1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.
Nya Levande Bibeln
En betryckt ung mans bön
1En bön när jag hade stora problem. Herre, hör min bön! Lyssna till mitt rop om hjälp!3Vänd dig inte bort från mig när olycka har drabbat mig. Lyssna och svara mig med detsamma,4för mina dagar försvinner som rök. Min hälsa vacklar, och febern bränner i min kropp. Mat smakar mig inte längre och jag har förlorat aptiten.6Jag har magrat. Jag är bara skinn och ben och jag jämrar mig högt.7Jag är som en gam långt ute i vildmarken, som en ensam uggla i öknen.8Jag ligger vaken och kan inte sova, ja, jag är lika ensam som en sparv som sitter övergiven på taket.9Mina fiender jagar mig dag efter dag. De svär över mig.10Därför att du är arg på mig måste jag äta aska i stället för bröd. Jag gråter ständigt och mina tårar blandar sig med det jag dricker. Du har stött bort mig.12Mitt liv försvinner lika hastigt som kvällens skuggor. Jag vissnar som gräset.13Men du, Herre, är kungars kung, och din berömmelse kommer att bestå i alla tider.14Jag vet att du ska gripa in och visa barmhärtighet mot Jerusalem. Nu är det dags att visa medlidande med staden. Nu är den tiden inne.15Ditt folk älskar till och med varje sten i stadens murar, trots att de ligger i ruiner.16Men Herren ska bygga upp dem på nytt för att visa hur stor han är. Då kommer folken att frukta honom och kungarna på jorden ska erkänna hans makt.18Han ska lyssna till de hjälplösas böner och till allt vad de ber om.19Jag skriver ner detta för att kommande generationer också ska kunna prisa Herren för allt han har gjort, ja, så att de som ännu inte är födda ska kunna prisa Herren.20Säg till dem att Gud från sitt tempel i himlen såg ner till oss här på jorden.21Han hörde folkets klagan, och de som var dödsdömda befriade han.22Därför ska folk från hela världen samlas i Jerusalem för att prisa honom. I hela staden kommer man då att sjunga lovsånger, och många folk och folkslag kommer för att tjäna honom.24Han har gjort mig kraftlös trots att jag är i mina bästa år. Han har gjort mig gammal i förtid.25Därför ropar jag till honom: Gud, du som lever i evighet! Låt mig inte dö nu när jag är ung.26Gud, för länge sedan lade du jordens grund och skapade himlen med dina händer.27Allt detta ska försvinna, men du består i evighet. Ja, allt kommer att falla sönder som gamla utslitna kläder, som du kastar bort och byter ut mot nya.28Men själv blir du aldrig gammal. Du lever i evighet, och dina år tar aldrig slut.29Dina tjänares barn ska tryggt leva vidare, generation efter generation, och du ska beskydda dem.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.