Johannes 13 | Bible Kralická
1Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.2A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)3Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,4Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.5Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.6Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?7Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.8Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.9Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.10Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.11Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.12Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?13Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.14Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.15Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.16Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.17Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.18Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.19Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.20Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.21A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.22Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.23Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.24Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?25A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?26Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.27A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.28Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.29Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.30A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.31Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.32A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.33Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.34Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.35Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.36Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.37Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.38Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.
La Parola è Vita
Gesù lava i piedi ai discepoli
1Quella sera, vigilia di Pasqua, Gesù sapeva che ormai per lui era giunto il momento di lasciare questo mondo e di tornare al Padre. Dopo aver tanto amato i suoi discepoli, ancora una volta volle dare una prova del suo grande amore.2Il diavolo aveva già suggerito a Giuda Iscariota, figlio di Simone, di tradire Gesù. Quella era la notte giusta!3Gesù ben sapeva che il Padre gli aveva dato tutto, che era venuto da Dio e che a lui sarebbe ritornato.4Ad un certo punto, durante la cena, si alzò da tavola, si tolse il mantello, si aggiustò un asciugamano attorno ai fianchi,5versò dellʼacqua in una bacinella e cominciò a lavare i piedi ai discepoli e ad asciugarli con lʼasciugamano che aveva davanti.6Quando arrivò a Simon Pietro, questi gli disse: «Maestro, non credo ai miei occhi, tu vuoi lavare i piedi a me?!»7Gesù rispose: «Tu non sai ancora perché lo faccio, ma un giorno lo capirai!»8«No», protestò Pietro, «tu non devi lavarmi i piedi mai!» «Se non lo faccio, non sarai dei miei», replicò Gesù.9«Se le cose stanno così, allora lavami anche le mani e la testa, non soltanto i piedi!» esclamò Simon Pietro.10Gesù rispose: «Chi è già lavato, deve lavarsi soltanto i piedi per essere completamente pulito. Ora anche voi siete puliti, ma non tutti!»11Gesù, infatti, sapeva già chi lo avrebbe tradito. Per questo aveva detto: «Non siete tutti puliti».12Dopo aver lavato i piedi ai discepoli, Gesù si rimise il mantello, si sedette di nuovo a tavola, poi chiese: «Capite ciò che ho fatto?13Voi mi chiamate Maestro e Signore, e fate bene, perché è vero.14Dunque se io, Signore e Maestro, ho lavato i piedi a voi, anche voi dovete lavarveli a vicenda.15Vi ho dato un esempio da seguire: fate altrettanto.16Un servo non è più importante del suo padrone, né un fattorino di chi lo ha mandato.17Voi sapete dunque queste cose, ora mettetele in pratica! È questa la strada per ricevere benedizioni!18Io non parlo per tutti voi, infatti, conosco bene quelli che ho scelto. Ma deve avvenire ciò che dicono le Scritture: “Perfino il mio migliore amico, quello con cui condividevo il mio cibo, mi si è rivoltato contro”.19Ve lo dico in anticipo così, quando questo accadrà, crederete che io sono (il Cristo).20Vi assicuro che chi accoglie il mio messaggio, accoglie me. E accogliere me significa accogliere il Padre, che mi ha mandato».
«Uno di voi mi tradirà»
21A questo punto Gesù, profondamente angosciato, ripeté: «Proprio così: uno di voi mi tradirà».22I discepoli si guardarono lʼun lʼaltro: di chi stava parlando?23Uno di loro, il discepolo che Gesù amava, era vicino a Lui a tavola.24Simon Pietro gli fece cenno di chiedere di chi stesse parlando.25Ed egli girandosi verso Gesù gli chiese: «Signore, chi è?»26«È quello a cui darò un pezzetto di pane inzuppato», rispose Gesù. Poi prese un pezzetto di pane, lo intinse nel piatto e lo diede a Giuda, figlio di Simone Iscariota.27Non appena Giuda lʼebbe mangiato, Satana entrò in lui. Allora Gesù gli disse: «Svelto, fai quello che devi fare!»28Nessuno dei commensali capì il significato di quelle parole.29Alcuni pensarono che, siccome Giuda teneva la cassa, Gesù gli dicesse di andare a pagare qualche conto o di dare del denaro ai poveri.30Giuda sʼallontanò immediatamente e scomparve nella notte.31Uscito il traditore, Gesù disse: «È così che è stato glorificato il Cristo, e per mezzo suo Dio stesso è stato glorificato.32Ben presto il Signore mi darà la sua stessa gloria.33Figli miei, mi rimane ben poco tempo per stare con voi, prima di andarmene e lasciarvi! Allora, anche se mi cercherete, non potrete venire con me, proprio come dissi ai capi giudei.34Ora vi do un nuovo comandamento: amatevi a vicenda, amatevi come io vi amo.35Il profondo amore che vi legherà, proverà al mondo che siete miei discepoli».36Simon Pietro gli chiese: «Signore, dove vai?» E Gesù rispose: «Non puoi venire con me per ora; ma più tardi mi seguirai».37«Ma perché non posso seguirti adesso?» insistette Pietro. «Sono pronto a morire per te!»38«Davvero?!» osservò Gesù. «No, Pietro, prima che il gallo canti, mi avrai già rinnegato tre volte!»
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.