Hiob 18 | Český ekumenický překlad Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Hiob 18 | Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ BILDADOVA - — Svévolník se sám chytí do sítě

1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy: 2 „Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči? Rozvažte to a pak budem mluvit. 3 Proč jsme ceněni jak dobytek, jsme snad nečistí ve vašich očích? 4 Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš, kvůli tobě má být opuštěna země, má se skála přemístit ze svého místa? 5 Avšak světlo svévolníka zhasne, plamen jeho ohně nezazáří, 6 světlo v jeho stanu ztemní, zhasne nad ním jeho kahan. 7 Těsno bude jeho rázným krokům, vlastní plány přivedou ho k pádu, 8 nohama se zaplete do sítě, prochází se po pletivu nad pastí, 9 za patu se chytí do osidla, zadrhne se kolem něho smyčka. 10 Na zemi je ukryt na něj provaz, nástraha na něho na pěšině.

— Obětí Knížete smrti

11 Ze všech stran ho přepadají hrůzy, ženou se mu v patách. 12 Ať vychrtne jeho síla, bědy ať mu připraví pád! 13 Ať po kusech sžírá jeho kůži, ať mu Kníže smrti pozře údy. 14 Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy. 15 V jeho stanu se zabydlí, co mu nepatřilo, po jeho příbytku bude roztroušena síra. 16 Zdola mu uschnou kořeny a svrchu mu uvadnou větve. 17 Jeho památka vymizí ze země, nezůstane po něm nikde jméno. 18 Vyženou ho ze světla do temnot, zapudí ho pryč ze světa. 19 Nezůstane mu nástupce a následník v jeho lidu, z místa, kde pobývá, nikdo nevyvázne. 20 Nad jeho dnem strnou děsem na západě, na východě se jich zmocní hrůza. 21 Tak to dopadne s příbytky bídáků, s místem, kde neznali Boha.“
Einheitsübersetzung 2016

ZWEITE REDE BILDADS

Selbstverteidigung Bildads

1 Da antwortete Bildad von Schuach und sprach: 2 Wann endlich macht ihr Schluss mit den Reden? / Nehmt Einsicht an, dann reden wir. 3 Warum sind wir wie Vieh geachtet, / gelten als unrein in euren Augen? 4 Du zerfleischt dich selbst in deinem Zorn. / Soll deinetwegen die Erde sich entvölkern, / der Fels von seiner Stelle rücken?

Schicksal des Frevlers

5 Ja, der Frevler Licht erlischt, / die Flamme seines Feuers strahlt nicht auf. 6 Das Licht in seinem Zelte wird finster, / seine Leuchte über ihm erlischt. 7 Eng werden seine gewaltigen Schritte, / sein eigener Plan bringt ihn zu Fall. 8 Denn mit seinen Füßen gerät er ins Netz / und über Flechtwerk schreitet er dahin. 9 Das Klappnetz packt ihn an der Ferse, / die Schlinge hält ihn fest. 10 Versteckt am Boden liegt sein Fangstrick, / die Falle für ihn auf dem Pfad. 11 Ringsum ängstigen ihn Schrecken / und scheuchen ihn auf Schritt und Tritt. 12 Hungrig nach ihm ist sein Unheil, / das Verderben steht bereit zu seinem Sturz. 13 Es frisst die Glieder seines Leibes, / seine Glieder frisst des Todes Erstgeborener. 14 Ausgerissen wird er aus seinem Zelt, aus seiner Zuversicht, / es treibt ihn fort zum König der Schrecken. 15 Ihm Fremdes wohnt in seinem Zelt, / Schwefel wird auf seinen Hof gestreut. 16 Von unten her verdorren seine Wurzeln, / von oben welken seine Zweige. 17 Sein Andenken schwindet von der Erde, / kein Name bleibt ihm weit und breit. 18 Sie stoßen ihn vom Licht in die Finsternis / und jagen ihn vom Erdkreis fort. 19 Kein Spross, kein Stamm bleibt ihm in seinem Volk, / am Ort seines Aufenthaltes keiner, der ihn überlebt. 20 Über seinen Tag schaudern die im Westen, / die im Osten packt das Grauen. 21 Ja, so geht es mit den Wohnungen des Frevlers, / mit dem Ort des Menschen, der Gott nicht kennt.