná.
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu:2 „Vydej rozkaz Izraelcům, aby ze svého dědičného vlastnictví dali lévijcům města k obývání; též okolní pastviny náležející k městům dáte lévijcům.3 Budou tak mít pro sebe města k bydlení a jejich pastviny pro svůj dobytek, který je jejich jměním, i pro všechno své zvířectvo.4 Městské pastviny, jež dáte lévijcům, budou sahat od městské zdi do vzdálenosti jednoho tisíce loket dokola.5 Naměříte tedy vně za městem dva tisíce loket jako východní okraj, dva tisíce loket jako jižní okraj, dva tisíce loket jako západní okraj a dva tisíce loket jako severní okraj, takže město bude uprostřed. To budou mít za městské pastviny.6 Z měst, jež dáte lévijcům, bude šest měst útočištných, jež určíte k tomu, aby se tam mohl utéci ten, kdo zabil; k nim přidáte dalších dvaačtyřicet měst.7 Všech měst, jež dáte lévijcům, bude čtyřicet osm, i s pastvinami.8 Až budete z vlastnictví Izraelců dávat města, dáte více od těch, kdo mají víc, a méně od těch, kdo mají míň; každý dá lévijcům ze svých měst podle míry svého dědictví, kterého se mu dostalo.“ 9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:10 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země,11 vyberete si města, která budete mít za města útočištná. Tam se uteče ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně.12 Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil, nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí.13 Z měst, která dáte, budete mít šest měst jako útočiště.14 Tři města určíte v Zajordání a tři města v kenaanské zemi. Budou to útočištná města.15 Pro Izraelce i pro hosta a přistěhovalce mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby se tam utekl každý, kdo někoho zabil neúmyslně. 16 Jestliže však někdo udeří někoho železným předmětem, takže ten člověk zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.17 Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.18 Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.19 Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho.20 Jestliže někdo do někoho z nenávisti strčí nebo ve zlém úmyslu něco po někom hodí, takže zemře,21 nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile ho dopadne. 22 Jestliže však někdo nešťastnou náhodou bez nepřátelství do někoho strčí nebo bez zlého úmyslu na někoho shodí nějaký předmět23 nebo z nepozornosti na něj nechá padnout kámen, který může přivodit smrt, takže ten člověk zemře, přitom však mu nebyl nepřítelem a nechystal mu nic zlého,24 pospolitost rozhodne mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle těchto právních ustanovení.25 Tím pospolitost vyprostí toho, kdo zabil, z rukou krevního mstitele a umožní mu návrat do jeho útočištného města, kam se utekl. Zůstane v něm až do smrti velekněze, který byl pomazán svatým olejem.26 Jestliže však ten, kdo zabil, opustí území svého útočištného města, kam se utekl,27 a krevní mstitel ho najde mimo území jeho útočištného města a zabije ho, nebude na něm lpět krev.28 Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze; teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území.29 Toto vám bude právním nařízením pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. 30 Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho svědka.31 Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít.32 Nepřijmete výkupné, aby se někdo, kdo utekl do svého útočištného města, potom zase usadil v zemi před smrtí kněze.33 Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho, kdo krev prolil.34 Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, uprostřed níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele.“
Einheitsübersetzung 2016
Leviten- und Zufluchtstädte. Absichtlicher und unabsichtlicher Totschlag
1In den Steppen von Moab, am Jordan bei Jericho, sprach der HERR zu Mose:2Gebiete den Israeliten, sie sollen von ihrem vererbbaren Grundbesitz den Leviten einige Städte abgeben, in denen sie sich niederlassen können! Auch die ringsum zu den Städten gehörende Weidefläche sollt ihr den Leviten überlassen.3Die Städte sollen ihnen als Wohnsitz gehören und die dazugehörenden Weideflächen sollen ihrem Vieh, ihren Herden und allen ihren Tieren zur Verfügung stehen.4Die Weideflächen der Städte, die ihr den Leviten gebt, sollen ringsum von der Stadtmauer tausend Ellen nach außen reichen.