Psalm 51 | Bible Kralická Gute Nachricht Bibel 2018

Psalm 51 | Bible Kralická
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, 2 Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. 3 Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. 4 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. 5 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. 6 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. 7 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. 8 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. 9 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. 10 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. 11 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. 12 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. 13 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. 14 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. 15 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. 16 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. 17 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. 18 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. 19 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. [ (Psalms 51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. ] [ (Psalms 51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. ]

Public Domain

Gute Nachricht Bibel 2018

Bitte um Vergebung der Schuld

1 Ein Lied Davids. 2 Er dichtete es, nachdem der Prophet Natan ihn wegen seines Ehebruchs mit Batseba zur Rede gestellt hatte. 3 Gott, du bist reich an Liebe und Güte; darum erbarme dich über mich, vergib mir meine Verfehlungen! 4 Nimm meine ganze Schuld von mir, wasche mich rein von meiner Sünde! 5 Ich weiß, ich habe Unrecht getan, meine Fehler stehen mir immer vor Augen. 6 Nicht nur an Menschen bin ich schuldig geworden, gegen dich selbst habe ich gesündigt; ich habe getan, was du verabscheust. Darum bist du im Recht, wenn du mich schuldig sprichst; deinen Richterspruch kann niemand tadeln. 7 Ich bin verstrickt in Verfehlung und Schuld seit meine Mutter mich empfangen* und geboren hat. 8 Das war mir verborgen; du hast es mir gezeigt. Dir gefällt es, wenn jemand die Wahrheit erkennt.* 9 Nimm meine Schuld von mir,* dann werde ich rein! Wasche mich, dann werde ich weiß wie Schnee! 10 Lass mich wieder Freude erleben und mit deiner Gemeinde jubeln. Du hast mich völlig zerschlagen; richte mich doch wieder auf! 11 Sieh nicht auf meine Verfehlungen, tilge meine ganze Schuld! 12 Gott, schaffe mich neu: Gib mir ein Herz, das dir völlig gehört, und einen Geist, der beständig zu dir hält.* 13 Vertreibe mich nicht aus deiner Nähe, entzieh mir nicht deinen Heiligen Geist! 14 Mach mich doch wieder froh durch deine Hilfe und gib mir ein gehorsames Herz! 15 Alle, die dir nicht gehorchen, will ich an deine Gebote erinnern, damit sie umkehren und tun, was dir gefällt. 16 Gott, du bist mein Retter! Ich habe den Tod verdient, aber verschone mich! Dann werde ich laut deine Treue preisen.* 17 Herr, nimm die Schuld von mir und löse mir die Zunge,* dann kann ich deine Güte vor allen rühmen. 18 Tieropfer willst du nicht, ich würde sie dir gerne geben; aus Brandopfern machst du dir nichts. 19 Aber wenn ein Mensch dir Herz und Geist hingibt, wenn er mit sich am Ende ist und dir nicht mehr trotzt – ein solches Opfer weist du nicht ab. 20 Erweise doch Zion deine Liebe: Bau die Mauern Jerusalems wieder auf! 21 Dann wirst du auch wieder Freude haben am Opfer, das du uns vorgeschrieben hast, am Brandopfer, das wir dir ganz darbringen! Dann werden auf deinem Altar wieder Stiere verbrannt!