Psalm 55 | Bible Kralická

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. 2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. 3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, 4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. 5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. 6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. 7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. 8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. 9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. 11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. 12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. 13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; 15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. 16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. 17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. 18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. 19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. 20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. 21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. 22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. 23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

Hoffnung für alle

Vom besten Freund verraten

1 Von David, zum Nachdenken. Mit Saiteninstrumenten zu begleiten. 2 Lass mein Gebet zu dir dringen, o Gott, und wende dich nicht ab von meinem Flehen! 3 Beachte mich doch und erhöre mein Rufen! Meine Sorgen lassen mir keine Ruhe, stöhnend irre ich umher. 4 Denn die Feinde pöbeln mich an und bedrängen mich von allen Seiten. Diese gottlosen Menschen wollen mir schaden, voller Hass feinden sie mich an. 5 Mein Herz krampft sich zusammen, Todesangst überfällt mich. 6 Furcht und Zittern haben mich erfasst, und vor Schreck bin ich wie gelähmt. 7 Ach, hätte ich doch Flügel wie eine Taube, dann würde ich an einen sicheren Ort fliegen! 8 Weit weg würde ich fliehen – bis in die Wüste. 9 Schnell fände ich eine Zuflucht vor dem Unwetter und dem wütenden Sturm. 10 Herr, verwirre die Sprache meiner Feinde, damit sie nichts Böses mehr aushecken können! Denn in der Stadt habe ich gesehen, dass Streit und rohe Gewalt überhandnehmen. 11 Tag und Nacht machen sie die Runde auf den Mauern. Die Stadt ist erfüllt von Unrecht und Verderben. 12 In ihren Straßen herrschen Erpressung und Betrug, und das Verbrechen scheint kein Ende zu nehmen. 13 Wäre es mein Feind, der mich verhöhnt, dann könnte ich es noch ertragen. Würde mein erbitterter Gegner sich über mich erheben, so wüsste ich ihm aus dem Weg zu gehen. 14 Aber du bist es, mein Vertrauter, mein bester und engster Freund! 15 Wie schön war es damals, als uns noch tiefe Freundschaft verband*! Einmütig gingen wir in Gottes Haus, gemeinsam mit den anderen Pilgern. 16 Ohne Vorwarnung hole der Tod meine Feinde! Mitten aus dem Leben sollen sie gerissen werden, denn die Bosheit herrscht in ihren Herzen und Häusern. 17 Doch ich schreie zu Gott, und der HERR wird mir helfen. 18 Den ganzen Tag über klage und stöhne ich, bis er mich hört. 19 Er rettet mich und gibt mir Sicherheit vor den vielen Feinden, nichts können sie mir jetzt noch anhaben! 20 Gott, der seit Ewigkeiten herrscht, wird mich erhören. Er bleibt ihnen die Antwort nicht schuldig. Denn vor ihm haben sie keine Ehrfurcht, und ändern wollen sie sich auch nicht. 21 Ach, mein ehemaliger Freund hat alle verraten, die ihm nahestanden, und hat seine Versprechen gebrochen! 22 Seine Worte sind honigsüß, aber im Herzen ist er voller Hass. Was er sagt, klingt schmeichelhaft, aber es verletzt wie Messerstiche. 23 Überlass alle deine Sorgen dem HERRN! Er wird dich wieder aufrichten; niemals lässt er den scheitern, der treu zu ihm steht. 24 Gott, du wirst die Mörder und Betrüger ins Grab stürzen; mitten aus dem Leben wirst du sie reißen. Ich aber setze mein Vertrauen auf dich!

Psalm 55 | Bible Kralická Hoffnung für alle

Vom besten Freund verraten