Sprüche 25 | Bible Kralická

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

Public Domain

Český ekumenický překlad

Přísloví Šalomounova - (Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými) - PRVNÍ ČÁST

1 Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.

2 Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.

3 Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.

4 Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;

5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.

6 Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.

7 Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem,“ než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš.

8 Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí?

9 Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,

10 jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.

11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.

12 Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.

13 Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.

14 Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.

15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.

16 Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.

17 Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.

18 Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.

19 Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.

20 Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.

21 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,

22 tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.

23 Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.

24 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.

25 Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.

26 Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem.

27 Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.

28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

© 2001 Česká biblická společnost