ARAMEJSKÉ NEBEZPEČÍ - — Aramejský vpád odražen - Aramejský král Ben-hadad oblehl hlavní město izraelské, ale byl poražen.
1 Ben-hadad, král aramejský, shromáždil celé své vojsko. Bylo s ním dvaatřicet králů s koni a vozy. Vytáhl a oblehl Samaří a dobýval je.2 Poslal do města k Achabovi, králi izraelskému, posly3 se vzkazem: „Toto praví Ben-hadad: Mně patří tvé stříbro i tvé zlato; mně patří i tvé ženy i tví nejlepší synové.“4 Izraelský král odpověděl: „Jak poroučíš, králi, můj pane, jsem tvůj se vším, co mám.“5 Poslové přišli znovu a řekli: „Toto praví Ben-hadad: Poslal jsem k tobě se vzkazem: Vydej mi své stříbro i své zlato, své ženy i své syny.6 A proto zítra v tento čas pošlu k tobě své služebníky. Prohledají tvůj dům i domy tvých služebníků a všechno, co je žádoucí tvým očím, zabaví a vezmou.“ 7 Tu svolal izraelský král všechny starší země a řekl: „Uvažte prosím a pohleďte, jaké zlo ten člověk chystá! Poslal ke mně pro mé ženy i pro mé syny, pro mé stříbro i pro mé zlato a já jsem mu nic neodepřel.“8 Všichni starší i všechen lid mu řekli: „Neposlouchej ho a nepřivoluj mu.“9 Odpověděl tedy Ben-hadadovým poslům: „Řekněte králi, mému pánu: Všechno, kvůli čemu jsi k svému služebníku poslal poprvé, učiním, ale tuto věc učinit nemohu.“ Poslové odešli a vyřídili odpověď.10 Nato mu Ben-hadad vzkázal: „Ať se mnou bohové udělají, co chtějí, jestliže zbude ze Samaří tolik prachu, aby každý z lidu, který se mnou přitáhl, mohl jej nabrat do hrsti!“11 Izraelský král odpověděl: „Vyřiďte mu: Ať se nechlubí ten, kdo se opásává, jako ten, kdo pás odkládá!“12 Jak Ben-hadad to slovo uslyšel, právě totiž popíjel, on i králové, ve stanech, rozkázal svým služebníkům: „Nastupte!“ A nastoupili proti městu. 13 I přistoupil k izraelskému králi Achabovi jeden prorok a řekl: „Toto praví Hospodin: Vidíš celé toto veliké množství? Ještě dnes ti je dám do rukou a poznáš, že já jsem Hospodin.“14 Tu řekl Achab: „Skrze koho?“ On odvětil: „Toto praví Hospodin: Skrze družinu velitelů krajů.“ Otázal se: „Kdo svede bitvu?“ Prorok odvětil: „Ty!“15Achab dal nastoupit družině velitelů krajů: bylo jich dvě stě třicet dva. Po nich dal nastoupit veškerému lidu, všem Izraelcům; bylo jich sedm tisíc.16 Vytáhli v poledne. Ben-hadad ve stanech popíjel a opil se, on i dvaatřicet králů, kteří mu přišli na pomoc.17 Nejprve vytáhla družina velitelů krajů. Ben-hadad vyslal zvědy a ti mu oznámili, že muži vytáhli ze Samaří.18 Řekl: „Jestliže vyšli kvůli míru, zajměte je živé, a jestliže vyšli k bitvě, zajměte je také živé!“19 Z města vytáhli tito: družina velitelů krajů a za ní vojsko.20 Muž udeřil na muže a Aramejci se dali na útěk. Izrael je pronásledoval. Aramejský král Ben-hadad unikl na koni i s jízdou.21 Také izraelský král vytáhl a pobil koně, rozbil vozy a připravil Aramejcům zdrcující porážku. 22 I přistoupil k izraelskému králi prorok a řekl mu: „Jdi a vzchop se! Uvaž a pohleď, co učiníš, až proti tobě na přelomu roku vytáhne aramejský král.“
— Nový nápor Aramejců - Aramejci jsou znovu poraženi; Achab velkodušně daruje Ben-hadadovi život.