*5Außerhalb der Stadt sollt ihr in östlicher Richtung zweitausend Ellen, in südlicher Richtung zweitausend Ellen, in westlicher Richtung zweitausend Ellen und in nördlicher Richtung zweitausend Ellen abmessen. Die Stadt soll also in der Mitte liegen. Das soll den Leviten als Weidefläche der Städte gehören.6Unter den Städten, die ihr ihnen abgebt, sollen sechs Asylstädte sein, die ihr als Zufluchtsorte für den bestimmt, der einen Menschen getötet hat. Außerdem sollt ihr ihnen weitere zweiundvierzig Städte geben.7Im Ganzen sind es achtundvierzig Städte samt ihren Weideflächen, die ihr den Leviten abgeben sollt.8Die Zahl der Städte, die ihr vom Grundbesitz der Israeliten abgebt, sollt ihr bei einem großen Stamm höher, bei einem kleinen niedriger ansetzen; jeder Stamm soll von seinen Städten den Leviten so viele abgeben, wie es der Größe seines eigenen Erbbesitzes entspricht.9Der HERR sprach zu Mose:10Rede zu den Israeliten und sag zu ihnen: Wenn ihr über den Jordan nach Kanaan zieht,11dann sollt ihr einige Städte bestimmen, die euch als Asylstädte dienen. Dorthin kann einer fliehen, der einen Menschen unabsichtlich erschlagen hat.12Die Städte sollen euch als Asyl vor dem Bluträcher dienen, sodass der, der getötet hat, nicht sterben muss, bevor er vor dem Gericht der Gemeinde stand.13Von den Städten, die ihr abgebt, sollen euch sechs als Asylstädte dienen.14Drei dieser Städte sollt ihr jenseits des Jordan und drei in Kanaan bestimmen; sie sollen Asylstädte sein.15Den Israeliten, auch den Fremden und den Beisassen bei euch, sollen diese sechs Städte als Asyl zur Verfügung stehen; dorthin kann jeder fliehen, der ohne Vorsatz einen Menschen erschlagen hat.16Wenn er ihn aber mit einem Eisengerät so geschlagen hat, dass er stirbt, ist er ein Mörder. Der Mörder hat den Tod verdient.17Wenn er ihn mit einem Stein in der Hand, der groß genug ist, jemanden zu töten, so geschlagen hat, dass er stirbt, ist er ein Mörder. Der Mörder hat den Tod verdient.18Auch wenn er ihn mit einem hölzernen Gegenstand, der geeignet ist, einen Menschen zu töten, so geschlagen hat, dass er stirbt, ist er ein Mörder. Der Mörder hat den Tod verdient.19Der Bluträcher darf den Mörder töten; sobald er ihn trifft, darf er ihn töten.20Wenn einer einen andern aus Hass stößt oder mit Vorsatz nach ihm wirft, sodass er stirbt,21oder wenn er ihn in feindlicher Absicht mit der Hand so schlägt, dass er stirbt, dann hat der, der zugeschlagen hat, den Tod verdient; er ist ein Mörder. Der Bluträcher darf den Mörder töten, sobald er ihn trifft.22Wenn aber einer einen andern aus Unachtsamkeit, ohne feindliche Absicht, gestoßen oder ohne Vorsatz irgendeinen Gegenstand auf ihn geworfen hat23oder wenn er, ohne ihn zu sehen, einen Stein, der einen Menschen töten kann, auf ihn fallen ließ, sodass er starb - vorausgesetzt, er war nicht sein Feind und suchte ihn auch nicht zu schädigen -,24dann soll die Gemeinde zwischen dem, der geschlagen hat, und dem Bluträcher nach diesen Rechtsentscheiden ein Urteil fällen.25Die Gemeinde soll den, der getötet hat, vor der Gewalt des Bluträchers retten und ihn in die Asylstadt, in die er geflohen war, zurückbringen. Er darf darin wohnen, bis der Hohepriester stirbt, den man mit heiligem Öl gesalbt hat.26Wenn der, der getötet hat, das Gebiet der Asylstadt verlässt, in die er geflohen ist,27und der Bluträcher ihn außerhalb des Gebietes seiner Asylstadt trifft, darf dieser den, der getötet hat, töten; dadurch entsteht ihm keine Blutschuld.28Denn der, der getötet hat, soll bis zum Tod des Hohepriesters in der Asylstadt bleiben; nach dem Tod des Hohepriesters kann er zu seinem Land und zu seinem Grundbesitz zurückkehren.29Das soll bei euch überall, wo ihr wohnt, von Generation zu Generation als Satzung und Rechtsentscheid gelten.30Wenn irgendjemand einen Menschen erschlägt, darf man den Mörder nur aufgrund von Zeugenaussagen töten; doch aufgrund der Aussage nur eines einzigen Zeugen darf man einen Menschen nicht töten.31Ihr sollt kein Sühnegeld annehmen für das Leben eines Mörders, der schuldig gesprochen und zum Tod verurteilt ist; denn er hat den Tod verdient.32Auch dürft ihr von einem, der in eine Asylstadt geflohen ist, kein Sühnegeld annehmen, sodass er vor dem Tod des Hohepriesters in die Heimat zurückkehren könnte.33Ihr dürft das Land, in dem ihr wohnt, nicht entweihen; denn Blut entweiht das Land und man kann dem Land für das auf ihm vergossene Blut keine Sühne erwirken, außer durch das Blut dessen, der es vergossen hat.34Verunreinigt nicht das Land, in dem ihr euch niedergelassen habt und in dessen Mitte ich wohne; denn ich, der HERR, wohne mitten unter den Israeliten.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.