Hiob 22 | Bible Kralická

1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

Public Domain

Český ekumenický překlad

TŘETÍ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Jóbovy hříchy

1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:

2 „Znamená před Bohem něco muž? Věru, prozíravý dbá na svoje činy.

3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost, jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem?

4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš, za to s tebou vchází v soud?

5 Tvá zloba je velká, tvá nepravost nekonečná.

6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé,

7 znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba.

8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži, bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal.

9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy, paže sirotků jsi drtil.

10 Proto jsou kolem tebe osidla, náhlý strach tě plní hrůzou,

11 pro tmu nevidíš a spousty vod tě přikrývají.

— Jóbova nevěra

12 Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny.

13 A ty říkáš: ‚Copak Bůh ví, skrze temné mrákoty co může soudit?

14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí; prochází se kdesi po obvodu nebes.‘

15 Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem,

16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů?

17 Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘ Co jiného jim měl Všemocný udělat?

18 Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků!

19 Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje:

20 ‚Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.‘

— Plody smíření

21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek.

22 Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova.

23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost.

24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofírské zlato.

25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra.

26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu.

27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby.

28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo.

29 Až budou jiní poníženi, řekneš: ‚Ó pýcho!‘ Bůh zachrání ty, kdo klopí oči.

30 Zachrání toho, kdo není bez viny; bude zachráněn pro čistotu tvých rukou.“

© 2001 Česká biblická společnost