23 Aramejskému králi služebníci řekli: „Jejich Bůh je Bohem hor, proto nás přemohli. Ale budeme-li s nimi bojovat na rovině, jistě přemůžeme my je.24 Učiň tuto věc: Odvolej ty krále z jejich míst a na jejich místa dosaď místodržitele.25 A pořiď si vojsko, jako bylo to, co padlo, rovněž koně za koně a vozy za vozy, a budeme bojovat proti Izraelcům na rovině a jistě je přemůžeme.“ I uposlechl je a učinil tak. 26 Na přelomu roku vykonal Ben-hadad přehlídku Aramejců a vytáhl k Afeku do boje s Izraelem.27 Také Izraelci vykonali přehlídku, opatřili si potravu a vytáhli proti nim. Izraelci se před nimi utábořili jako dva houfy koz, kdežto Aramejci zaplavili zemi.28 Tu přistoupil muž Boží a řekl izraelskému králi: „Toto praví Hospodin: Protože Aramejci řekli: ‚Hospodin je Bohem hor, a nikoli Bohem dolin,‘ dám celý tento veliký hlučící dav do tvých rukou a poznáte, že já jsem Hospodin.“29 I tábořili jedni proti druhým sedm dní. Sedmého dne došlo k boji a Izraelci Aramejce pobili, sto tisíc pěšáků v jednom dni.30 Zbylí utíkali směrem k Afeku. U města se zřítily hradby na dvacet sedm tisíc zbylých mužů. Ben-hadad utekl, dostal se do města a skryl se v nejzazším pokojíku. 31 Jeho služebníci mu řekli: „Slyšeli jsme, že králové izraelského domu jsou králové milosrdní. Vložme si na bedra žíněné roucho a na hlavu provaz a vyjděme k izraelskému králi, snad tě zachová při životě.“32 Opásali si tedy bedra žíněným rouchem a na hlavu si vložili provaz. Přišli k izraelskému králi a řekli: „Tvůj služebník Ben-hadad vzkazuje: ‚Zachovej mě při životě.‘“ Achab se tázal: „Je ještě živ? Je to můj bratr!“33 Ti muži to pochopili jako příznivé znamení od něho a rychle řekli: „Ovšem, Ben-hadad je tvůj bratr!“ Achab jim řekl: „Jděte a přiveďte ho.“ Ben-hadad k němu vyšel a on ho vzal k sobě do vozu.34 Ben-hadad mu řekl: „Města, která můj otec vzal tvému otci, vrátím. Také si můžeš zřídit ulice v Damašku, jako si je zřídil můj otec v Samaří.“ „A já,“ řekl Achab, „na základě této smlouvy tě propustím.“ Uzavřel s ním smlouvu a propustil ho. 35 Jeden muž z prorockých žáků řekl na Hospodinovo slovo svému druhovi: „Zbij mě!“ Ale ten muž ho odmítl zbít.36 I řekl mu: „Protože jsi neuposlechl Hospodinova hlasu, hle, až půjdeš ode mne, zadáví tě lev.“ Když od něho odešel, přepadl ho lev a zadávil ho.37Prorok vyhledal jiného muže a řekl mu: „Zbij mě!“ Ten muž ho důkladně zbil a zranil.38 Prorok šel a postavil se králi do cesty. Aby ho nepoznali, zakryl si oči páskou.39 Když jel král mimo, vykřikl na něho: „Tvůj služebník vyšel do boje. Vtom kdosi vybočil, přivedl ke mně muže a řekl: ‚Tohoto muže hlídej; ztratí-li se, dáš svůj život za jeho život nebo zaplatíš talent stříbra.‘40 Ač tvůj služebník dělal to i ono, zajatec zmizel.“ Izraelský král mu řekl: „Vynesl jsi rozsudek sám nad sebou.“41 Tu prorok rychle sňal pásku z očí a izraelský král poznal, že je to jeden z proroků.42 Řekl králi: „Toto praví Hospodin: Protože jsi propustil muže propadlého klatbě, dáš svůj život za jeho život a svůj lid za jeho lid.“43 Nato odjel izraelský král do svého domu rozmrzelý a podrážděný. Tak přijel do Samaří.
