Hiob 24 | Bible Kralická

1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

10 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

Public Domain

Český ekumenický překlad

— Zlořády mezi lidmi

1 Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?

2 Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo,

3 odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy,

4 ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi.

5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu.

6 Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka.

7 Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu;

8 prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou.

9 Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného.

10 Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy;

11 mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,

12 ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.

13 Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách.

14 Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci seplíží jako zloděj.

15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: ‚Nikdo mě nespatří,‘ tvář si zahaluje rouškou.

16 Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět.

17 Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají.

18 Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.

— Přání a skutečnost

19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší.

20 Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo.

21 Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní.

22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist.

23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty.

24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů.

25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?“

© 2001 Česká biblická společnost