1 Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. 2 Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. 3 Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno. 4 Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva. 5 Tůně propastné je zavalily, klesli do hlubin jak kámen. 6 Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle, tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele. 7 Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře. 8 Dechem tvého chřípí počaly se kupit vody, příboje zůstaly stát jako hráze, sesedly se tůně propastné v klín moře. 9 Nepřítel si řekl: ‚Pustím se za nimi, doženu je, rozdělím kořist, ukojím jimi svou duši, meč vytasím, podrobí si je má ruka.‘ 10 Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách. 11 Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy? 12 Vztáhl jsi pravici a země je pohltila. 13 Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, provázel jsi jej svou mocí ke své svaté nivě. 14 Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje. 15 Tehdy se zhrozili edómští pohlaváři, moábské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kenaanu propadli zmatku. 16 Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal. 17 Přivedeš a zasadíš je na hoře svého dědictví, kde jsi, Hospodine, připravil své sídlo k přebývání, kde tvé ruce, Panovníku, svatyni si přichystaly. 18 Hospodin kraluje navěky a navždy.“ 19 Když totiž faraónovi koně s jeho vozy a jízdou vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody. Ale Izraelci šli po suchu prostředkem moře. 20 Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji.21 A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.“
Putování pouští - PRVNÍ TĚŽKOSTI - Izraelci reptají, že se vody v Maře nedají pít. Hospodin zasáhne a vyzývá lid k poslušnosti.
22 Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu.23 Došli až do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Pojmenovali ji proto Mara (to je Hořká).24 Tu lid proti Mojžíšovi reptal: „Co budeme pít?“25 Mojžíš úpěl k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo. Když je hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu nařízení a právní ustanovení a podrobil jej tam zkoušce.26 Řekl: „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“ 27 Pak přišli do Élimu. Tam bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam při vodách se utábořili.
Nya Levande Bibeln
Moses och Mirjams sång till Herren
1Sedan sjöng Mose och Israels folk denna sång till Herren: "Jag vill sjunga till Herrens ära, för han har vunnit stora segrar. Han har kastat både häst och ryttare i havet.2Herren är min styrka, min sång och min frälsning. Han är min Gud, och jag vill prisa honom. Han är min fars Gud. Jag vill upphöja honom.3Herren är en kämpe, ja, Herren är hans namn.4Han har tillintetgjort Faraos vagnar och här och dränkt dem i havet. De ryktbara egyptiska krigsmännen dog i vågorna.5Vattenmassorna dränkte dem, de sjönk som stenar i djupet.6Din högra hand, Herre, har en väldig makt. Den krossar fienden.7I ditt höga majestät besegrar du alla dem som vänder sig mot dig. Du visar din vrede och den förtär dem, som elden bränner upp gräset.8Du blåste på vattnet och det delade sig! Vågorna reste sig som väldiga murar på var sida om vägen.9Fienden sa: 'Jag ska förfölja dem och hinna upp dem, jag ska dela bytet jag tar, jag ska ta hämnd på dem. Jag ska dra mitt svärd, min hand ska döda dem.'10Men Gud andades på dem, och havets vågor slog över dem. De sjönk som bly i de väldiga vågorna.11Vem är som du, Herre, bland alla gudar? Vem är så härlig och helig? Vem är så väldig i sin prakt? Vem gör under som du?12Du räckte ut din hand, och då svalde jorden dem.13I kärleksfull godhet har du lett det folk du befriade. Med din makt har du fört det till ditt heliga land.14Många folk hörde vad som hade hänt, och de uppfylldes av fruktan. Filisteernas invånare greps av ångest.15Edoms furstar blev förskräckta. Moabs mäktiga män darrade. Kanaans invånare smälte ner av fruktan.16Skräck och ångest har kommit över dem. Herre, tack vare din väldiga arm kommer de inte att anfalla oss. Ditt folk, som du har befriat, kan tryggt passera dem.17Du ska leda oss in i landet och plantera oss på ditt eget berg, på den plats du gjort till din hemvist, Herre - i den helgedom, Herre, som dina händer byggt.18Herren ska regera i all evighet.19Faraos hästar och ryttare och vagnar försökte följa efter genom havet. Men Herren lät murarna av vatten falla över dem, medan Israels folk vandrade genom havet på torr mark."20Profetissan Mirjam, Arons syster, ledde sedan de andra kvinnorna i en dans. De spelade på tamburiner21och Mirjam sjöng för dem:"Sjung till Herrens ära. Hästar och ryttare har han störtat i havet, och han har segrat med ära."
Bittert vatten
22Mose ledde Israels folk vidare från Röda havet, och de kom ut i öknen Sur och var där tre dagar utan vatten.23När de kom till Mara, kunde de inte dricka vattnet, för det var bittert. (Därför kallas platsen Mara, som betyder bittert.)24Folket vände sig då mot Mose: "Ska vi nu behöva dö av törst?" frågade de.25Mose bad då Herren om hjälp, och Herren visade honom på en bit trä. Mose slängde den i vattnet, och då gick det att dricka. Det var där Gud satte upp följande villkor för att pröva folket:26"Om ni vill lyssna till Herrens, er Guds, röst och lyda den och göra det som är rätt, så ska ni inte drabbas av någon av de sjukdomar jag lade på egyptierna, för jag är Herren, er läkare."27Sedan kom de till Elim, där det fanns tolv källor och sjuttio palmer, och där vid vattnet slog de läger.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.