Psalm 71 | Bible Kralická Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Psalm 71 | Bible Kralická
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. 2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. 3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. 4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. 5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. 6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky. 7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. 8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe. 9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. 10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, 11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. 12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. 13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. 14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. 15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím. 16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. 17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. 18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou. 19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? 20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. 21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. 22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. 23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. 24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

Public Domain

Einheitsübersetzung 2016

Gott, die Zuflucht bis ins Alter

1 Bei dir, o HERR, habe ich mich geborgen, lass mich nicht zuschanden werden in Ewigkeit! 2 Reiß mich heraus und rette mich in deiner Gerechtigkeit! Neige dein Ohr mir zu und hilf mir! 3 Sei mir ein schützender Fels, zu dem ich allzeit kommen darf! Du hast geboten, mich zu retten, denn du bist mein Fels und meine Festung. 4 Mein Gott, rette mich aus der Hand des Frevlers, aus der Faust des Bedrückers und Schurken! 5 Denn du bist meine Hoffnung, Herr und GOTT, meine Zuversicht von Jugend auf. 6 Vom Mutterleib an habe ich mich auf dich gestützt, / aus dem Schoß meiner Mutter hast du mich entbunden, dir gilt mein Lobpreis allezeit. 7 Für viele wurde ich wie ein Gezeichneter, du aber bist meine starke Zuflucht. 8 Mein Mund ist erfüllt von deinem Lobpreis, den ganzen Tag von deinem Glanz. 9 Verwirf mich nicht, wenn ich alt bin, verlass mich nicht, wenn meine Kräfte schwinden! 10 Denn meine Feinde haben gegen mich geredet, die auf mich lauern, haben sich gemeinsam beraten. 11 Sie sagen: Gott hat ihn verlassen. / Verfolgt und ergreift ihn! Für ihn gibt es keinen Retter. 12 Gott, bleib doch nicht fern von mir! Mein Gott, eile mir zu Hilfe! 13 Alle, die mich bekämpfen, sollen scheitern und untergehn. Über sie komme Schmach und Schande, weil sie mein Unglück suchen.* 14 Ich aber will allezeit hoffen, all deinen Lobpreis noch mehren. 15 Mein Mund soll von deiner Gerechtigkeit künden, / den ganzen Tag von deinen rettenden Taten, denn ich kann sie nicht zählen. 16 Ich komme wegen der Machttaten GOTTES, des Herrn, an deine Gerechtigkeit allein will ich erinnern. 17 Gott, du hast mich gelehrt von Jugend auf und bis heute verkünde ich deine Wunder. 18 Auch wenn ich alt und grau bin, Gott, verlass mich nicht, damit ich von deinem machtvollen Arm der Nachwelt künde, den kommenden Geschlechtern von deiner Stärke, 19 von deiner Gerechtigkeit, Gott, die bis zum Himmel reicht! Du hast Großes vollbracht. Gott, wer ist wie du? 20 Du ließest mich viel Angst und Not erfahren, / du wirst mich neu beleben, du führst mich wieder herauf aus den Tiefen der Erde. 21 Bring mich zu Ehren! Du wirst mich wieder trösten. 22 Dann will ich dir danken mit Harfenspiel/ und deine Treue preisen, mein Gott; ich will dir auf der Leier spielen, du Heiliger Israels. 23 Meine Lippen sollen jubeln, / ja, dir will ich singen und spielen und meine Seele, die du losgekauft hast. 24 Auch meine Zunge soll von deiner Gerechtigkeit reden den ganzen Tag, denn alle, die mein Unglück suchen, sind vor Scham errötet und gescheitert.