Psalm 77 | Bible Kralická

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. 2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. 3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. 4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. 5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. 6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. 7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: 8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? 9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? 10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. 11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. 12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. 13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. 14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? 15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. 16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. 17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. 18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. 19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. 20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

Gute Nachricht Bibel 2018

Trost in verzweifelter Lage

1 Ein Lied Asafs, nach der Weise Jedutuns. 2 Ich schreie zu Gott, so laut ich kann; ich schreie zu Gott, er wird mich hören. 3 In meiner Angst suche ich den Herrn; nachts strecke ich die Hand nach ihm aus, ohne davon zu ermüden. Trost von Menschen kann mir nicht helfen! 4 Denke ich an Gott, so muss ich stöhnen. Komme ich ins Grübeln, so packt mich Verzweiflung. 5 Er hindert mich, die Augen zuzumachen; ich bin verstört, kaum finde ich Worte. 6 Ich denke nach über frühere Zeiten, ich erinnere mich an längst vergangene Jahre, 7 als mich beim Saitenspiel noch Freude erfüllte. Die ganze Nacht verbringe ich mit Grübeln, immer wieder bewegen dieselben Fragen mein Herz: 8 Hat der Herr uns für immer verstoßen? Will er sich nicht mehr erbarmen? 9 Ist er nie wieder gut zu uns? Gilt sein Versprechen in Zukunft nicht mehr? 10 Hat Gott vergessen, sich zu erbarmen? Verschließt er im Zorn sein Herz? 11 Von Gottes Macht ist nichts zu sehen, der Höchste tut nichts mehr für uns – das ist es, was mich quält! 12 Ich denke an deine Taten, HERR, deine Wunder von damals mache ich mir bewusst. 13 Ich zähle mir auf, was du vollbracht hast, immer wieder denke ich darüber nach. 14 Gott, heilig ist alles, was du tust! Kein anderer Gott ist so gewaltig wie du! 15 Du bist der Einzige, der Wunder tut; an den Völkern hast du deine Macht bewiesen. 16 Dein Volk, die Nachkommen Jakobs und Josefs, hast du mit starker Hand befreit. 17 Als die Wasserfluten dich sahen, Gott, da fingen sie an zu beben, die Tiefen des Meeres begannen zu zittern. 18 Die Wolken vergossen Ströme von Regen, in ihrer Mitte grollte der Donner und deine Pfeile schossen hin und her. 19 Dein Wagen donnerte durch die Wolken, deine Blitze erhellten die Welt, die Erde zitterte und bebte. 20 Dein Weg führte mitten durch das Meer, deine Schritte gingen durch Wassertiefen, doch deine Spuren konnte niemand sehen. 21 Durch deine Diener Mose und Aaron hast du dein Volk geführt wie eine Herde.

Psalm 77 | Bible Kralická Gute Nachricht Bibel 2018

Trost in verzweifelter Lage