1Herren velsignede Sara, som han havde lovet:2Hun blev gravid og fødte Abraham en søn i hans alderdom—på det tidspunkt, som Gud havde sagt.3Abraham kaldte sin søn Isak.4På ugedagen* efter fødslen omskar Abraham sin søn Isak, sådan som Gud havde pålagt ham.5Abraham var på det tidspunkt 100 år gammel.6Ved den lejlighed sagde Sara: „Gud har fået mig til at le! Og alle, som hører om det her, vil le sammen med mig.7Hvem turde sige til Abraham, at jeg kunne få et barn? Men nu har jeg født ham et barn i hans alderdom.”
Hagar og Ishmael sendes væk
8Drengen voksede til og blev vænnet fra. I den anledning holdt Abraham en stor fest.9Men da Sara opdagede, at Ishmael drillede hendes søn Isak,10sagde hun til Abraham: „Jag den slavekvinde og hendes søn bort, for slavekvindens søn skal ikke have del i arven sammen med min søn, Isak.”11Det blev Abraham meget oprørt over, for Ishmael var trods alt også hans søn.12Men Gud sagde til Abraham: „Vær ikke bekymret for slavekvinden og hendes søn. Gør som Sara siger! For det er gennem Isak, din slægt skal opbygges.13Men jeg vil også gøre slavekvindens søn til et stort folk, fordi han er din søn.”14Tidligt næste morgen kom Abraham med en pose mad og en skindsæk med vand til Hagar og drengen. Han anbragte provianten på hendes skulder og sendte dem af sted. De vandrede rundt på lykke og fromme i Be’ershebas ørken.15Da vandbeholdningen slap op, efterlod hun drengen udmattet i skyggen af en busk.16Så gik hun omkring hundrede meter væk og satte sig ned. „Jeg kan ikke holde ud at se ham dø,” sagde hun og brast i gråd.17Men Gud hørte drengens klynken, og Herrens engel råbte fra Himlen: „Hagar, hvad er der i vejen? Du skal ikke være bange! Gud har hørt drengens klynken, dér hvor han ligger.18Gå hen og hjælp ham op og trøst ham. Hans efterkommere skal blive et stort folk.”19I det samme åbnede Gud hendes øjne, så hun fik øje på en kilde med vand. Hun fyldte straks vandsækken og gav drengen noget at drikke.20Gud velsignede drengen. Han voksede op i Parans ørken og blev en dygtig bueskytte. Hans mor fandt en pige til ham fra Egypten, som han giftede sig med.
En pagt mellem Abraham og Abimelek
22Omkring den tid blev Abraham opsøgt af kong Abimelek og hans hærfører Pikol. „Der er ingen tvivl om, at Gud er med dig i alt, hvad du foretager dig,” sagde Abimelek.23„Jeg vil derfor bede dig sværge i Guds navn, at du aldrig vil handle forræderisk imod mig eller mine børn eller børnebørn. Jeg har været loyal over for dig, så sværg nu på, at du altid vil være loyal over for mig og mit land, hvor du bor som gæst.”24„Det sværger jeg på!” svarede Abraham.25Men derefter beklagede han sig over, at Abimeleks folk med vold havde tilranet sig en af hans brønde.26Dertil svarede Abimelek: „Det havde jeg ingen anelse om! Siden jeg ikke har hørt om det før, ved jeg ikke, hvem der er ansvarlig i den sag. Hvorfor har du ikke sagt det til mig noget før?”27Derpå gav Abraham kong Abimelek nogle får og køer som tegn på den pagt, han indgik med ham.28Men da Abraham satte yderligere syv lam til side,29spurgte Abimelek: „Hvad vil du gøre med dem?”30„De syv lam er en særlig gave—og en offentlig bekræftelse på, at brønden tilhører mig,” svarede Abraham.31Fra da af kaldte man brønden Be’ersheba,* for det var der, de indgik deres pagt.32Efter at pagten var indgået, vendte Abimelek og hans hærfører Pikol tilbage til filistrenes land.33Men Abraham plantede en tamarisk ved pagtsbrønden, og tilbad Herren, den evige Gud, på det sted.34Abraham boede som fremmed i filistrenes land i lang tid.
Český ekumenický překlad
PO NAROZENÍ SYNA A DĚDICE - — Syn pravý a nepravý - Zaslíbený syn se konečně narodí. Nepravý syn je z dědictví vyloučen.
1 Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil.2 Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl.3 Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.4 Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal.5 Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil.6 Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“7 A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár.“ 8 Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody.9 Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač.10 Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“11 Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna.12 Bůh však Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka.13 Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem.“ 14 Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi.15 Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem.16 Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se. 17 Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.18 Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“19 Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.20 A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem.21 Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.
— Smlouva s abímelekem - Pohanský král stojí o praotcovu přízeň. Abraham smlouvou zabezpečuje jižní hranici zaslíbené země.
22 V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš.23 Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host.“24 Abraham tedy řekl: „Jsem hotov přísahat.“25 Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili.26 Abímelek na to odvětil: „Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel.“27 I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu.28 Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť.29 Tu se abímelek Abrahama otázal: „Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?“30 A on řekl: „Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já.“31 Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali.32 Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země.33 A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.34 Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.