1Men Gud glemte ikke Noa og dyrene i arken. Han standsede vandstrømmen fra jordens indre og lukkede himlens sluser, så styrtregnen holdt op. Samtidig sendte han en vind, så vandet begyndte at synke.3Vandet sank lidt efter lidt, og efter at arken i 150 dage havde været prisgivet vandmasserne,4gik den på grund i Ararats bjerge. Det skete den 17. dag i den syvende måned.5Vandet fortsatte langsomt med at synke. Først i den tiende måned kom bjergtinderne til syne.6Noa ventede i endnu 40 dage. Derefter åbnede han en luge7og sendte en ravn af sted. Ravnen kom ikke tilbage, men fløj omkring, indtil vandet var borte fra jorden.8Derefter sendte Noa en due af sted for at se, om den kunne finde tørt land,9men duen fandt ingen steder at lande. Vandet stod endnu for højt, så den vendte tilbage til arken. Noa rakte hånden ud og tog duen ind igen.10Syv dage senere sendte Noa duen af sted for anden gang,11og denne gang vendte den tilbage ved aftenstid med et frisk olivenblad i næbbet. Så var Noa klar over, at jorden var ved at blive tør.12En uge senere sendte han duen af sted igen, og denne gang vendte den ikke tilbage.13På den første dag i den første måned i det år, Noa fyldte 601 år, fjernede han noget af arkens tag og så, at det meste af vandet var væk.14Men først to måneder senere var jorden tilstrækkelig tør, så de kunne gå ud.15Så sagde Gud til Noa:16„Gå ud af arken med din kone, dine sønner og deres koner17og tag alle fuglene og dyrene med dig, så de kan formere sig og sprede sig over jorden.”18Noa forlod da arken sammen med sin kone, sine sønner og deres koner.19Og alle dyrene forlod arken parvis.20Derpå byggede Noa et alter og ofrede nogle af de rene* dyr og fugle til Herren.21Brændofferet behagede Herren, og han sagde til sig selv: „Jeg vil aldrig mere forbande jorden på grund af menneskene, selvom deres tanker er onde fra ungdommen af. Jeg vil aldrig mere udslette alt liv på jorden.22Så længe jorden står, skal forår og efterår, kulde og varme, sommer og vinter, dag og nat ikke ophøre.”
Český ekumenický překlad
ODPOČINUTÍ - — Obnova země - Bůh spoutává rozběsněné vodstvo a oznamuje Noemu, že soud nad porušeným stvořením skončil.
1 Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.2 Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.3 Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,4 takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.5 A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.6 Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,7 a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.8 Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.9 Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.10 Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.11 A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.12 Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.13 Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.
— Nový počátek - Bůh vyvádí Noeho z archy, přijímá oběť a zabezpečuje život na zemi.
15 I promluvil Bůh k Noemu:16 „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.17 Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“18 Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.19 Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.20 Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. 22 Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.