Sprüche 8 | Bible Kralická

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Public Domain

Český ekumenický překlad

HLAS MOUDROSTI - — Moudrost volá všechny k sobě

1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?

2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.

3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:

4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.

5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!

6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.

7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.

8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.

9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.

10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.

11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.

12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.

13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.

14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.

15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,

16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.

17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.

18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.

19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.

20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,

21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

— Moudrost byla při stvoření

22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.

23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.

24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.

25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.

26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,

27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,

28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,

29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,

30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.

31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.

32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.

33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!

34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.

35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.

36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

© 2001 Česká biblická společnost