Nya Levande Bibeln
Herren låter Israel besegra Aram
1Ben-Hadad, kungen i Aram, mobiliserade hela sin armé, och tillsammans med trettiotvå andra kungar och deras hästar och vagnar belägrade han den israelitiska huvudstaden Samaria.2Han sände ett meddelande till kung Ahab inne i staden: "Ditt silver och guld är mitt, liksom dina skönaste hustrur och vackraste barn!"4"Ja, min kung, allt jag har är ditt!" svarade Ahab.5Snart kom Ben-Hadads sändebud tillbaka med ett nytt meddelande som löd: "Du ska inte bara ge mig ditt silver och guld och dina hustrur och barn, utan så här dags i morgon skickar jag mina män för att leta igenom ditt palats och dina tjänstemäns hus, och de kommer att ta allt det som ni sätter värde på!"7Då sammankallade Ahab sina rådgivare. "Hör här vad den här mannen gör", klagade han inför dem. "Han ställer till bråk, trots att jag redan har lovat honom att få mina hustrur och barn och mitt silver och guld, ja, allt det som han först bad om."8"Lyssna inte mer på honom", var deras svar.9Ahab lät alltså meddela Ben-Hadad genom sändebuden: "Jag ska ge dig allt det du begärde första gången, men dina män får inte söka igenom palatset och husen här i staden."10Sändebuden återvände snart med ett nytt meddelande till Ahab: "Måtte gudarna straffa mig, om jag inte förvandlar Samaria till en grushög!"11"Man ska inte ropa hej förrän man är över bäcken!" svarade då Israels kung.12Detta svar nådde Ben-Hadad och de andra kungarna, när de satt och drack i sina tält."Gör er redo för anfall!" befallde Ben-Hadad sina officerare, och de skyndade sig att lyda honom.13Då kom en profet och sökte upp kung Ahab och gav honom följande budskap från Herren: "Ser du alla dessa fientliga trupper? Jag ska låta dig besegra dem i dag. Då kanske du äntligen kan förstå att jag är Herren.14"Men hur ska det gå till?" frågade Ahab."Herren säger: 'Genom de unga officerarna i provinserna' ", svarade profeten."Vem ska börja anfallet?" frågade Ahab."Det ska du göra", svarade profeten.15Ahab mönstrade de unga officerarna från provinserna, 232 stycken. Armén bestod av 7.000 man.16Mitt på dagen, medan Ben-Hadad och hans trettiotvå allierade höll på att dricka sig berusade i sina tält, marscherade de unga officerarna ut först av alla.17Ben-Hadads spejare fick bråttom att meddela kungen att trupper var i antågande.18"Ta dem levande, vare sig de kommer för att begära fred eller för att strida", befallde Ben-Hadad.19Men nu hade hela Ahabs armé gått till anfall,20och alla lyckades vinna i striderna man mot man mot arameerna. Plötsligt greps hela den arameiska armén av panik och flydde. Israeliterna förföljde dem, men kung Ben-Hadad och några andra lyckades komma undan till häst.21Men den stora mängden hästar och vagnar tog man som byte, och många arameer fick sätta livet till i striden.22Efter slaget gick profeten fram till kung Ahab och uppmanade honom att till våren förstärka sina positioner och förbereda sig för ett nytt anfall från Aram.23Efter nederlaget kom nämligen Ben-Hadads officerare fram till honom och sa: "Israels Gud är en bergsgud, och det är anledningen till att de vann. Men vi kan mycket lätt besegra dem nere på slätten.24Ersätt kungarna med officerare nästa gång,25och skaffa dig en ny armé lika stor som den du har förlorat. Låt oss få samma antal hästar, vagnar och soldater, och sedan ska vi