Josua 14 | Český ekumenický překlad Nya Levande Bibeln

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Josua 14 | Český ekumenický překlad

— Před rozdělením Předjordání - Přípravy k rozdělení země na západ od Jordánu. Káleb vznáší svoje požadavky.

1 Izraelci obdrželi v kenaanské zemi tyto dědičné podíly: přidělili jim je dědičně kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův, a představitelé rodů izraelských pokolení. 2 Dědičný podíl, a to pro devět a půl pokolení, jim byl přidělen losem, jak přikázal Hospodin skrze Mojžíše. 3 Mojžíš dal totiž dědičný podíl dvěma a půl pokolením v Zajordání. Lévijcům ovšem mezi nimi dědičný podíl nedal. 4 Zato Josefovci tvořili dvě pokolení, Manasesovo a Efrajimovo; a tak nedali lévijcům podíl v zemi, jen města k bydlení a pastviny pro jejich dobytek a stáda. 5 Jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak Izraelci učinili, když rozdělovali zemi. 6 Judovci přistoupili v Gilgálu k Jozuovi a Káleb, syn Kenazejce Jefuna, mu řekl: „Ty znáš rozhodnutí, o němž mluvil Hospodin v Kádeš-barneji k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mne a tebe. 7 Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, služebník Hospodinův, vyslal z Kádeš-barneje, abych jako zvěd prošel zemí, a já jsem mu podal zprávu podle nejlepšího svědomí. 8 Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu. 9 Onoho dne se zavázal Mojžíš přísahou: ‚Ano, země, na niž stoupla tvá noha, bude navěky patřit tobě a tvým synům jako dědičný podíl, neboť ses cele oddal Hospodinu, mému Bohu.‘ 10 Nuže hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak přislíbil. Čtyřicet pět let uplynulo od chvíle, co Hospodin takto promluvil k Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, je mi už osmdesát pět let. 11 Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel. 12 Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin. Slyšel jsi přece v onen den, že jsou tam Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podaří se mi podrobit si je, jak mluvil Hospodin.“ 13 Jozue mu požehnal a přidělil Chebrón jako dědičný podíl Kálebovi, synu Jefunovu. 14 Proto patří Chebrón až dodnes jako dědičný podíl Kálebovi, synu Kenazejce Jefuna, poněvadž se cele oddal Hospodinu, Bohu Izraele. 15 Předtím se Chebrón jmenoval Kirjat-arba (to je Město Arbovo); Arba byl největší člověk mezi Anákovci. A země žila v míru bez válek.
Nya Levande Bibeln

Landet väster om Jordan delas upp

1 Resten av det intagna landet tilldelades de återstående nio och en halv stammarna i Israel. Man beslutade om vilka områden de olika stammarna skulle ha genom att dra lott inför Herren, och Herren gjorde så att lotten föll på det sätt han önskade, medan prästen Eleasar, Josua och stamledarna övervakade lottkastningen. 3 Mose hade redan gett landområden åt de två och en halv stammarna på östra sidan Jordan. Josefs stam hade blivit två separata stammar, nämligen Manasses och Efraims, och leviterna fick inte något land alls, förutom städerna som de skulle bo i och de kringliggande betesmarkerna för deras boskap. 5 Delningen av landet skedde alltså helt enligt de direktiv som Mose hade fått av Herren. 6 Under ledning av Kaleb kom en delegation från Juda stam till Josua i Gilgal."Kommer du ihåg vad Herren sa till Mose om dig och mig, när vi var vid Kades-Barnea?" frågade Kaleb Josua. 7 "Då var jag fyrtio år, och Mose hade sänt oss från Kades-Barnea för att spionera på Kanaans land. Jag rapporterade vad jag ansåg vara sanning, 8 men våra bröder som var med oss skrämde folket så att de inte vågade gå in i löfteslandet. Eftersom jag hade följt Herren min Gud 9 sa Mose till mig: 'Den del av landet som du just nu varit i ska tillhöra dig och dina efterkommande för all framtid.' 10 Som du ser har Herren under de fyrtiofem år som gått och medan Israel vandrade omkring i öknen låtit mig få leva och vara frisk, och i dag är jag åttiofem år. 11 Jag är lika stark nu som jag var när Mose skickade oss ut på detta uppdrag, och jag kan fortfarande leda folket och strida lika bra som jag kunde då! 12 Ge mig nu bergsbygden, som Herren lovade mig. Du kommer väl ihåg att vi då träffade på anakiterna, som bodde där i befästa städer, men om Herren är med mig ska jag driva ut dem ur landet." 13 Josua välsignade då Kaleb och gav honom Hebron som arv, därför att han hade följt Herren, Israels Gud. 15 (Tidigare hade Hebron kallats Kirjat-Arba efter en stor hjälte bland anakiterna.)I landet rådde sedan fred.