Sprüche 9 | Český ekumenický překlad

— Moudrost a Hloupost

1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.

2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.

3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:

4 „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:

5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,

6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“

7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!

8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.

9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.

10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.

12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.

13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.

14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,

15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:

16 „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:

17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“

18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

© 2001 Česká biblická společnost

Bible Kralická

1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

Public Domain