Psalm 49 | Bible Kralická Gute Nachricht Bibel 2018

Psalm 49 | Bible Kralická
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. 2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. 3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. 4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. 5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. 6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? 7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. 8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, 9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), 10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. 11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. 12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. 13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. 14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. 15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. 16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. 17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. 18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. 19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: 20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Public Domain

Gute Nachricht Bibel 2018

Leben ist nicht zu kaufen

1 Ein Lied der Korachiter. 2 Hört mir zu, ihr Völker, merkt auf, ihr Bewohner der ganzen Erde! 3 Hohe und Geringe, Reiche und Arme, die einen wie die anderen rufe ich! 4 Aus meinen Worten spricht Erfahrung und tiefe Einsicht aus meinen Gedanken. 5 Ich lausche auf Eingebungen von Gott und werde sie beim Harfenspiel erklären: 6 Warum soll ich mich ängstigen an Unglückstagen, wenn ich umringt bin von den Unheilstiftern, die sich an meine Fersen heften? 7 Sie verlassen sich auf ihr vieles Geld und brüsten sich mit ihrem großen Reichtum. 8 Doch Gott ein Menschenleben abzukaufen ist unmöglich! Auch sein eigenes Leben kann niemand auslösen: 9 Der Kaufpreis für ein Menschenleben ist zu hoch; was man auch bietet, es ist niemals genug. 10 Kein Mensch kann für immer leben, am Sterben führt kein Weg vorbei!* 11 Es ist offenkundig: Auch die Klügsten sterben, genauso wie unvernünftige Narren; was sie besitzen, bleibt zurück für andere. 12 Für immer wird das enge Grab ihre Wohnung,* auch wenn sie ganze Länder ihr Eigen nannten. 13 Durch Größe und Reichtum bleibt keiner am Leben; der Mensch geht ebenso zugrunde wie das Vieh. 14 Voll Sicherheit sind diese Leute, so vermessen, nur auf sich selber zu vertrauen, so überzeugt von ihren eigenen Reden. Wie aber ist ihr Schicksal? Was ist ihre Zukunft? 15 Wie Schafe trotten sie zur Totenwelt; der Hirt, der sie dort weidet, ist der Tod.* Weit weg von ihren prachtvollen Häusern zerfrisst die Verwesung ihre Gestalt.* 16 Mein Leben aber – Gott selbst kauft es frei; aus den Krallen des Todes reißt er mich heraus! 17 Lass dich nicht ängstigen, wenn einer reich wird und der Wohlstand seines Hauses immer größer! 18 Denn wenn er stirbt, nimmt er nichts davon mit, sein Reichtum folgt ihm nicht ins Grab. 19 Sein Leben lang lobt er sich selber und andere schmeicheln ihm, weil es ihm gut geht. 20 Und doch muss er dorthin, wo seine Väter sind, die nie mehr das Licht erblicken. 21 Größe und Reichtum mag ein Mensch gewinnen; aber wenn er keine Einsicht hat, geht er zugrunde wie das Vieh.