Sprüche 8 | Bible Kralická Einheitsübersetzung 2016

Sprüche 8 | Bible Kralická
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? 2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí, 3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci: 4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským. 5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem. 6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu. 7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost. 8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného. 9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění. 10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější. 11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou. 12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám. 13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím. 14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla. 15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé. 16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští. 17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne. 18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost. 19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné. 20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu, 21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila. 22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy. 23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země. 24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami. 25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem; 26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského. 27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí; 28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti; 29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země: 30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času; 31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými. 32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých. 33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se. 34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých. 35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina. 36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Public Domain

Einheitsübersetzung 2016
1 Ruft nicht die Weisheit, / erhebt nicht die Klugheit ihre Stimme? 2 Oben auf den Höhen, auf der Straße, / an der Kreuzung der Wege steht sie; 3 neben den Toren, wo die Stadt beginnt, / am Zugang zu den Häusern ruft sie laut: 4 Euch, ihr Leute, lade ich ein, / meine Stimme ergeht an alle Menschen: 5 Ihr Unerfahrenen, werdet klug, / ihr Törichten, nehmt Vernunft an! 6 Hört her! Aufrichtig rede ich. / Redlichkeit ist, was meine Lippen öffnet. 7 Die Wahrheit spricht meine Zunge, / Unrechtes ist meinen Lippen ein Gräuel. 8 Alle Worte meines Mundes sind gerecht, / keines von ihnen ist hinterhältig und falsch. 9 Für den Verständigen sind sie alle klar / und richtig für den, der Erkenntnis fand. 10 Nehmt lieber meine Unterweisung an als Silber, / lieber Verständnis als erlesenes Gold! 11 Ja, Weisheit übertrifft die Perlen an Wert, / keine kostbaren Steine kommen ihr gleich. 12 Ich, die Weisheit, verweile bei der Klugheit, / ich entdecke umsichtige Erkenntnis. 13 Furcht des HERRN verlangt, Böses zu hassen. / Hochmut und Hoffart, schlechte Taten / und einen verlogenen Mund hasse ich. 14 Bei mir ist Rat und Hilfe; / ich bin die Einsicht, bei mir ist Macht. 15 Durch mich regieren die Könige / und entscheiden die Machthaber, wie es Recht ist; 16 durch mich versehen die Herrscher ihr Amt, / die Vornehmen und alle Verwalter des Rechts. 17 Ich liebe alle, die mich lieben, / und wer mich sucht, der wird mich finden. 18 Reichtum und Ehre sind bei mir, / angesehener Besitz und Gerechtigkeit; 19 meine Frucht ist besser als Gold und Feingold, / mein Nutzen übertrifft wertvolles Silber. 20 Ich gehe auf dem Weg der Gerechtigkeit, / mitten auf den Pfaden des Rechts, 21 um denen, die mich lieben, Gaben zu verleihen / und ihre Schatzkammern zu füllen. 22 Der HERR hat mich geschaffen als Anfang seines Weges, / vor seinen Werken in der Urzeit;* 23 in frühester Zeit wurde ich gebildet, / am Anfang, beim Ursprung der Erde. 24 Als die Urmeere noch nicht waren, wurde ich geboren, / als es die Quellen noch nicht gab, die wasserreichen. 25 Ehe die Berge eingesenkt wurden, / vor den Hügeln wurde ich geboren. 26 Noch hatte er die Erde nicht gemacht und die Fluren / und alle Schollen des Festlands. 27 Als er den Himmel baute, war ich dabei, / als er den Erdkreis abmaß über den Wassern, 28 als er droben die Wolken befestigte / und Quellen strömen ließ aus dem Urmeer, 29 als er dem Meer sein Gesetz gab / und die Wasser nicht seinen Befehl übertreten durften, / als er die Fundamente der Erde abmaß, 30 da war ich als geliebtes Kind bei ihm. / Ich war seine Freude Tag für Tag / und spielte vor ihm allezeit.* 31 Ich spielte auf seinem Erdenrund / und meine Freude war es, bei den Menschen zu sein. 32 Nun, ihr Kinder, hört auf mich! / Selig, die auf meine Wege achten. 33 Hört die Mahnung und werdet weise, / lehnt sie nicht ab! 34 Selig der Mensch, der auf mich hört, / der Tag für Tag an meinen Toren wacht / und meine Türpfosten hütet. 35 Wer mich findet, findet Leben / und erlangt das Gefallen des HERRN. 36 Doch wer mich verfehlt, der schadet sich selbst; / alle, die mich hassen, lieben den Tod.