1.Samuel 18 | Bible Kralická
1I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.2A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.3I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.4A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.5Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.6Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.7A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.8I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?9Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.10Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.11I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.12A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.13Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.14David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.15A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.16Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.17Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)18I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?19I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.20Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.21(Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.22I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.23A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.24Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.25I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)26Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,27Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.28A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,29Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.30Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.
Český ekumenický překlad
— Saulovy nástrahy - Saul začíná Davida nenávidět, ale David získává lásku Jónatana, přízeň lidu i Saulovu dceru Míkal.
1 I skončil rozhovor se Saulem. Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama.2 Saul ho totiž vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu.3A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe.4 Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.5 A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům. 6 Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.7 A křepčící ženy prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce.“ 8 Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: „Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království.“9 Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou. 10 Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citeru jako každý den. Saul měl v ruce kopí.11 Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: „Přibodnu Davida ke stěně.“ Ale David před ním dvakrát uhnul.12 Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.13 Proto ho Saul odstranil ze své blízkosti a ustanovil ho velitelem nad tisíci. A on vycházel a vcházel před lidem. 14 Na všech výpravách si David vedl úspěšně; Hospodin byl s ním.15 Když Saul viděl, jak velké má úspěchy, třásl se před ním strachem.16 Celý Izrael a Juda však Davida miloval, protože on před nimi vycházel a vcházel. 17 Jednou řekl Saul Davidovi: „Tu je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu, budeš-li statečně vést Hospodinovy boje.“ Saul si říkal: „Ať to není moje ruka, která ho zasáhne, nýbrž ruka Pelištejců.“ 18 David Saulovi odvětil: „Kdo jsem já a co je můj život a má otcovská čeleď v Izraeli, že mám být královým zetěm?“19 Avšak v době, kdy Saulova dcera Mérab měla být dána Davidovi, byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému.20 Davida si však zamilovala Saulova dcera Míkal. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo.21Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Pelištejců.“ Davidovi však Saul řekl: „Můžeš se dnes stát mým zetěm prostřednictvím druhé.“22 A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým zetěm.“23Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je lehké být zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“24Služebníci pak Saulovi oznámili: „David mluvil tak a tak.“ 25 Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto pelištejských předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Pelištejcům do rukou.26 Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm. Ještě neuplynuly stanovené dny,27 když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Pelištejci dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm; Saul mu dal svou dceru Míkal za ženu. 28 Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera Míkal ho milovala.29 I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem. 30 A pelištejští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.