strida mot dem på slätten! Det finns inte minsta tvivel om att vi då ska besegra dem."Kung Ben-Hadad gjorde precis som de föreslagit.26Året därpå mobiliserade han sin armé och marscherade ut mot Israel igen, den här gången vid Afek.27Israel mönstrade också sin armé, ordnade med underhållsförband och var beredda. Men den israelitiska armén såg ut som ett par små gethjordar i jämförelse med den stora arameiska armén, som täckte hela landskapet.28Då kom profeten till kungen i Israel med ett budskap från Herren: "Arameerna påstår att Herren är en bergsgud och inte en gud över slätten. Därför ska jag hjälpa dig att besegra den här stora armén också, och du ska då förstå att jag verkligen är Herren."29De två arméerna låg i ställning mitt emot varandra i sju dagar, men på den sjunde dagen började striden. Israeliterna dödade 100.000 arameiska fotsoldater första dagen.30De övriga flydde till staden Afek och tog betäckning bakom dess stadsmur, men murarna föll över dem och dödade ytterligare 27.000 man. Ben-Hadad flydde in i staden och gömde sig i det inre rummet i ett av husen.31"Ers Majestät!" sa hans officerare till honom. "Vi har hört att Israels kungar är mycket barmhärtiga. Om vi klär oss i säcktyg och binder rep runt våra huvuden och sedan går ut till kung Ahab, så kanske han låter dig leva."32De gick så till Israels kung och sa: "Din tjänare Ben-Hadad ber dig: 'Låt mig få leva!' ""Jaså, lever min bror fortfarande?" sa Israels kung.33Männen var snabba att ta fasta på de orden och skyndade sig att tillägga: "Ja, din bror Ben-Hadad!""Gå och hämta honom!" sa kungen till dem. De gjorde så, och när Ben-Hadad kom bjöd Ahab honom att sitta upp i vagnen.34"Jag ska lämna tillbaka de städer som min far tog från din far", sa Ben-Hadad till Ahab, "och du kan upprätta handelskvarter i Damaskus, precis som min far gjorde i Samaria.""I utbyte mot detta avtal är du fri", sa Ahab. De avslutade förhandlingarna och Ben-Hadad fick gå.
En profet fördömer kung Ahab
35Under tiden uppmanade Herren en av profeterna att säga till en av männen: "Såra mig med ditt svärd!" Men mannen vägrade göra det.36"Därför att du har vägrat att lyda Herrens röst, ska ett lejon döda dig så fort du lämnar mig", sa profeten till honom. Och mycket riktigt: när han vände sig för att gå därifrån, rusade ett lejon fram och dödade honom.37Då vände sig profeten till en annan soldat och bad honom: "Såra mig med ditt svärd." Mannen lydde och sårade honom.38Profeten väntade sedan på kungen vid sidan av vägen, men han hade sin huvudbindel långt ner i pannan för att dölja vem han var.39När kungen passerade, ropade profeten till honom: "Ers Majestät, jag har varit med i striden. En man kom till mig med en fånge och sa: 'Vakta den här mannen. Om han flyr så måste du dö,40eller betala mig en talent i silver.' Men när jag hade uppmärksamheten riktad åt ett annat håll flydde fången!""Det är ditt eget fel", svarade kungen. "Du får väl betala."41Då slet profeten bort bindeln från sina ögon, och kungen kände igen honom som en av profeterna.42"Herren säger: 'Därför att du har räddat en man som jag har dömt att dö, så måste du dö i hans ställe, och ditt folk ska utrotas i stället för hans' ", sa profeten till honom.43Kungen for då hem, och han var både arg och sur när han kom till Samaria.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.